Jiří Slavíček

JIŘÍ SLAVÍČEK (nar. 31.7.1901, Praha – zem. 18.8.1957, Příbram) se narodil v rodině malíře Antonína Slavíčka (1870–1910). Jeho bratrem byl malíř Jan Slavíček (1900–1970). Vystudoval strojní inženýrství na Českém vysokém učení technickém a získal titul inženýra. Přesto se rozhodl věnovat filmové práci. V letech 1929–32 absolvoval studijní cestu do Hollywoodu, kde se seznámil s filmovou technikou a propracoval se až na místo střihače. Současně přispíval do českého filmového tisku recenzemi, zprávami a informacemi o americké kinematografii. Po návratu do vlasti působil v letech 1933–38 jako střihač, mj. na filmech Vladislava Vančury, Jana Svitáka, Vladimíra Slavínského, Karla Lamače, Čeňka Šlégla nebo Juliena Duviviera. V letech 1937–44 natočil jako režisér deset titulů. Zpočátku tvořil v tandemu s Čeňkem Šléglem (Armádní dvojčata, Jarčin profesor), s J. A. Holmanem (Zborov) a s Václavem Krškou (Kluci na řece), než samostatně režíroval psychologická dramata Soud boží, Cestou křížovou a Směry života, veselohry Vzhůru nohama, Hvězda z poslední štace a Pantáta Bezoušek. V zestátněné kinematografii natočil v letech 1947–52 pozoruhodný fantastický horor Podobizna (I. prémie za filmovou režii), cenzurou zakázané psychologické drama Dvaasedmdesátka, budovatelská dramata Dnes o půl jedenácté a Mordová rokle. Naposledy se podílel s Janem Matějovským na dětském politickém dobrodružném snímku Konec strašidel. Usiloval o poctivé umění (osm jeho filmů bylo natočeno podle literárních předloh) a odkláněl se od filmových klišé, ovšem ne vždy se mu to pro nedostatečné filmové vzdělání a vytrvalost podařilo. Po roce 1945 se soustředil na organizační a pedagogickou práci. Byl ředitelem Státních filmových ateliérů a laboratoří (1945–48) a působil jako externí učitel filmové tvorby na Vyšší odborné škole filmové v Čimelicích (1953–54). Jeho švagrem byl spisovatel a dramatik generál Rudolf Medek (1890–1940) a synovci novinář a kancléř Ivan Medek (1925–2010) a malíř Mikuláš Medek (1926–1974). – Filmografie: (střih) Dobrý tramp Bernášek (1933; r. Karel Lamač), Na sluneční straně (1933; r. Vladislav Vančura), Grandhotel Nevada (1934; r. Jan Sviták), Marijka nevěrnice (1934; r. Vladislav Vančura), Život vojenský – život veselý (1934; r. Jan Sviták), Bezdětná (1935; r. M. J. Krňanský), Jedna z milionu (1935; r. Vladimír Slavínský), Milan Rastislav Štefánik (1935; r. Jan Sviták), Studentská máma (1935; r. Vladimír Slavínský), Děti veliké lásky (1936; r. Václav Kubásek), Golem (1936; r. Julien Duvivier), Srdce v soumraku (1936; r. Vladimír Slavínský), Tři muži ve sněhu (1936; r. Vladimír Slavínský), Falešná kočička (1937; r. Vladimír Slavínský), Rozvod paní Evy (1937; r. Jan Sviták), Děti na zakázku (1938; r. Čeněk Šlégl); (režie, není–li uvedeno jinak) komedie s dvojicí Ladislav Pešek–Jindřich Plachta Armádní dvojčata (1937; spol. r. Čeněk Šlégl; + střih) a Jarčin profesor (1937; spol. r. Čeněk Šlégl), drama podle románu Jindřicha Šimona Baara Cestou křížovou (1938), přepis divadelní hry Jiřího Hory Bártova pomsta s názvem Soud boží (1938), povídka z Nerudových Povídek malostranských Vzhůru nohama (1938), válečné drama Zborov (1938; spol. r. J. A. Holman), komedie o kočovné divadelní společnosti Hvězda z poslední štace (1939), drama podle hry F. X. Svobody Směry života (1940), úsměvný příběh podle románu Karla Václava Raise Pantáta Bezoušek (1941), komedie o dětské partě Kluci na řece (1944; spol. r. Václav Krška; + střih), fantastický horor podle povídky N. V. Gogola Podobizna (1947; + spol. nám.), zfilmovaná divadelní hra Františka Langera Dvaasedmdesátka (1948), kriminální drama Dnes o půl jedenácté (1949; + spol. sc.), přepis hry Miloslava Stehlíka Mordová rokle (1950; + spol. sc.), dětský dobrodružný snímek Konec strašidel (1952; spol. r. Jan Matějovský; + spol. sc.). –jl– (11/2018)