Josef Vaniš

JOSEF VANIŠ (nar. 6.1.1927, Vysoký Chlumec u Sedlčan – zem. 12.2.2009, Praha) už během studií oboru filmový laborant a fotografie na Střední grafické škole v Praze (absolvoval 1945) praktikoval jako asistent kamery v různých filmových výrobnách. Po osvobození sbíral zkušenosti jako kameraman instruktážních, náborových, osvětových a reportážních filmů v bratislavském filmovém týdeníku (1946) a ve Zpravodajském filmu Praha (1947–49). V roce 1951 nastoupil do Československého armádního filmu, kde navázal úzkou spolupráci s Vladimírem Sísem, s nímž se v roce 1954 zúčastnil ojedinělé expedice do Tibetu, o níž natočili středometrážní dokument Cesta vede do Tibetu. Ten byl v roce 2019, kdy se připomínalo 60. výročí od brutálně potlačené vzpoury v Tibetu proti čínským okupantům, uveden v obnovené premiéře v digitalizované verzi. Se Sísem přešel v roce 1958 do Filmového studia Barrandov a snímal tam jeho hrané filmy, v nichž uplatnil i dokumentaristickou průpravu. Poetickou stylizaci skutečnosti mu umožnily až díla Karla Kachyni (Závrať, Naděje, Vysoká zeď). V polovině 60. let vytvořil tvůrčí tandem s Jiřím Hanibalem a podobně dlouhodobě spolupracoval se Zbyňkem Brynychem, s Jindřichem Polákem (vedle filmů i televizní seriály Pan Tau, 1975, 1978; Lucie postrach ulice, 1980) a s Dušanem Kleinem. Pro televizi se kromě televizních filmů podílel i na seriálech Pan Tau (1975–78), Lucie, postrach ulice (1980) a Kačenka a strašidla (1992). Při natáčení preferoval ruční kameru. Zabýval se též fotografováním (nejčastějšími tématy byl rodný Vysoký Chlumec a Tibet). Svými unikátními snímky z Číny a zejména z Tibetu, jež se uplatnily i ve světě, zaplnil několik obrazových publikací: On the Road Through Tibet (1956), Der Weg nach Lhasa (1956), Chinese Theatre (1956), Žáci hrušňového sadu (1956), Tibetische Kunst (1958), Tibet (1958), Země zastaveného času (1959), Chinese Tibet (1960), Svoboda v exilu (1992), Vzpomínka na Tibet (1997), Recalling Tibet (1997). Uspořádal sedmnáct samostatných výstav doma i v zahraničí (Berlín, 1993). Se Sísem také publikoval knihy Tibet (Naše vojsko, Praha 1958), Země zastaveného času (Mladá fronta, Praha 1959) a Tajomný Tibet (Mladé letá, Bratislava 1960). V roce 1999 obdržel Cenu Asociace českých kameramanů za celoživotní dílo. Jeho synovcem byl kameraman Jan Vaniš (nar. 1950). – Filmografie: (kamera, není–li uvedeno jinak) (dlouhé dokumentární filmy) Píseň míru (1947; r. Jan Kučera; spol. kam.), Vítězný pochod (1952; spol. kam.) a středometrážní Cesta vede do Tibetu (1956); (krátké dokumentární filmy) Gigant (1950; spol. kam.), Zimní příprava nejlepších (1956; spol. kam.), Strahov 9. května 1957 (1957; r. Vladimír Sís), Minuty v Paříži (1957; r. Vladimír Sís), Skleněná oblaka (1957; r. František Vláčil), Malá pouť Řeckem (1958; režie), Sebeobrana (1958; r. František Vláčil), Ze soboty na neděli (1958; r. Vladimír Sís), Přetlakové dýchání/Působení podtlaku (1958; r. Jaromír Dvořáček), 12 minut pod rovníkem (1962; r. Vladimír Sís), Letecký den (1962; r. Vladimír Sís), Město na vodě (1962; r. Vladimír Sís) a Tropický koktail (1962; r. Vladimír Sís); (celovečerní hrané filmy) Život pro Jana Kašpara (1959; r. Vladimír Sís), U nás v Mechově (1960; r. Vladimír Sís), Ledoví muži (1960; r. Vladimír Sís), Akce Kalimantan (1962; r. Vladimír Sís), Bílá oblaka (1962; r. Ladislav Helge), Závrať (1962; r. Karel Kachyňa), Naděje (1963; r. Karel Kachyňa), Vysoká zeď (1964; r. Karel Kachyňa), kr. f. Kdy brečí muži (1964; r. Jan Valášek), Povídky o dětech (1964; r. Milan Vošmik, Jaromír Dvořáček, Jiří Hanibal), Škola hříšníků (1965; r. Jiří Hanibal), Dědeček, Kyliján a já (1966; r. Jiří Hanibal), Dýmky (1966; r. Vojtěch Jasný), Dům ztracených duší (1967; r. Jiří Hanibal), Já, spravedlnost (1967; r. Zbyněk Brynych), povídka Šesťdesiaťroční (r. Zbyněk Brynych) z filmu Dialóg 20–40–60 (1968), Hvězda (1969; r. Jiří Hanibal), Amerika oder der Verschollene (TV–1969; r. Zbyněk Brynych), Engel, die ihre Flügel verbrennen (1969, Andělé, kteří si pálí křídla; r. Zbyněk Brynych), Oh, Happy Day (1969; r. Zbyněk Brynych), Karlovarští poníci (1971; r. Jiří Hanibal), Velikonoční dovolená (1971; Jiří Hanibal), Oáza (1972; r. Zbyněk Brynych), Dvě věci pro život (1972; r. Jiří Hanibal), Zpívající film (1972; r. Vladimír Sís), Známost sestry Aleny (1973; r. Miroslav Hubáček), Anna, sestra Jany (1975; r. Jiří Hanibal), Jeden stříbrný (1976; r. Jaroslav Balík), Dobrý den město (1976; r. Jiří Hanibal), Noc klavíristy (1976; r. Jindřich Polák), Tichý Američan v Praze (1977; r. Josef Mach, Štěpán Skalský), Poplach v oblacích (1978; r. Jindřich Polák), Od zítřka nečaruji (1978; r. Jindřich Polák), Leť, ptáku, leť! (1978; r. Jiří Hanibal), Smrt stopařek (1979; r. Jindřich Polák), Nevěsta k zulíbání (1980; r. Julius Matula; spol. kam.), Zelená vlna (1981; r. Václav Vorlíček), Únos Moravanky (1982; r. Milan Muchna), Modré z nebe (1983; r. Ota Koval), Levé křídlo (1983; r. Jiří Hanibal), Radikální řez (1983; r. Dušan Klein), Lucie postrach ulice (1983; r. Jindřich Polák) …a zase ta Lucie! (1983; r. Jindřich Polák), Láska s vůní pryskyřice (1984; r. Jiří Hanibal), Jak básníci přicházejí o iluze (1984; r. Dušan Klein), Mladé víno (1986; r. Václav Vorlíček), Papilio (1986; r. Jiří Svoboda), Jak básníkům chutná život (1987; r. Dušan Klein), Horečka (TV–1986; r. Jiří Svoboda), Svět nic neví (1987; r. Jiří Svoboda), Dobří holubi se vracejí (1988; r. Dušan Klein), Nejlepší kšeft mýho života (TV–1988; r. Jiří Adamec), Vážení přátelé, ano (1989; r. Dušan Klein), Kačenka a strašidla (1992; r. Jindřich Polák), Kačenka a zase ta strašidla (1992; r. Jindřich Polák), Konec básníků v Čechách (1993; r. Dušan Klein), Andělské oči (1994; r. Dušan Klein). -fik- (4/2009) / -tbk- (1/2019)