Melodramatický snímek Jan Cimbura je adaptací vesnického románu Jindřicha Šimona Baara. Režíroval jej František Čáp (1913–1972), který byl dokonce kvůli vynucené scéně potrestání židovského krčmáře veřejně obviněn z antisemitismu. – Sedlák Kovanda (Jaroslav Průcha) kvůli narůstajícím povinnostem spojeným s funkcí starosty hledá čeledína. Místo obsadí z vojny příchozí Jan Cimbura (Gustav Nezval). Kovanda mu zpočátku plně nevěří, ale brzy pochopí, že Cimbura je spolehlivý ve všech ohledech. Toho si všimne i děvečka Marjánka (Jiřina Štěpničková), které se ale dvoří Cimburův nejlepší přítel Piksa (Vilém Pfeiffer). Cimbura se straní společnosti, i Marjánku si svým způsobem drží od těla. Jejich romantické city jsou ale vzájemné. Avšak Cimbura si chce nejprve vydělat dostatek peněz na vlastní statek, aby do manželství přinesl jistotu. Že má titulní hrdina ráznou ruku, doloží nejprve při hospodské rvačce, později i tím, jak si poradí s loupežným přepadením kočáru, ve kterém veze panského radu (Theodor Pištěk). Ve stejnou dobu, kdy si získá uznání prakticky všech v okolí, se Marjánka vdává. Bere si Piksu. Ten ale po několika letech vážně onemocní a umírá. Cimbura má konečně možnost získat svou vyvolenou i vysněný statek. – Bezprostřední a poklidný film svého času rozděloval společnost. Na jedné straně byl tento jinak zcela apolitický, neškodný, až naivní snímek oceňovaný pro své řemeslně a umělecky zvládnuté provedení, přestože v něm absentovalo skutečné drama. Oblíbenost se projevila například udělením Národní ceny Gustavu Nezvalovi v roce 1942 i Zlaté medaile časopisu Filmový kurýr za nejúspěšnější film předešlého roku. V citlivém poválečném filmovém ovzduší ale Jan Cimbura na druhé straně představoval problém kvůli svému zbytečně stereotypnímu, necitlivému, až karikaturnímu vykreslení již zmíněné postavy židovského krčmáře (František Roland). Dílo konzervuje dobu dávno uplynulou, když divákovi představuje různé prvky tehdejšího vesnického folklóru, mezi něž patří zvyky, kroje nebo třeba lidové písně.
Z dlouholeté vojenské služby se vracejí dva dobří přátelé: Jan Cimbura ze Semic a Josef Piksa z Putimi. Piksa hospodaří na vlastním, Cimbura přijme službu u hradišťského sedláka a starosty Kovandy. Čeledín Cimbura je pro hospodářství hotový poklad. Je silný a pracovitý, nepije a nekouří. Děvečka Marjánka na něm může oči nechat a také ona se Cimburovi líbí. Cimbura se však nechce a nemůže ženit. Nejprve se chce osamostatnit a to může trvat léta. Když zjistí, že si na Marjánku myslí Piksa, doporučí jí, aby se za něj provdala. Obyvatelé Hradiště si Cimburu oblíbili, ale svobodní mládenci na něj žárlí. Rázným zásahem při hospodské rvačce si však zjedná respekt i u nich. Cimbura se naučil práci s koňmi a začne s Kovandovou podporou pracovat jako forman. Léta plynou a Marjánka má už tři děti. Za prudkého deště se jednou Piksa nachladí a ulehne s těžkým zápalem plic. Ke svému smrtelnému loži zve Cimburu a prosí ho, aby se postaral o jeho ženu a děti. Cimbura slib plní a když s nasazením vlastního života zachrání děti z hořícího lesa, dohodnou se s Marjánkou, že se vezmou a budou hospodařit společně.
Mimopražská premiéra filmu se uskutečnila již 14. 11. 1941 v Písku.
Jan Cimbura
Marjánka, děvečka na statku u Kovandy
Josef Piksa, pozdější manžel Marjánky
starosta Kovanda
Kovandova žena
židovský krčmář
číšnice Barča
Josef Bártík
Bártíkův otec
rada Miltner
radová
bláznivá Anýžka
Mluví František Smolík
kníže
sedlák Jíra
chasník
chasník
chasník
přástevnice
lékař
Cimburův bratr
sousedka
sousedka
sousedka
dítě
dítě
dítě
Jindřich Šimon Baar (Jan Cimbura – román)
Karel Šilhánek, Vilém Brož (ředitel výroby)
Milan Maralík (jazykový poradce)
Antonín Frič (fotograf), Karel Hájek (fotograf)
Orchestr F.O.K. (Dirigent Jiří Fiala), Český pěvecký sbor (Dirigent Jiří Fiala)
Hudba k písni Jiří Fiala /aranžmá/
Zpívá Gustav NezvalJaroslav Průcha
Hudba k písni Jiří Fiala /aranžmá/
Zpívá Gustav NezvalČeský pěvecký sbor
Hudba k písni lidová píseňJiří Fiala /aranžmá/
Text písně lidová píseň
Zpívá Jiřina Štěpničková
Hudba k písni Jiří Fiala /aranžmá/
Zpívá Gustav Nezval
Hudba k písni Jiří Fiala /aranžmá/
Hudba k písni Jiří Fiala /aranžmá/
Jan Cimbura
Jan Cimbura
Jan Cimbura
Hans Cimbura
film
hranýdistribuční
drama
Československo
1941
1941
začátek natáčení 06/1941
konec natáčení 08/1941
datum cenzury 31. 10. 1941 (kulturně-výchovný)
datum cenzury 28. 12. 1942 (kulturně-výchovný /16mm verze/)
datum cenzury 1943 (predikáty „umělecky zvlášť hodnotný film“, „lidově hodnotný film“ a „film pro Den hrdinů“ /35mm a 16mm verze/)
vyřazení z distribuce 18. 5. 1945
datum cenzury 16. 7. 1945 (konec povolení k promítání 16. 7. 1946)
datum cenzury 17. 6. 1946 (konec povolení k promítání 16. 7. 1947)
vyřazení z distribuce 23. 5. 1947
předpremiéra 14. 11. 1941 (Písek)
premiéra 21. 11. 1941 /přístupný mládeži/ (kina Blaník /3 týdny/ a Lucerna /3 týdny/, Praha)
obnovená premiéra 01/1943 /přístupný mládeži/ (16mm verze)
obnovená premiéra 3. 8. 1945 /přístupný mládeži/
Slavný Baarův román o životě a práci jihočeského sedláka ve filmovém zpracování režiséra Františka Čápa. To je Lucernafilm!
Lucernafilm (původní 1941), ČMÚ (obnovená 1943 /16mm verze/), Státní půjčovna filmů (obnovená 1945)
dlouhometrážní
86 min
2 445 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
Tobis – Klang
česká
česky
bez titulků
české, německé
Akce: Národní ceny umělecké
1942
Praha / Československo
Národní cena za umění filmové
Gustav Nezval
udělena k 12. 7. 1942 v peněžité výši 5 000 korun ministrem školství a lidové osvěty na návrh odborné poroty ve Smetanově síni pražského Obecního domu u příležitosti narozenin prezidenta Emila Háchy za hlavní úlohu ve filmu Jan Cimbura
Akce: Zlatá medaile časopisu Filmový kurýr
1942
Praha / Československo
Zlatá medaile Filmového kurýru
František Čáp
udělena redakcí Filmového kurýru za nejúspěšnější film roku 1941 a předána v únoru 1942 redaktorem Jiřím Havelkou
František Čáp (1913–1972) pracoval ve filmu od třicátých let. Nejprve jako scenárista, poté jako režisér. Natočil Ohnivé...