Kočár do Vídně

Anotace

Jednou z životních rolí Ivy Janžurové se stala hlavní hrdinka psychologického dramatu režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky. Zkušená dvojice autorů nabídla v roce 1966 tehdy pětadvacetileté herečce roli, která vyzdvihla její dramatické schopnosti v komorním rámci. Janžurová se v menší roli Bertýny Petrželové objevila už ve filmu Ať žije republika (1965), ve kterém se Procházka a Kachyňa rovněž vraceli do éry druhé světové války – respektive do období jejího konce. Oba snímky – spolu s následující Nocí nevěsty (1967) – v duchu skepticismu československé nové vlny radikálně pozměnily zobrazování nedávné československé historie. Nešlo přitom o pouhé překlopení dosavadní optiky (zlý Němec, hodný partyzán), ale o relativizaci, budovanou díky soustředění na jednotlivce a na jeho individuální prožívání „velkých“ dějinných událostí. Komorní charakter příběh podtrhuje sevřený vizuální koncept kameramana Josefa Illíka… V Kočáru do Vídně dva prchající rakouští dezertéři donutí mladou venkovanku Kristu, aby je svým povozem dopravila přes Znojmo za hranice. Žena svolí s vidinou pomsty: Němci jí den předtím pro výstrahu oběsili manžela a těžce raněný voják (Luděk Munzar) a jeho naivní, mladičký druh (Jaromír Hanzlík) mají zemřít její rukou. Situace se však rozvíjí zcela jinak, než žena naplánovala: navzdory prvotnímu odhodlání nedokáže přehlížet, že „viníci“ jsou především individualitami, obětmi okolností jako ona sama. Brutální tečkou za příběhem je jednání skupinky partyzánů… Nadčasový příběh, vyprávějící o redistribuci viny a odplaty v době vymknuté z kloubů, samozřejmě nadlouho skončil v normalizačním trezoru. -ap-

Obsah

Poznámka

Film byl v roce 2020 digitálně restaurován za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.