Šťastnou cestu

Anotace

Filmové drama Šťastnou cestu je posledním protektorátním filmem Otakara Vávry (1911–2011) dokončeným ještě před květnem 1945. Snímek o životech pěti prodavaček pracujících v obchodním domě pojednává o kariérismu a prospěchářství, z nichž se v prostředí velkoměsta stává smysl lidského bytí. Otakar Vávra film označil za drama všedního života, které ukazovalo neidealizovaný, skutečný život ve městě. Obdobný styl se po válce proslavil díky italskému neorealismu. – Pět prodavaček pracujících v obchodním domě Zlatý roh je na své životní cestě za štěstím. Bezprostřední Fanynka (Nataša Gollová) se zaměří na kariéru filmové hvězdy, k níž se hodlá dostat pomocí svého šarmu a známostí s režiséry. Obdivuje přitom světáckou Helenu (Adina Mandlová), kterou vydržuje její bohatý partner Viktor. Helena svou práci prodavačky bere jen jako odpočinek od divokých večírků. Na své okolí pohlíží nadřazeně. Své kamarádky, zejména mladou naivní učednici Boženku (Jana Dítětová), si získává dárky a drahým oblečením. Opak kariéristického uvažování předvádějí prodavačky Anna (Jiřina Štěpničková) a Milena (Hana Vítová). Skromné Mileně stačí ke šťastnému životu vidina spokojeného manželství s jejím přítelem Martinem (Vítězslav Vejražka). Ten ale podobně jako Helena podléhá vidině rychlého blahobytu a zaplétá se do ilegálních praktik. Zklamaná Anna trpí traumatem z prvního manželství a společenského pošpinění, kterého se jí dostalo po údajné manželově sebevraždě. Podnikatel s dobrou duší Jan Klement (Otomar Korbelář) je obdivovatelem jak jejích manažerských a podnikatelských schopností, tak i osobních kvalit. Jako první Anně podá pomocnou ruku a nastaví zrcadlo ostatním postavám, když pronese: „Já vám věřím.“ – Barrandovská i ostatní filmová studia za takzvaného protektorátu ovládali němečtí okupanti, obchodní dům byl tak architektem Janem Zázvorkou postaven v menších hostivařských ateliérech. Předlohou byl obchodní dům Bílá labuť, u něhož byly také natočeny úvodní záběry. Interiér byl napodoben tak precizně, že dokonce oklamal tehdejší tisk. Pro scenáristu Viléma Wernera se jednalo o poslední oficiální filmový titul, další spolupráce se podle Otakara Vávry udržovaly v tajnosti z důvodu Wernerových protižidovských výroků.

Obsah

Poznámka

Interiéry pražského obchodního domu Bílá labuť (ve filmu Zlatý roh) byly kompletně postaveny v hostivařském ateliéru.