Spisovatel Arnošt Lustig se v šedesátých letech několikrát jako scenárista podílel na adaptacích svých literárních děl. Vedle Transportu z ráje (1962) a Démantů noci (1964) přijal i nabídku adaptovat do filmové podoby svou novelu Dita Saxová (1967). Na scénáři dramatického psychologického příběhu se s Lustigem podílel režisér Antonín Moskalyk, stejně jako v případě televizního snímku Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965). Podobně jako jiná Lustigova díla, i Dita Saxová se prostřednictvím ženské hrdinky dotýká otázky překonávání válečných traumat… Píše se rok 1947. Osmnáctiletá židovská dívka Dita, která prošla hrůzami koncentračního tábora, hledá pevný životní bod. Přišla o všechny příbuzné a známé a bydlí v domově zřízeném Židovskou obcí. O část rodinného dědictví dívku připraví vychytralý advokát, pro Ditu jsou však mezilidské vztahy důležitější než majetek. Kamarádky ji ovšem opustí a posléze se provdá bez lásky. Hluboce poznamenaná dívka nakonec podléhá temných stínům své minulosti… Civilně pojaté vyprávění nesází na drastické zpodobení válečných dramat, ale na situaci zdánlivě vyrovnané, krásné dívky, která je nenávratně poznamenaná prožitými hrůzami. Vnitřně křehká hrdinka se nedokáže přizpůsobit normálnímu světu a využít možností, které nabízí svět kolem ní… Nevšední filmové dílo se opírá o kvalitní scénář, Moskalykovu civilní režii a výkony hlavních představitelů. V titulní roli exceluje Polka Krystyna Mikołajewská, známá z válečného dramatu maďarského režiséra Miklóse Jancsóa Hvězdy na čepicích (1967). Herečku s mezinárodním kreditem dabuje Blanka Bohdanová. V rolích Ditiných kamarádek se objevily neherečka Noemi Sixtová, zkušená herečka Jaroslava Obermaierová a zpěvačka Yvonne Přenosilová.
Dita Saxová přežila jediná ze své rodiny koncentrační tábor. Je dva roky po válce a ona bydlí s podobně postiženými dívkami v Domově děvčat, který zřídila Židovská náboženská obec v Praze. Za Ditou přichází advokát, u kterého si její strýc, zubní technik, schoval před válkou zlaté fólie. Předá jí pouze polovinu, ostatní si ponechává jako honorář za prožité „nebezpečí“. Dita si za malý poklad koupí drahocenný náramek a zbylými plátky zlata obdaruje při oslavě svých osmnáctých narozenin kamarádky Lízu, Brittu a Toničku. Krásná Dita má tři nápadníky. Zoufale zamilovanému Ficimu nedává žádnou naději a s bohatým Herbertem nechce jet do San Salvadoru. Myslí si, že pravou lásku nalezla u Davida Egona, a v penzionu za Prahou s ním přijde o panenství. Mladík je však povrchní floutek a přecitlivělé dívky se hluboce dotkne, když zjistí, že se s ní David chlubí jako s kořistí. Ditu opustí kamarádky. Líza se bez lásky vdá za bohatého advokáta, Britta odjede do Anglie a droboučká a nemocná Tonička umírá. Dita se dostane do Švýcarska. Devatenácté narozeniny slaví na večírku emigrantů u velmi bohaté rodiny Werliových. Synové hostitelů se jí dvoří. Citově deprimovaná Dita se cítí být pouze krásným předmětem. Ráno úmyslně odchází do mrazivých hor, aby tam nalezla smrt.
Mluví Blanka Bohdanová
Dita Saxová
profesor Munk
advokát Gottlob
MUDr. Fitz
Mluví Eva Klepáčová
Tonička Blauová
Líza Vágnerová
Britta Mannesheimová
Linda Huppertová
David Egon Huppert, Lindin nevlastní bratr
Alfréd Neugeborn zvaný Fici
Herbert Lágus
Werli
Werliová
Mluví Milan Friedl
starší syn Werliových
Mluví Jiří Kodet
mladší syn Werliových
správce ubytovny Goldblatt
správcova žena Isabela
Němec
advokát
příručí ve starožitnictví
vinárník Holoubek
účetní Traubman
Traubmanova žena
řečník ve Švýcarsku
Traxler
Steimann
Dita jako dítě
emigrant
host na večírku
mladík na večírku
majitelka starožitnictví
tanečnice
člen obce
emigrant
Helena Rohanová
Mojmír Ticháček, K. Berdychová
Arnošt Lustig (Dita Saxová – novela)
Vladimír Mácha, Václav Kozel, Přemysl Pražský
Artur Stacha, Eva Langerová
Vl. Šula
Miroslava Švestková (klapka), Josef Vítek (fotograf)
FISYO (Dirigent František Belfín), Orchestr Karla Krautgartnera (Dirigent Karel Krautgartner)
Hudba k písni Luboš Fišer
Text písně Pavel Kopta
Zpívá Krystyna Mikołajewska [dab]Blanka BohdanováNoemi Sixtová [dab]Eva Klepáčová
Dita Saxová
Dita Saxová
Dita Saxová
film
hranýdistribuční
drama, psychologický
Československo
1967
1967
schválení literárního scénáře 30. 11. 1966
schválení technického scénáře 16. 3. 1967
začátek natáčení 3. 4. 1967
konec natáčení 20. 7. 1967
promítání povoleno 14. 9. 1967
vyřazení z distribuce 6. 4. 1973
premiéra 23. 2. 1968 /nepřístupný mládeži/ (kina 64 U Hradeb /1 týden/ a Praha /4 týdny od 8. 3./, Praha)
premiéra 23. 2. 1968 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
Filmové zpracování stejnojmenné literární předlohy Arnošta Lustiga.
Tvůrčí skupina Švabík – Procházka, Jan Procházka (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Erich Švabík (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
103 min
2 932 metrů
16mm, 35mm
1:1,66, 1:2,35
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967
1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Antonín Moskalyk
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov
Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967
1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Arnošt Lustig
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov
Festival: 16. mezinárodní filmový festival San Sebastián
1968
San Sebastián / Španělsko
Cena Národního sdružení filmových klubů
Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967
1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Jaroslav Kučera
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov
Festival: 16. mezinárodní filmový festival San Sebastián
1968
San Sebastián / Španělsko
Stříbrná mušle