František Vláčil

FRANTIŠEK VLÁČIL (nar. 19. 2. 1924, Český Těšín – zem. 27. 1. 1999, Praha) pocházel z důstojnické rodiny. Vyrůstal ve Frýdku Místku a v Brně, kde v roce 1951 vystudoval dějiny umění a estetiku na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Během studií organizoval v univerzitním klubu filmová představení a začal pracovat jako fázař v brněnském Kresleném filmu. Po odchodu do Krátkého filmu Brno dělal osvětlovače, asistenta produkce a nakonec i režiséra. V letech 1951–1958 pracoval v Armádním filmu v Praze a potom až do roku 1989 byl zaměstnancem Filmového studia Barrandov. Vláčil zastupuje v české kinematografii výraznou poetickou linii, k níž se připojil symbolickou poémou Holubice (medaile na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách 1960) a prohloubil ji zejména v historických baladách Ďáblova past, Marketa Lazarová, Údolí včel, Adelheid, Stíny horkého léta (Velká cena na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 1978) a Stín kapradiny. Nikdy nezapřel moravské kořeny, jež jeho osobnost „obdařily citlivou imaginativností, podivuhodným cítěním krajiny, zbystřeným smyslem pro přírodní atmosféru, láskou k moravské hudební kultuře, úctou k minulosti českého národa“ (Milan Hanuš). V tvorbě, vyznačující se krásou obrazových kompozic, dramatičností výtvarných kontrastů, emocionalitou obrazově hudebních kontrapunktů a lehkostí i vzletností metafory, často čerpal z literárních zdrojů (Alfred Technik, Vladislav Vančura, Vladimír Körner, Josef Čapek, Ladislav Fuks). Během normalizace měl velmi ztíženou možnost tvorby a řada jeho projektů se nerealizovala. Několikrát se objevil na plátně i na obrazovce v hereckých epizodkách. Již jako žijící klasik se stal objektem zájmu svých kolegů: Drahomíra Vihanová ho zachytila při realizaci snímku Koncert na konci léta v dokumentu Hledání (1979), kameraman František Uldrich o něm natočil medailon V síti času (1989), režisér Karel Smyczek v rámci cyklu GENUS portrét Život režiséra Františka Vláčila (1995). Vznikl též hodinový televizní dokument Osudové opojení Františka Vláčila (TV–2004; r. Petr Lokaj) z cyklu Rodinné stříbro a výjimečným počinem je pozdější celovečerní hraný dokument Sentiment (2003) režiséra Tomáše Hejtmánka, který se o starého nemocného Vláčila staral a který posléze vytvořil hranou parafrázi, v níž filmaře představoval Jiří Kodet. Po listopadu 1989 se František Vláčil dočkal řady poct: jako první získal v roce 1994 od České filmové akademie (byl jejím čestným prezidentem) Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu, za umělecký přínos české filmové tvorbě mu byla udělena Cena Vladislava Vančury (1997), za celoživotní dílo byl oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 1998 a v roce 2013 byl in memoriam vyznamenán Cenou Ministerstva kultury České republiky za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. Zásluhou Petra Soukupa a jeho přátel se uskutečnila v roce 1991 reprezentativní přehlídka s názvem Týden radosti od i pro Františka Vláčila v Kolíně a v Soukupově kolínském vydavatelství Zóna (za podpory firmy Bonton Music) byly vydány soundtracky na nosičích CD s rozsáhlými booklety k filmům Údolí včel (1996) a Marketa Lazarová (1996). Kompletní scénář filmu Marketa Lazarová, který byl v anketě kritiků pro Filmové listy (1998) vyhlášen nejlepším česko-slovenským hraným filmem století, byl v roce 1998 publikován s bohatým obrazovým vybavením jako volná příloha časopisu Film a doba. Jeho tvorbě byly mimo jiné věnovány diplomová a rigorózní práce Zdeny Škapové František Vláčil: Pokus o vymezení tvůrčího typu (1977) a monografie Milana Hanuše Podoby Františka Vláčila (Československý filmový ústav 1984). Rozsáhlý biografický materiál o něm přinesl časopis Film a doba 4/97 a vyšla kniha Šárky Horákové Podobenství o Františku Vláčilovi (Nakladatelství XYZ, Praha 2008). Zásadní monografii František Vláčil: Život a dílo (2018) připravil pro příbramské nakladatelství Camera obscura archivář Petr Gajdošík. Ten se už jako hlavní editor podílel na sborníku Marketa Lazarová: Studie a dokumenty (Casablanca 2009) a dlouhodobě spravuje faktografické údaje a dokumentaci o Vláčilovi a jeho díle na internetovém portálu nostalghia.cz. Pod vedením pseudokurátora Pavla Jirase se v únoru až květnu 2008 uskutečnila v Císařské konírně Pražského hradu multimediální výstava nazvaná František Vláčil: Zápasy, k níž byl vydán i knižní katalog. – Filmografie: (režie, není li uvedeno jinak) (krátké filmy) Lék č. 2357 (1950), Hospodaření s elektřinou (1950; + nám., spol. sc.), Úrazy elektřinou v průmyslu (1951), Tepelná revoluce (1951), Nový průmysl (1952; r. Fedor Kaucký, Vladimír Sís; spol. nám., spol. sc.), Modrý den (1954; r. Vladimír Sís; spol. nám., spol. sc.), Vzpomínka (1954; + sc.), Dopis z fronty (1956), Posádka na štítě (1956; + sc.), Střelecké závody v Pekingu (1956; spol. r. Chao Kuan, spol. sc.), Sebeobrana (1957), hraný f. Skleněná oblaka (1957; + nám., sc.), Vojenská maturita (1957; + sc.), Město v bílém (1972; + sc.), Karlovarské promenády (1973; + sc.), Praha secesní (1974; + sc.), Pražský Odysseus (1989; + nám., sc.); (dlouhé a středometrážní filmy) Tanková brigáda (1955; r. Ivo Toman; umělecká spolupráce), střm. povídka Pronásledování z filmu o životě pohraničníků Vstup zakázán (1959; + spol. sc.), filmová báseň Holubice (1960; + sc.), baladický příběh z oblasti Moravského krasu v první polovině 18. století o dobovém tmářství Ďáblova past (1961; + spol. sc.), středověká freska podle stejnojmennné knihy Vladislava Vančury Marketa Lazarová (1967; + spol. sc.), temné poetické drama ze středověku o vztahu dvou řádových rytířů Údolí včel (1967; + spol. sc.), historické drama z období odsunu Němců po konci 2. světové války Adelheid (1969; + spol. sc.), střm. filmy o chlapci, obdivujícím práci sběračů semen z jehličnanů, Pověst o stříbrné jedli (1973; + spol. nám., sc.) a o dvanactiletém klukovi, odmítajícím dát svého psa nacistům, Sirius (1974), psychologický příběh o pražském specialistovi, který se stane venkovským lékařem, Dým bramborové natě (1976; + spol. sc.), psychothriller z beskydské samoty, v níž se v roce 1947 proti vůli bezmocného hospodáře usídlí skupinka ukrývajících se bývalých vojáků, Stíny horkého léta (1977), životopisný snímek o Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta (1979), komorní psychologické drama o soužití osmnáctileté dcery s alkoholickým otcem Hadí jed (1981; + spol. sc.), adaptace stejnojmenné knihy Ladislava Fukse o setkání desetiletého chlapce s banderovci Pasáček z doliny (1983), film na motivy knihy Josefa Čapka o dvou mladících, kteří spáchají zločin a snaží se zmizet v lesích, Stín kapradiny (1984; + spol. sc.), střm. f. Albert (TV 1985), životopisné drama evokující poslední čtyři roky života romantického básníka Karla Hynka Máchy s názvem Mág. (1987); (herec) Pět z milionu (1959; r. Zbyněk Brynych), Spanilá jízda (1963; r. Oldřich Daněk), Slavnosti sněženek (1983; r. Jiří Menzel), Vesničko má středisková (1985; r. Jiří Menzel), kr. školní f. Potichu (1987; r. Jasmin Dizdarević), střm. f. Rakovina vůle (TV–1989; r. Jaromil Jireš). -fik- (1/2016)