Ďáblova past

Anotace

Ďáblova past je druhým celovečerním filmem Františka Vláčila (1924–⁠1999) a prvním setkáním tohoto originálního tvůrce s historickým žánrem. Adaptace nepříliš známého románu Alfreda Technika Mlýn na ponorné řece zavádí diváka na český venkov první poloviny osmnáctého století. Na pozadí zápasu mezi rodícím se osvícenstvím a římskokatolickou dogmatikou situuje příběh svobodného mlynáře Spáleného, jeho syna Jana a proradné vrchnosti, snažící se zničit autoritu, jíž se nonkonformní rodina těší u poddaných. Regentovi šlechtického panství přichází na pomoc tajemný kaplan Probus, přesvědčený o mlynářově spolčení s ďáblem a odhodlaný poštvat proti němu hněv místních. – Příběh se v zásadě drží ideologických pouček padesátých let, ovšem Vláčilovo zpracování jej dovádí na zcela jinou úroveň. Z hlediska výpravy a kostýmů tvůrci omezili historizující odkazy na nutné minimum a zasadili příběh v první řadě do exteriérů, stodol a chalup. Ani interiéry kostela či panského sídla neobsahují barokní zdobnost typickou pro barevné historické filmy vznikající v Československu v předcházející dekádě. Expresivní černobílá kamera Rudolfa Miliče často přechází do subjektivního hlediska. Doplňuje ji sugestivní zvukový design a experimentální hudební doprovod Zdeňka Lišky. Tyto prvky dodávají jinak schematickému příběhu nadčasový rozměr a umožňují jeho jinotajné čtení coby obrazu boje totalitní moci s nepoddajnými částmi společnosti. V tomto ohledu Ďáblova past, které herecky dominuje minimalistický výkon Miroslava Macháčka v roli zákeřného kaplana, předznamenává významovou podvratnost československého filmu šedesátých let, zejména pak známější a explicitnější historickou alegorii Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1969). -je-

Obsah