Martin a červené sklíčko

Při prohlídce pamětihodností starého zámku přidává průvodce do rutinního výkladu i vyprávění o loupežné vraždě, která se udála v roce 1923 po renovaci zámku. Tehdy byl zabit správce a ze starých zbraní a krucifixu bylo vyjmuto třicet tři malých briliantů. Po odchodu návštěvníků průvodce-malíř oprašuje exponáty. U vitríny se zbraněmi se vysype sklo a malíř najde jeden z briliantů. Na skle jsou jen otisky dětských prstů, proto je vyšetřování svěřeno dr. Martinovi, vedoucímu dětského oddělení VB. Martin s kolegou Krausem sledují zároveň několik stop. Jen přezíravou pozornost věnují místnímu strážmistrovi. Ten zjistil, že z dělníků, kteří pracovali na zámku v roce 1923, žijí ještě tři. Jednoho z nich vážně podezřívá. Po řadě zvratů ve vyšetřování se ukáže právě jeho hypotéza pravdivá. Podezřelý však před několika týdny zemřel a brilianty, které před lety ukradl, se ocitly na bezcenných dětských prstýncích v pouťových „štěstíčkách“. Martin jeden z prstýnků objeví u holčičky na dětském táboře a je mu brzy jasné, kdo se je pokouší ukrást z pozůstalosti zemřelého muže. Po krátké honičce dostihne pachatele – fotografa Tondla. Z vyřešeného případu zůstane Martinovi dárek od holčičky – červené sklíčko, přes něž svět vypadá tak nádherně.