Třiadvacetiminutový snímek Hlídač dynamitu režiséra Zdenka Sirového (1932–1995) byl roku 1963 pod stejným názvem distribuován v jednom celku spolu s dvojicí dalších krátkých filmů, kterou tvořily Nenávist (1960; režie Hynek Bočan) a Stopy (1960; režie Jaromil Jireš). Všechna tři filmová díla totiž vznikla podle povídek Jana Drdy obsažených ve sbírce Němá barikáda. – V roce 1944 je Československo stále okupované Němci. S jasně se blížícím koncem války však získají Češi na sebevědomí. Nejinak je tomu u mladého pracovníka kamenolomu Lojzy (Ladislav Kazda), který se po domluvě se střelmistrem Martínkem (L. H. Struna) rozhodne pro společnou partyzánskou aktivitu. Aby muži mohli vyhazovat do vzduchu koleje a zbrzdili tak německé vlaky, musí sehnat větší množství dynamitu. V tom jim pomůže skladník František Milec (Eman Fiala). Přestože se vše přísně kontroluje, on dokáže věc zařídit tak, aby zdánlivě nic nechybělo. Nacisté však na vše přijdou a objeví se u Milce doma naladěni zcela nepřátelsky. Muž si poprvé neví rady. Celou situaci se snaží zachránit jeho důvtipná a pohotová manželka (Eva Svobodová). – Válečné drama Hlídač dynamitu je Sirového prvním samostatným režijním počinem. Tvůrce, postihovaný komunistickým režimem, je rovněž autorem známějšího, trezorového filmu Smuteční slavnost (1969), uvedeného až v roce 1990. O napínavou hudbu se postaral Jiří Srnka, který v té době měl už bezmála pětadvacet let zkušeností se skladatelskou činností pro audiovizuální díla, a to včetně filmu Otakara Vávry Němá barikáda (1948) podle jiných povídek ze stejné předlohy.
Rok 1944. Lidé se už nemohou dočkat konce války. Činnost partyzánů inspiruje několik dělníků z kamenolomu. Střelmistr Martínek se dohodne se starým skladníkem Milcem a ten nenápadně vynáší ze skladu patrony dynamitu. Domluví se, že balíček vždy schová do kůlny a mladý dělník Lojza si pro něj večer přijde. Aby měl alibi, odchází Milec do hospody, kde už léta nebyl, doprovázen shovívavým úsměvem své ženy. Výbuchy na železniční trati způsobí, že nacisté začnou kontrolovat sklady. Milec má však zásoby v pořádku. Při jedné akci zapomenou Lojza s Martínkem na místě obal od dynamitu. Pak už jdou němečtí vojáci najisto. Lojza je na útěku z lomu zastřelen. Milcova žena prozradí manželovi, že o všem věděla, a pokusí se balíček z domu vynést v hrnci pod špinavým prádlem. Do domu přicházejí vojáci i s komisařem. V bezvýchodné situaci dá Milcová úmyslně hrnec na rozpálená kamna a při výbuchu spolu s nacisty umírá ona i její muž.
Do distribuce byl tento film uveden v roce 1963 spolu s dalšími dvěma adaptacemi Drdových povídek z produkce FAMU Nenávist a Stopy pod společným názvem Hlídač dynamitu.
skladník František Milec
Běta, Milcova žena
střelmistr Martínek
dělník Lojza
dělník Jarda
Blaschke
komisař Glaser
hráč karet
hráč karet
kibic
kontrolor
gestapák
gestapák
hostinská
řidič
Jan Drda (Hlídač dynamitu – povídka ze sbírky Němá barikáda)
František Daniel (dramaturgie), Miroslav Hubáček (režie), Václav Hanuš (kamera)
Karel Holek (fotograf)
Hlídač dynamitu
Hlídač dynamitu
The Dynamite Watcher
film
hranýdistribučnístudentský
drama
Československo
1960
1960
promítání povoleno 12. 2. 1963
vyřazení z distribuce 31. 8. 1976
premiéra 27. 9. 1963 /přístupný mládeži/ (celostátní)
premiéra 4. 10. 1963 /přístupný mládeži/ (kino Lucerna /1 týden/, Praha)
Filmový přepis povídek Jana Drdy Hlídač dynamitu, Nenávist, Stopy.
krátkometrážní
23 min
650 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Festival: 5. mezinárodní festival dokumentárních a experimentálních filmů Montevideo
1962
Montevideo / Uruguay
Zvláštní uznání
za filmy Hlídač dynamitu, Nenávist a Stopy uvedené pod společným názvem Hlídač dynamitu
Festival: 3. festival českých a slovenských filmů Ostrava
1961
Ostrava / Československo
Čestná adresa Klubu filmových novinářů
udělena programu filmů posluchačů Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze za snímky První občasník (za etudu Průstřel), Sál ztracených kroků, O jedné partě, Stopy, Hlídač dynamitu a Nenávist, které ukazují, že mladá filmová generace vážně hledá cestu k socialistickému umění zítřka