Naděje

Ignác Šavlíř zvaný Lucin se v kantýně velké štěrkovny pokusí ukrást jinému dělníkovi z kapsy peníze. Je přistižen, zmlácen a vyhozen do podzimního bláta. Ujme se ho náhodně procházející dělnice Magdalena a vezme ho do svého domku, stojícího vysoko na navážce. Dva ztroskotanci spolu začnou žít. Lucin byl kdysi mistrem na stavbě a řidičem, ale nemírné pití alkoholu z něho udělalo pomocného dělníka, permanentního dlužníka a příležitostného zloděje. Magdalenina náruč sloužila často jako útočiště mnoha dělníků na jednu noc. Nešlo jí ale o peníze, spíše měla strach ze samoty a toužila po stálém citu a jistotě. Je velmi čistotná a má na Lucina dobrý vliv. Chtěla by spolu s ním odejít jinam, v Hradci má být otevřena nová stavba. Lucin se snaží sekat dobrotu, ale když se mu ostatní dělníci smějí pro jeho vztah k ženě špatné pověsti, opět se strašně opije. V prudké hádce Magdalenu udeří a ta upadne do bezvědomí. Lucin ji dopraví do nemocnice. Na policii se ke svému činu přizná a hluboce otřesen se rozhodne změnit svůj život. Uzdravující se Magdalena naopak tvrdí policii, že si zranění způsobila sama. Lucin se s ní přijde rozloučit do nemocnice. Zatím odjede do Hradce sám, ale brzy jí napíše. Oba mají naději na nový život.