Deváté jméno

Před pohřbem kolegy úředník Ivo Koláčný potká u olomouckého krematoria po mnoha letech Milču Dlabalovou. Kdysi byli milenci a navíc mají společné strašné tajemství. Milča se nechtěla za války rozvést, a aby nepřišla o manželův velký majetek, udala anonymním dopisem gestapu, že se na Dlabalově statku chystá černá zabijačka. Bylo zatčeno osm mužů z vesnice a sedm z nich zahynulo v koncentračním táboře. Vrátil se jediný z nich, těžce invalidní Dlabal. Uplynulo dvacet let. Koláčný má mladou ženu a malou dceru. Milča zůstala bezdětná a před třemi měsíci její ochrnutý manžel zemřel. Teď má výčitky svědomí a chce svůj čin po letech oznámit Bezpečnosti. Koláčný, který o jejím činu tehdy prokazatelně věděl, se začne bát o svůj spokojený život. S Milčou se několikrát sejde a předstírá jí návrat láskyplných citů, které k ní kdysi choval. Na výletě s dcerou si všimne příhodného místa, kde by se své milenky mohl zbavit. V mokřinách lužního lesa může zmizet její tělo beze stop. Vyláká ženu na schůzku do přítelovy chaty. Cestou jim „náhodou“ ujede vlak, na který měli přestoupit, a jdou se zatím projít do lesa. Tam Koláčný Milču uškrtí a tělo zatáhne do vody. Po několika dnech se telefonicky ozve sousedka Dlabalové, která našla jeho číslo a ví, že se s pohřešovanou ženou scházel.