Morálka paní Dulské

Anotace

Film režiséra Jiřího Krejčíka (1918–2013) Morálka paní Dulské je adaptací stejnojmenné divadelní hry polské naturalistické dramatičky Gabriely Zapolské z roku 1906. – Vypráví o středostavovské rodině na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V jejím čele stojí autoritářská a manipulativní matka, majitelka činžovního domu, která vládne manželovi a dětem stejně tvrdou rukou jako nájemníkům. Hlavní zápletka se točí kolem antihrdinčiny snahy udržet svého bonvivánského syna u rodinného krbu. Dulská proto podporuje jeho poměr s novou mladou služebnou z chudé venkovské rodiny. Brzy je ovšem konfrontována s nepříjemnými následky svých manipulací. Titulní postava byla Zapolskou pojata jako explicitní ztělesnění pokryteckého moralismu, egoismu a středostavovské pohodlnosti. – Krejčík se tématu života secesního měšťanstva věnoval již ve svém celovečerním debutu, v adaptaci díla Jana Nerudy Týden v tichém domě (1947). Jeho satirický pohled ovšem získává v Morálce paní Dulské výrazně ostřejší charakter. Scénář Jiřího Frieda zdůrazňuje zejména třídní rozměr ústředního konfliktu. Daří se mu nicméně zachovat a srozumitelně předat nadčasové poselství dramatu namířené proti pokrytectví a neupřímnému, nesnášenlivému moralismu. K tématu středostavovské rodiny se režisér s ještě vyhrocenějším a tragičtějším akcentem později vrátil ve svém slovenském filmu Polnočná omša (1962). – Titulní role paní Dulské se stala životní rolí Zdeňky Baldové. Archetypální postava postarší matky, do níž byla jinak všestranná herečka filmovými tvůrci pravidelně obsazována již od třicátých let, dostala v Krejčíkově filmu nový a nečekaný rozměr. Výkon Baldové, jež v předchozích letech Dulskou ztvárnila i na prknech Národního divadla v Praze, je o to obdivuhodnější, že snímek natáčela již velmi nemocná a zemřela několik dní po jeho premiéře. Hlavní představitelce zdatně sekundují zejména Vlasta Fabianová, Vladimír Ráž, Marie Tomášová, Jana Brejchová, Jiřina Šejbalová a Bedřich Vrbský. Hudba Jiřího Šusta zapracovává oblíbené dobové motivy Jacquesa Offenbacha a Johanna Strausse mladšího. -je-

Obsah