Detektivní žánr se v českém filmu šedesátých let neobjevoval příliš často. Jednou z výjimek je atmosférické drama režiséra Jiřího Hanibala z roku 1967, na kterém jako scenárista spolupracoval spisovatel kriminálních a dobrodružných příběhů Pavel Hejcman. Komorně pojatý snímek si udržuje povlovné tempo. Přitažlivost vyprávění o hledání vraha uprchlého pacienta psychiatrické léčebny – bývalého nacistického válečného zločince – však dodnes zaručuje pečlivě budovaná, ponurá atmosféra. Ta působí autenticky i díky kombinaci neherců a zkušených hereckých představitelů (v čele s osvědčeným Jiřím Adamírou v roli kriminalisty Havla). Stopy po ziskuchtivých pachatelích zločinu vedou zpět do válečné minulosti a ke krádeži vzácných obrazů. Odhalení jednoho z viníků je však ve finále velmi překvapivé.
Uprchlý pacient psychiatrické léčebny Franz Moose je nalezen zastřelený v lese. Kapitán Havel a poručík Mareš v průběhu šetření jen zvolna pronikají do spletitého případu. Z výpovědí zaměstnanců se Havel dozví, že Moose byl po válce postaven před soud pro válečné zločiny, ale nakonec byl poslán do ústavu. Tam sdílel pokoj s Kozderou, maloval a několikrát se pokusil o útěk. Občas ho navštívil německý občan Gebauer. Havel chce vyslechnout Kozderu, ale než k tomu dojde, je nešťastný pacient zavražděn. Zkoumání Moosových obrazů dovede Bezpečnost na Zlatou louku v lese, kde příslušníci objeví ve skále vzácné obrazy, které zde zřejmě ukryl Moose. Havlovi a jeho spolupracovníkům se podaří nalézt stopu Ute, jejíž portrét byl v Moosově pokoji. Ute však již dávno zemřela, ale její dcera Irena poskytne vyšetřovatelům fotografii, na níž je také ošetřovatel Werner z léčebny. A to je zřejmě Moosův komplic, který se zbavil nepohodlného společníka. Po návratu do ústavu však naleznou Wernera otráveného adrenalinem. Zdá se, že případ je uzavřen, ale ozve se pan Gebauer, který chce pozůstalost po Moosovi. Navrhuje schůzku v Karlově Studánce. Havel nastraží léčku, do níž má padnout český zájemce o obrazy a původce zločinu. Na setkání přijde Alena Rýdlová, vedoucí ústavní administrativy.
Námět zpracoval Pavel Hejcman jako román, který vydalo nakladatelství Svoboda pod názvem Dům za duhovou zdí již v době natáčení filmu. Pod stejným názvem byl námět zpracován a uveden i v Československém rozhlase.
kapitán SNB Havel
poručík SNB Mareš
úřednice Alena Rýdlová
sestra Filiberta vlastním jménem Anna Václavíková
MUDr. Radka Dvořáková
MUDr. Jan Kolář
primář MUDr. Holý
ošetřovatel Werner
pacient Josef Kozdera zvaný Kazate
správce garáží
Marta Holá, primářova žena
policejní lékař
praporčík VB Skořepa
kunsthistorik
pacient Beneš
hajný Pešek
Irena Schwarzová
pacient Beránek
dívka z archivu
sestra Vaňková
Irenin přítel
řidič
František Kacafírek, František Jandus, Karel Kočí, Jaroslava Vilímková
Vladislav Špidra, Jiří Zika
Ján Doman
pplk. Josef Menoušek, doc. MUDr. Josef Prokůpek, MUDr. Zbyněk Souček
Elena Strupková (klapka), Alena Červená (fotografka)
Dům ztracených duší
Dům ztracených duší
The House of Lost Souls
film
hranýdistribuční
kriminální
Československo
1967
1967
schválení literárního scénáře 26. 10. 1966
začátek natáčení 17. 1. 1967
schválení technického scénáře 25. 1. 1967
konec natáčení 17. 4. 1967
promítání povoleno 5. 7. 1967
vyřazení z distribuce 30. 12. 1975
premiéra 20. 10. 1967 /nepřístupný mládeži/ (kina Jalta /4 týdny/, Metro /3 týdny/ a Orlík /1 týden od 10. 11./, Praha)
premiéra 20. 10. 1967 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
Kriminální příběh o záhadě, která stála několik životů.
Tvůrčí skupina Šebor – Bor, Vladimír Bor (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Jiří Šebor (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
83 min
2 376 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Režisér Jiří Hanibal bývá téměř bez výjimek spojován s žánrem filmu pro mládež a o mládeži. Přesto v roce 1965 – tři rok...