Velmi přesvědčivou demonstrací tvůrčího potenciálu nastupující filmařské generace se v roce 1965 stal povídkový snímek inspirovaný povídkami Bohumila Hrabala. Pod pěticí filmových příběhů jsou podepsány příští režisérské hvězdy československé nové vlny: Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová a Jaromil Jireš. (Samostatně byla uváděna krátká povídka Ivana Passera Fádní odpoledne. Dalším obdobným počinem se pak stala půlhodinová hrabalovská etuda Juraje Herze Sběrné surovosti.) Pětice začínajících autorů odlišného naturelu předvádí, že k Hrabalovu mnohovrstevnému vyprávění lze přistupovat nejrůznějšími způsoby. V povídce Smrt pana Baltazara, odehrávající se na motorkářských závodech, se hrabalovskou poetiku učí harmonizovat Jiří Menzel – příští nejpilnější adaptátor spisovatelových děl. Jan Němec v Podvodnících, zachycujících trumfování dvou „pábitelů“ na smrtelné posteli, zvolil poměrně věrný přepis předlohy, zatímco Věra Chytilová v příběhové mozaice Automat Svět, odehrávající se v oblíbeném libeňském podniku, nakládala s předlohou značně volně. V rámci černobílého snímku je Dům radosti v podání Evalda Schorma poctou živé barevnosti děl naivního malíře, kterého nedokáže pojistit ani zkušený pracovník pojišťovny. Jaromil Jireš v Romanci, vyprávějící o citovém vzplanutí instalatérského učně k mladičké cikánce, v duchu civilní lyriky zpracovává na svou dobu nevšední romské téma. Jednotícím prvkem snímku nezůstává jen Bohumil Hrabal, který se ve všech povídkách mihne v epizodních rolích, ale i kameraman Jaroslav Kučera. V rámci hereckého obsazení vsadili mladí tvůrci vesměs na autenticky působící, málo známé představitele. Věře Chytilové se povedlo obsadit i spisovatelova přítele, výtvarníka Vladimíra Boudníka, který si v Automatu Svět zahrál sám sebe. -ap-
Povídkový film.
Film byl v roce 2020 digitálně restaurován za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.
Antonín Stránský (fotograf)
Perličky na dně
Perličky na dně
Pearls of the Deep
Pearls at the Bottom
povídkový film
hranýdistribuční
povídkový, tragikomedie, milostný
Československo
1965
1964
schválení literárního scénáře 31. 1. 1964
schválení technického scénáře 24. 2. 1964
začátek natáčení 24. 3. 1964
konec natáčení 4. 12. 1964
promítání povoleno 03/1965
vyřazení z distribuce 6. 4. 1973
premiéra 7. 1. 1966 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
premiéra 21. 1. 1966 /nepřístupný mládeži/ (kina Praha /3 týdny/ a Pasáž /2 týdny od 11. 2./, Praha)
obnovená premiéra 27. 5. 2021 /přístupné bez omezení/
Filmový přepis povídek Bohumila Hrabala. (1966) / Digitálně restaurovaný a zpět v kinech. (2021)
Ústřední půjčovna filmů (původní 1966), Národní filmový archiv (obnovená 2021)
Tvůrčí skupina Šmída – Fikar, Ladislav Fikar (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Bohumil Šmída (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
107 min
2 925 metrů
16mm, 35mm , DCP 2-D, BRD
1:1,37
barevný, černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Akce: Múzy pražských diváků
1967
Praha / Československo
Múza Euterpé za hudbu k filmu
Jiří Šust
k filmům Perličky na dně, Ostře sledované vlaky a ke krátkým filmům
Festival: 16. mezinárodní filmový festival Melbourne
1967
Melbourne / Austrálie
Stříbrný bumerang za nejlepší film pod 30 minut
za povídku Romance
Přehlídka: 12. západoněmecké dny krátkého filmu Oberhausen
1966
Oberhausen / Německá spolková republika
Velká cena v kategorii hraných filmů
za povídku Romance
Festival: 18. mezinárodní filmový festival Locarno
1965
Locarno / Švýcarsko
Cena poroty Mezinárodní federace filmového tisku
Festival: 18. mezinárodní filmový festival Locarno
1965
Locarno / Švýcarsko
Zvláštní cena poroty mladých kritiků