Romance pro křídlovku

Anotace

Trojice snímků, spojených se jménem básníka Františka Hrubína, má ve filmografii Otakara Vávry výjimečné místo. Režisér, který na začátku šedesátých let dosáhl padesátky, se ve filmech Srpnová neděle (1960), Zlatá reneta (1965) a Romance pro křídlovku (1966) projevuje jako osobnost, která předznamenala a vstřebala umělecké výboje československé nové vlny. Vávra coby pedagog na FAMU formoval řadu jejích budoucích, čelních představitelů, současně byl ovšem sám ovlivněn svými studenty. „Hrubínovská trilogie“ tak vyniká kvalitami, jež nebyly pro Vávrovo dílo nikdy příliš typické – propracovanou lyrickou optikou, smyslem pro civilní všednodennost i pochopením pro postavy, nostalgicky hledající ztracený čas. Romance pro křídlovku, inspirovaná stejnojmennou Hrubínovou básní, vychází z nečekaného setkání dvou mužů, kteří se před třemi desetiletími stali soky v lásce, již v nich vzbudila krásná dívka od kolotočů – šestnáctiletá Terina (Zuzana Cigánová). Usedlou hladinu paměti stárnoucího učitele Vojty (Július Vašek) rozvíří pouhé čtyři takty zahrané na křídlovku. Muž, odcházející pozdě večer z venkovské hospody, v hráči pozná svého protivníka v lásce Viktora (Štefan Kvietik). Terina, jež byla Viktorovi zaslíbena, už nežije. Vzpomínky však Vojtu vracejí do minulosti, spojené s letními prázdninami a opojnou první láskou. Naivní milostné vzplanutí nezkušeného studenta (Jaromír Hanzlík) prudce kontrastuje se smrtí jeho dědečka, jež osudově zasáhne do příprav mladičké dvojice na útěk za pomyslnou svobodou. Nestárnoucí snímek, který patří k nejkvalitnějším titulům Vávrovy filmografie, získal řadu domácích i zahraničních ocenění (Zvláštní cena poroty a Stříbrná medaile na MFF v Moskvě 1967, Stříbrná siréna na Přehlídce československých filmů v Sorrentu 1969).

Obsah