NADĚŽDA VLADYKOVÁ (vl. jm. Naťa Růžena Libuše Marie Růžičková, provdaná Naděžda Sigurdsson, nar. 13. 9. 1918, České Budějovice – zem. 18. 10. 2015, České Budějovice) pocházela z rodiny chirurga a hudebnice. Od dětství se chtěla věnovat tanci. Ten soukromě studovala v Českých Budějovicích a dojížděla do Prahy k Jelizavetě Nikolské. Po maturitě složila přijímačky na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře, ale do školy nenastoupila a pokračovala u Nikolské. Rovněž soukromě studovala herectví u Marie Markové–Nekolové, s jejíž skupinou vystoupila v Umělecké besedě (1940). Poté byla výpomocným hostem činohry Národního divadla v Praze (1940–1941) a po hostování v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích se stala členkou holešovické Uranie (1941–1943) a hereckou kariéru ukončila v Činohře 5. května (1945–1946). Za okupace měla několik menších filmových rolí. V roce 1947 se provdala za Islanďana Magnuse Z. Sigurdssona a odjela s ním do Reykjavíku. Opět pobývala v Praze, kde manžel pracoval jako diplomat (1948–1954), pak žila v Hamburku, na Islandu a v Bruselu. V roce 1992 se vrátila do Českých Budějovic. Vydala vzpomínky Cesta vedla na Island (1997) a jako potomek továrnické rodiny Zátků byla v listopadu 2015 připomenuta Českobudějovickým deníkem. Veřejnost se o jejím úmrtí dozvěděla s ročním zpožděním. – Filmografie: (herečka) Muzikantská Liduška (1940; r. Martin Frič), Poslední Podskalák (1940; r. Jan Sviták), Šťastnou cestu (1943; r. Otakar Vávra), Prstýnek (1944; r. Martin Frič), Řeka čaruje (1944–45; r. Václav Krška), kr. r. Prosťáček (1945; r. Karel Steklý), Lavina (1946; r. Miroslav Cikán). –jl–
