Kinoautomat Člověk a jeho dům

Anotace

Multimediální projekt Kinoautomat: Člověk a jeho dům filmového režiséra, producenta a scenáristy Radúze Činčery (1922–1999) a režiséra a scenáristy Pavla Juráčka (1935–1989) je s největší pravděpodobností prvním interaktivním filmovým pořadem na světě. Diváci při jeho sledování měli možnost celkem osmkrát děj ovlivnit podle pokynů průvodce pořadem z jeviště. Poprvé byl Kinoautomat představen na světové výstavě Expo ’67 v kanadském Montrealu, kde jej uváděl Miroslav Horníček (bez naprosté znalosti angličtiny) a Zuzana Neubauerová. Pořad se stal hitem a vzbudil velký zájem nejen u návštěvníků Expa ’67, ale i u odborné veřejnosti. O práva na jeho provozování projevily zájem takové společnosti jako Paramount Pictures a Universal Studios, nakonec však Filmexport, který mohl jako jediný uzavřít obchodní smlouvu, prodala práva za minimální obnos neznámé zájemkyni z Texasu jako umoření dluhu ČSSR za nákup jiného filmu. Pak se Kinoautomat objevil v Texasu jen na světové výstavě Hemisfér v roce 1968, ačkoliv v kontraktu byla podmínka, že má být uveden v kinech. V roce 1974 se podařilo jednomu producentovi práva na provozování Kinoautomatu vysoudit a Činčerův projekt byl uveden na světové výstavě Expo ’74 ve Spokane ve státě Washington. Mezitím byl v Praze Kinoautomat představen v rozmezí jednoho roku 1971–1972 v kině Světozor, kde byly za tímto účelem zřízeny u sedadel zelená a červená tlačítka. Promítalo se ze tří 35mm a dvou 16mm projektorů. I zde měl pořad velký úspěch, hrálo se dokonce dvakrát denně a uváděly jej kromě montrealských veteránů Miroslava Horníčka a Zuzany Neubauerové v alternaci další moderátoři (Eduard Hrubeš, Saskia Burešová, Václav Čapek, Jaroslava Panýrková, Regina Rázlová). V roce 1972 byl označen za ideologicky nepřípustný a zakázán zřejmě proto, že mezi jeho tvůrci byli režimu nepohodlní umělci (Svitáček, Juráček, Brychta...). Zatím jediná obnovená světová premiéra se uskutečnila díky Aleně Činčerové, dceři Radúze Činčery, v londýnském sále Britského filmového institutu BFI 16. února 2006 v rámci filmového profilu Pavla Juráčka. Poté se Kinoautomat do Světozoru vrátil od 29. května 2007 na jednadvacet dní, tedy takřka přesně po čtyřiceti letech od montrealské premiéry, s alternujícími moderátory Eduardem Hrubešem, Jaroslavem Poláškem a Tomášem Matonohou a s dálkovými ovladači, jež měly fungovat lépe než původní hlasovací zařízení. Součástí hry byly i zobrazované výsledky hlasování. Podle zájmu diváků měl tento pořad stále úspěch. – Projekt byl připraven tak, že bylo možné ho uvádět i v dalších kinech. Vyšlo také interaktivní DVD v české a v anglické verzi. Rekonstrukci Kinoautomatu provedli Alena Činčerová, Chris Hales a Adéla Sirotková. Samotný filmový příběh má délku 63 minut, celé představení pořadu přibližně 110 minut. – Příběh pana Nováka, kterému právě v den manželčiných narozenin zazvoní u dveří téměř nahá půvabná sousedka, jíž se zabouchly dveře od bytu, vypráví peripetie, vyplývající z této pikantní situace nejen pro bezúhonného protagonistu, ale i pro obyvatele jednoho činžáku, mezi nimiž je bývalý štábní kapitán s tvrdohlavým psem Césarem, žárlivý manžel, domněle podvedená paní Nováková, dvojice mladých náruživých milenců, zmatená penzionovaná učitelka, neustále kouřící vrátný a podobně. Obratně postavený scénář využívá s jemnou ironií banálních i prekérních situací, do nichž se kromě pana Nováka a jeho sousedky postupně zapojují nejen ostatní nájemníci. Každá věc, každé gesto zde má své místo a opodstatnění. Vše je rámováno požárem domu. I když diváci mají vždy na výběr mezi ano a ne, příběh vždy dopadne stejně. -kat-

Kinoautomat byl unikátní fimový projekt, který Československo představilo na světové výstavě EXPO ’67 v kanadském Montrealu. Jeho autorem byl Radúz Činčera v těsné spolupráci se scenáristou Pavlem Juráčkem, režiséry Jánem Roháčem a Vladimírem Svitáčkem a technickým specialistou Jaroslavem Fričem. Základem Kinoautomatu byl patrně první interaktivní film na světě – hodinová situační komedie Člověk a jeho dům. Osudy smolařského pana Nováka mohli diváci v klíčových okamžicích ovlivňovat. Jejich rozhodování mezi dvěma variantami dalšího vývoje příběhu před plátnem živě moderoval představitel Nováka – Miroslav Horníček. V Československu si uvedení projektu (1968) vyžádalo nákladnou rekonstrukci pražského kina Světozor. V roce 1972 však cenzoři promítání rozmarného snímku, začínajícího zabouchnutými dveřmi a končící požárem domu, z nespecifikovaných „ideových“ důvodů navždy pozastavili. -ap-

Obsah

Poznámka

Kinoautomat byl vybrán k realizaci jako vítězný projekt soutěže vypsané k československé účasti na světové výstavě EXPO a tvořil hlavní část programu československého kulturního pavilonu v kanadském Montrealu v roce 1967 (od 22. dubna). Projekt se stal prvním interaktivním filmovým dílem na světě, který využívá hry publika s filmovým příběhem i hry autorů s filmovým publikem. Jeho název byl odvozen od hesla Světové výstavy EXPO 67 „Člověk a jeho svět“. Princip kinoautomatu byl pod různými názvy (Kinolabyrint, Kaleidoskop a jiné) později prezentován i v řadě dalších zemí (USA, Japonsko a jiných). Dne 14. ledna 1971 byl Kinoautomat uveden v pražském kinu Světozor v Praze, kde se udržel do zákazu koncem září 1972. Podle autora základního nápadu Radúze Činčery „podstata kinoautomatu, jak se často mylně soudí, netkví v kombinaci filmu s živými herci, jako v Laterně magice. Princip je tu založen na možnosti přímé účasti diváků na probíhajícím ději. Děj na filmovém plátně se mnohokrát za představení zastaví a diváci mají možnost měnit jeho průběh podle svého přání. Názor diváků se zjišťuje elektrickým hlasovacím zařízením s příslušným počítačem a prostá většina rozhoduje za hrdinu příběhu, jak se má děj vyvíjet dál. Tento fakt přímé účasti na probíhajícím ději supluje atmosféru představení divadelního a překračuje tak poprvé v historii kinematografie jednu ze základních bariér mezi divadlem a filmem.“ Na hlavní promítací plochu byl obraz ze 35mm filmového pásu promítán čtyřmi projektory (v Praze třemi) a na postranní plátna dvěma projektory pro 16mm film. Příslušný zvukový doprovod byl zaznamenán na čtyřech magnetických stopách 35mm filmu a projekce obrazu i reprodukce zvuku byly automaticky ovládány od dispečerského stolu, který mimo jiné umožňoval i zásahy režie do průběhu programu. V něm střídavě účinkovali Miroslav Horníček, Zuzana Neubauerová, Eduard Hrubeš, Saskia Burešová, Václav Čapek, Jaroslava Panýrková a Regina Rázlová. Aktivní spoluúčast diváků při ovlivňování děje byla umožněna umístěním tlačítek k sedadlům. Zařízení bylo doplněno informativním rámem, umístěným na obvodu hlavní promítací plochy a diváci tak mohli sledovat průběh i výsledky hlasování. Projekt technického zařízení byl dílem Bohumila Míky a Zdeňka Maliny, architektem scény byl Josef Svoboda.