Režisér Jan Moravec má na svém kontě jediný celovečerní projekt – absurdní komedii, kterou podle vlastního scénáře spolurežíroval se zkušeným kolegou Zdeňkem Podskalským v roce 1967. Nešťastným hrdinou vyprávění je úředník Benda pracující v ničírně peněz, který si nechá jedné noci v opilosti vytetovat na záda obraz od jistého malíře. Po umělcově smrti se Benda stává majetkem galerie, protože odborníci „dílo“ prohlásí za nejlepší malířův obraz. Propadá se stále hlouběji na společenském žebříčku, kvůli zajištění rodiny začne dokonce krást. Galerii totiž nejde o jeho život, ale pouze o obraz, jehož je nositelem… Anekdotický příběh aspiruje na podobenství o společnosti, jež si ve jménu neživých hodnot neváží lidského jedince. V rolích manželů Bendových se v neprávem zapomenutém snímku objevili Jozef Kroner a Jaroslava Tichá.
Pan Benda, ženatý otec dvou dětí, pracuje v podniku na likvidaci starých bankovek - takzvané ničírně. Rád se napije a obvykle si pak druhý den nic nepamatuje. Po jedné alkoholové noci ho navštíví malíř, který mu v opilosti vytetoval na záda obraz. Malíř zakrátko zemře a stane se po smrti slavným. Celou svou práci odkázal galerii. Obraz na Bendových zádech je uznán odborníky za nejlepší malířovo dílo, a Benda se proto stane majetkem galerie. Zpočátku se on a jeho žena domnívají, že by ze slávy mohli mít slušné peníze, ale dojde k pravému opaku. Ředitel galerie se stará jen o obraz, odpovědnost za osud člověka Bendy odmítne. Benda přijde o práci, neboť musí zůstávat přes den v galerii, a rodina brzy nemá z čeho žít. Benda začne krást a dostane se do vězení. Nepomůže mu ani soud, ani hladovka, k níž ho nutí jeho advokát, a situaci nevyřeší ani pokusem o sebevraždu. Bendově ženě se zatím narodí dvojčata, která mají na zádech stejný obraz jako jejich otec. Ředitel galerie se o děti zajímá, ale opět jen jako o neživé obrazy. Benda se stane štvancem a raději se skryje před civilizací v lese. Zde pozoruje, jak dalšího živého tvora, krásného daňka, pronásledují jeho bývalí hlídači z galerie.
Benda
Bendova žena
hlídač obrazu
hlídač obrazu
ředitel galerie
předseda soudu
sousedka na ulici
nový ředitel galerie
obhájce
pomocník obhájce
vrchní účetní v ničírně
zloděj kuriozit
Mluví Zdeněk Kryzánek
malíř
vrátný v galerii
tajný
tajný
organizátor výstav
restaurátor
brýlatý kolega z ničírny
zapisovatel u soudu
matka holčičky
otec holčičky
posluhovačka u malíře
spící soudní přísedící
Bendův syn, dvojče
Bendův syn, dvojče
blázen vydávající se za psychiatra
psychiatr
psychiatr
psychiatr
číšník
Mluví Mirko Musil
zedník
ředitel banky
Bendův kolega
Bendův kolega
dozorce
praporčík VB
návštěvník výstavy
matka malého kluka
sousedka na ulici
sousedka na ulici
soused na ulici
úředník
zaměstnanec ničírny
fotoreportér
lékař
přísedící
blázen
hlídač
strážník
strážník
celník
zaměstnanec ničírny
hlas příslušníka VB/hlas zedníka ve vězení
Josef Sandr
Karel Vejřík, Růžena Hulínská
Jindřich Chalupecký
Věra Houšková (klapka), Karel Šebík (fotograf)
Orchestr SHQ Karla Velebného (Dirigent Karel Velebný), Orchestr Karla Vlacha (Dirigent Karel Vlach)
Muž, který stoupl v ceně
Muž, který stoupl v ceně
A Man Who Rose in Price
Muž, který ztratil svou tvář
film
hranýdistribuční
absurdní, tragikomedie
Československo
1967
1967
schválení literárního scénáře 2. 12. 1966
schválení technického scénáře 13. 3. 1967
začátek natáčení 25. 5. 1967
konec natáčení 13. 11. 1967
promítání povoleno 22. 12. 1967
vyřazení z distribuce 15. 9. 1975
premiéra 28. 6. 1968 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
premiéra 14. 11. 1968 /nepřístupný mládeži/ (kino Jalta /1 týden/, Praha)
Komedie o jednom tragickém osudu.
Tvůrčí skupina Feix – Brož, Miloš Brož (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Karel Feix (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
82 min
2 328 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
V knižní podobě vyšla aktualizovaná a přepracovaná verze disertační práce Lukáše Skupy, která nabízí vítanou alternativu...