Drahomíra Vihanová debutovala Zabitou nedělí v roce 1969, režisérčina hraná celovečerní prvotina však skončila v pomyslném cenzorském trezoru. Distribuční premiéru si tak dlouhodobě ceněný film odbyl až v roce 1990. Vihanová, která se v desetiletích následujících po zákazu věnovala dokumentární tvorbě, se k hranému žánru mohla vrátit až po roce 1989. Černobílé podobenství Pevnost (1994), inspirované povídkou Alexandra Klimenta, navazovalo na poetiku československé nové vlny šedesátých let, s jejímž formálním i tematickým rámcem přirozeně konvenovala už Zabitá neděle. Protože následující drama Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000) se zcela minulo s diváckým a kritickým očekáváním, zůstává Drahomíra Vihanová autorkou pouhých tří celovečerních titulů… Zabitá neděle je natočena podle stejnojmenné literární předlohy Jiřího Křenka – stejnojmenné povídky z roku 1967, jež byla součástí triptychu z vojenského prostředí. Dva Křenkovy příběhy se vracely ke kultu osobnosti padesátých let, zatímco třetí, titulní, se dotýkala tehdejší současnosti. Všechny povídky však líčily osudy mužů, kteří z kádrových důvodů skončili v zapadlých vojenských posádkách, kde strádali v kombinaci ubíjející nudy a letargie při mechanickém naplňování stereotypních činností. Protagonistou komorního psychologického dramatu Vihanové je důstojník Arnošt (Ivan Palúch), který jedné slunné neděle hledá před pocity zmarněného života únik ve vzpomínkách a posléze v sebevraždě. Jeden z „nejčernějších“ novovlnných titulů evokuje pocity zmaru, prázdnoty a skepse vůči možnosti rozhýbat nehybný časoprostor vlastního života. Existenciální přesah filmu směřuje za prostředí armády i dobový historický obzor – k nadčasové touze převzít kontrolu alespoň nad vlastním životem. Výjimečná formální stránka snímku dodnes zaujme kontrastem mezi hrdinovou stagnací a autorčinou dynamickou prací s vypravěčským časoprostorem.
Důstojník Arnošt se na pohřbu své matky znovu setká s dívkou, kterou kdysi miloval. Po obřadu se musí vrátit do Josefova, kde má na starosti ostrahu vojenských objektů. Život v pevnostním městě je neutěšený a stejně neutěšená je i situace Arnošta, který ve vojenském stereotypu nenachází žádný smysl. Mechanicky vykonává své povinnosti, večer navštěvuje místní hospodu, kde se opíjí někdy za své, někdy za peníze své milenky číšnice Marie. Marie ho miluje, ale pro Arnošta je jen náhradou za lásku, kterou zanechal v rodné vsi. Často na ni vzpomíná a obraz dívky se mu vrací do snů i při milování s Marií. Ve vzpomínkách se mu objevují i nepříjemné okamžiky, které znásobují jeho znechucení vším, co dělá. V nedělním odpoledni se nepříjemně chová k dívkám, které se opalovaly ve vojenském prostoru. Jedna z nich mu řekne, že je zlý člověk. Arnošt se večer znovu opije a pohádá se krutě a cynicky s Marií. V pustém kasárenském pokoji nabije revolver, namíří na sebe a vystřelí. - Místo něho přednáší vojákům o ochraně před atomovým výbuchem jeho kamarád Ivan.
V průběhu natáčení byl kameraman Petr Volf nahrazen švenkrem Zdeňkem Prchlíkem. První kopie byla dokončena 29. 12. 1969. Nebyla však schválena do distribuce. Premiéra se uskutečnila až v lednu 1990.
Mluví Bořivoj Navrátil
nadporučík Arnošt
číšnice Marie
podplukovník Prcek
Mluví Václav Sloup
poručík Ivan
holčička Ingrid
řidič
kapelník
blondýnka
Mluví Helga Čočková
tmavovláska
vrchní
Polka
Polka
Mluví Jana Andresíková
zlatovláska
starší žena
Mluví Ilja Prachař
Grizzly
kuchař
uklízečka
kněz na pohřbu
důstojník
důstojník
důstojník
farář
číšník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hlas vrátného
hlas z rozhlasu
Jiří Křenek (Zabitá neděle – novela)
Jaroslav Kupšík
Jaromír Dědek, Vladimír Mácha, Vladimír Slepička
Anna Proboštová, Milena Andrejsková
Josef Ocman
pplk. František Říčka
Ivana Nevolová (klapka), Miloš Schmiedberger (fotograf)
Kmochova hudba Kolín (Dirigent Jan Vostrčil), Petr Sovadina
Zabitá neděle
Zabitá neděle
A Squandered Sunday
film
hranýdistribuční
psychologický
Československo
1969
1969
schválení technického scénáře 3. 5. 1968
začátek natáčení 24. 7. 1969
konec natáčení 16. 11. 1969
promítání povoleno 29. 12. 1969 (neschváleno do distribuce)
schválení první kopie 29. 12. 1969
vyřazení z distribuce 31. 12. 1992
premiéra 1. 4. 1990 /nepřístupný mládeži/
„Je-li světlo v tobě tmou, jaká bude sama tma“. Český film z roku 1969 podle stejnojmenné novely Jiřího Křenka vyznamenaný Zvláštní cenou poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Sanremu '89.
Tvůrčí skupina Švabík – Procházka, Jan Procházka (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Erich Švabík (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
77 min
2 180 metrů
35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky, polsky
bez titulků
české
Festival: 41. filmový festival pracujících – léto '90
1990
95 měst / Československo
Cena Vladislava Vančury za film
Drahomíra Vihanová
udělena 25. 6. 1990 v Častolovicích
Přehlídka: Dny českého a slovenského filmu Bratislava
1990
Bratislava / Československo
Cena za první film v kategorii takzvaných trezorových filmů
Drahomíra Vihanová
Festival: 32. mezinárodní filmový festival autorského filmu San Remo
1989
San Remo / Itálie
Zvláštní cena poroty