Podle divadelní hry Josefa Skružného natočil v roce 1926 Svatopluk Innemann stejnojmennou veselohru. Tutéž předlohu zpracoval o jedenáct let později Vladimír Slavínský, už jako zvukový film. I tentokrát je středobodem vyprávění lékař, který se chce oženit s děvčetem z lidu, a zamilovaná mladá žena, která předstírá nízký původ, aby se mu přiblížila. Roli tuláka Pletichy, který hrdinku Mílu v podání Věry Ferbasové učí novým sociálním způsobům, po Vlastovi Burianovi v nové verzi převzal Jára Kohout. Hospodyni Amálku, která továrníkově dceři pomáhá dosáhnout jejího cíle, si stejně jako v němé verzi zahrála Antonie Nedošinská. Pošetilého hrdinu, který si hraje na pana Higginse z Pygmalionu a učí „dívku z lidu“ společenskému chování, s noblesou ztvárnil Oldřich Nový. (V německé jazykové verzi, již režíroval Carl Boese, tento part připadl Rolfu Wankovi.)
MUDr. Přeloučovi předpoví kartářka, že se ožení s třetím chudým děvčetem, které potká. Míle, dceři továrníka Janoty, se doktor líbí a s pomocí jeho hospodyně Amálky se v přestrojení za chudou prodavačku tkaniček vloudí do jeho domácnosti. Na svou roli se nejdříve připraví obhlídkou periferie, kde se seznámí s Vendelínem Pletichou, jenž se stane jejím průvodcem po tamních hospodách a učitelem lidové řeči. Dr. Přelouč je chudou, nevzdělanou dívkou nadšen a snaží se ji učit základům společenského chování i spisovné mluvě. To vše až do okamžiku, kdy zjistí, že ho Míla podvedla a že ani Pleticha není jejím otcem, za něhož ho vydávala. Doktorův nejbližší přítel Chládek, známý sportovec a idol dívčích srdcí, se dozví, že Míla je dcerou továrníka, a uchází se o její ruku. Tím však vzbudí žárlivost dr. Přelouče, který si uvědomí, že dívku opravdu miluje a ožení se s ní.
Tento námět byl již v českém filmu zpracován pod stejným názvem (1926; režie Svatopluk Innemann).
Míla Janotová
továrník Janota, Mílin otec
MUDr. Vladimír Přelouč
hospodyně Amálka
tenisový šampion Petr Chládek
Vendelín Pleticha
kartářka
sestra v sanatoriu
děvče z periferie
Hilda Klímová, pacientka MUDr. Přelouče
harmonikář
vetešník
zpěvák z periferie
hospodský
lékař v sanatoriu
lékař v sanatoriu
kasař Karel Prejza zvaný Zelený Ferda
posluha
frajer z periferie
obyvatel periferie
obyvatelka periferie
Ferdova dívka
obyvatelka periferie
obyvatel periferie
obyvatelka periferie
policejní inspektor Šplíchal
starší pacientka
Antonín Kubový, Ferry Mandaus (adept režie)
Josef Skružný (Falešná kočička – divadelní hra)
Jaroslav Kraus (fotograf), Willy Ströminger (fotograf)
Josef Stelibský (Kdyby tak Pán Bůh dal)
Orchestr F.O.K. (Dirigent Josef Stelibský)
Hudba k písni Josef Stelibský
Text písně Karel MelíšekVladimír Slavínský
Zpívá Věra Ferbasovásbor
Hudba Josef Stelibský
Text písně Karel MelíšekVladimír Slavínský
Zpívá Věra Ferbasová [dab]sbor
Falešná kočička
Falešná kočička
The False Pussycat
Die falsche Katze
film
hranýdistribuční
komedie
Československo
1937
1937
začátek natáčení 30. 4. 1937
konec natáčení 19. 5. 1937
datum cenzury 07/1937
datum cenzury 09/1939
vyřazení z distribuce 18. 5. 1945
datum cenzury 24. 9. 1945 (neschváleno do distribuce)
premiéra 6. 8. 1937 /nepřístupný mládeži/ (kina Juliš /2 týdny/, Metro /2 týdny/ a Světozor /2 týdny/, Praha)
Poslední skvělý film režiséra Slavínského má všechny přednosti filmu tohoto tvůrce nejúspěšnějších lidových veseloher: spád děje, humor, prostupující téměř každou situací a zejména skvělou úlohu pro Věru Ferbasovou.
dlouhometrážní
104 min
2 950 metrů
35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
Tobis – Klang
česká
česky
bez titulků
české