Babička I., II.

Země původu

Československo

Copyright

1971

Rok výroby

1970—1971

Minutáž

163 min

Kategorie

film

Žánr

poetický

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Babička I., II.

Český název

Babička I., II.

Anglický název

Granny

Anotace

Poeticky laděný dvoudílný snímek Babička byl natočen pod režijní taktovkou Antonína Moskalyka (1930–2006). Jedná se, po snímcích They Červenkové (1921) a Františka Čápa (1940), o třetí plně realizovanou audiovizuální verzi knižní Babičky od Boženy Němcové. – Babička (Jarmila Kurandová) se po letech setká se svou dcerou Terezou (Míla Myslíková). Přijela k ní bydlet natrvalo. Přitom se seznámí s jejím mužem (Zdeněk Matouš) a hlavně s jejich dětmi. Nejvíce si oblíbí nejstarší vnučku Barunku (Libuše Šafránková). Stará žena svoje vnoučata seznamuje s lidovou moudrostí, svou minulostí, ale i s panským prostředím, když utužuje přátelské vztahy s paní kněžnou (Květa Fialová) a její svěřenkyní, komtesou Hortensií (Magda Vášáryová). Epizodicky vystavěný děj vrcholí odchodem dvou hlavních postav, avšak v každém z případů v jiném smyslu. Osudy babičky a členů její rodiny paralelně střídá příběh o tragické lásce Viktorky (Libuše Geprtová) k černému myslivci (Petr Čepek). – Narativ lemují přírodní a z nich vycházející společenské cykly, respektive rituály, naplněné symbolikou. To podtrhuje elegantní práce s kamerou a emotivní, přesto nevtíravá hudba Luboše Fišera. V roli o Popelčiných šatech snící Barunky se objevila sedmnáctiletá Libuše Šafránková, která následně s režisérem spolupracovala i na pohádce Třetí princ (1982).

Obsah

I. část. Předjaří. Pohádka. Jan, Vilém, Adélka a Barunka, děti panského úředníka Proška, radostně vítají svou babičku. Nejvíce si milou stařenku oblíbí Barunka, která okouzleně poslouchá babiččiny pohádky. Babička se brzy spřátelí s celým údolím. Také paní kněžnu babička zaujme a pozve ji i s dětmi na zámek. Dospívající Barunka prožívá první lásku k Orlíkovi a citlivě vnímá lásku Jakuba a Kristly. Líbí se jí také živelnost a smělost Viktorky, když odvážně přeskakuje májové ohně a odmítá nežádoucí nápadníky. Jaro a léto uplyne jako voda a nastane podzim. – Májové ohně. Romance. Je opět jaro. Na zámek se vrací panstvo. Na rozkvetlé louce se děti i babička setkají s komtesou Hortensií. Moudrá babička pozná, že dívka je smutná, neboť ve slunné Itálii zanechala svou lásku, mladého malíře. Láska poznamená také osud Viktorky, která se celou svou bytostí zamiluje do černého myslivce. Když myslivec odejde, Viktorka se zblázní a uteče žít do lesa. Barunka se nesměle setká s Orlíkem. – II. část. Podletí. Balada. Sekáči kosí trávu, ženy ji rozhazují. Mezi nimi je také dvojice snoubenců - Jakub a Kristla. Čas jejich šťastné lásky však brzy skončí. Jakub zbije písaře, který obtěžoval jeho Kristlu, a za to je odveden na sedm let na vojnu. Při opětovné návštěvě zámku babička poví kněžně pravdu o Jakubovi, přimluví se za flašinetáře Kudrnu, který živoří s početnou rodinou a upozorní ji také na příčinu smutku Hortensie. Léto končí, na zámku se konají dožínky. K letnímu období patří radost. Postará se o ni paní kněžna. Zařídila, aby se Jakub vrátil z vojny, Kudrna dostane stálé místo hlídače a Hortensie se bude moci setkat se svým malířem. Ale tragická smrt nešťastné Viktorky zasáhne celou vesnici. S nadcházejícím podzimem odjíždí pan Prošek a s ním také Barunka. – Velká noc. Elegie. Je podzim. Babička pase s dětmi krávu, Kudrna sklízí úrodu jablek. Babičku rychle opouštějí síly, každou chvíli zadřímne. Vzpomíná na Viktorku, Barunku, na muže Jiřího, který padl v prusko-rakouské válce. Má radost z malého Kristlina synka a dá mu tolar, který sama dostala od císaře Josefa. Na zápraží uhynula stará jabloň. Babička cítí, že je řada na ní. Jen by ještě ráda viděla Barunku. Ta se u jejího lože objeví až s posledním babiččiným vydechnutím. Dívka vyplní její poslední přání a řekne o její smrti včelkám.

Poznámka

Autorství scénáře Františka Pavlíčka zůstalo z politických důvodů neuvedeno. Babička je dvoudílný film (původní metráž jednotlivých částí je 2 347 a 2 290 metrů). Tento námět byl již v českém filmu dvakrát zpracován pod stejným názvem (1921; režie Thea Červenková a 1940; režie František Čáp).

Hrají

Zdeněk Matouš

panský úředník Jan Prošek

Míla Myslíková

Tereza, Proškova žena, babiččina dcera

Libuše Šafránková

Barunka, dcera Proškových

Erik Pardus

Jan, syn Proškových

Jaroslav Moučka (2)

Vilém, syn Proškových

Lenka Kolegarová

Adélka, dcera Proškových

Libuše Geprtová

Viktorka, dcera statkáře Mikeše

Květa Fialová

paní kněžna

Magda Vášáryová

komtesa Hortensie

Petr Čepek

černý myslivec/babiččin Jiří ve vzpomínkách

Jan Hrušínský

Orlík, syn hajného

Jiří Wohanka

Jakub Míla, Kristlin mládenec

Oldřich Vlach

Toník Šíma, Viktorčin nápadník

Jaroslav Moučka

flašinetář Kudrna

František Hanus

statkář Mikeš, otec Viktorky

Antonie Hegerliková

Mikešová, matka Viktorky

Dana Francová

Mařenka, Viktorčina sestra

Josef Somr

panský písař Picolo zvaný Talián

Josef Kemr

dohazovač

Eva Šenková

správcová

Vladimír Jedenáctík

Šíma, Toníkův otec

Luboš Dittman

Vincek

Ladislav Šulc

Jakoubek

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Helena Rohanová

Asistent režie

Stanislava Hutková

Předloha

Božena Němcová (Babička – kniha)

Druhá kamera

Jaroslav Kupšík

Assistent architekta

Aleš Voleman

Návrhy kostýmů

Fernand Vácha

Asistent střihu

Jana Šimůnková

Vedoucí výroby

Vladimír Vojta

Zástupce vedoucího výroby

Luděk Marold, Hana Jehličková

Asistent vedoucího výroby

Zdeněk Flídr

Spolupráce

Josef Vítek (fotograf)

Hudba

Nahrál

FISYO (Dirigent František Belfín)

Písně

Šly panenky silnicí

Husička divoká

Zpívá Jarmila Kurandová

Na rozloučení, mý potěšení

Zpívá sbor

Nešťastný šafářův dvoreček

Zpívá Oldřich Vlach

Sivá holuběnko

Zpívá dívčí sbor

Spadla mi šavlička

Zpívá mužský sbor

Spi, synáčku, spi

Zpívá Libuše Geprtová

Otvírejte dveře, otvírejte vrata!

Zpívá sbor

Ó, hřebíčku zahradnický

Zpívá Jarmila Kurandová

Mořena, Mořena, kam jsi klíče dala

Zpívá dětský sbor

Produkční údaje

Originální název

Babička I., II.

Český název

Babička I., II.

Anglický název

Granny

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

poetický

Země původu

Československo

Copyright

1971

Rok výroby

1970—1971

Produkční data

schválení literárního scénáře 20. 1. 1970
schválení technického scénáře 5. 3. 1970
začátek natáčení 27. 5. 1970
konec natáčení 7. 1. 1971
schválení první kopie 17. 4. 1971
promítání povoleno 19. 4. 1971
vyřazení z distribuce 30. 6. 1990

Premiéra

předpremiéra 8. 10. 1971 (Náchod)
nedistribuční premiéra 25. 12. 1971 (televizní uvedení ČST 2 /první díl/)
nedistribuční premiéra 26. 12. 1971 (televizní uvedení ČST 2 /druhý díl/)
nedistribuční premiéra 14. 1. 1972 (televizní uvedení ČST 1 /první díl/)
nedistribuční premiéra 16. 1. 1972 (televizní uvedení ČST 1 /druhý díl/)
premiéra 9. 3. 1972 /přístupný mládeži/ (kino Paříž, Praha /první díl/)
premiéra 10. 3. 1972 /přístupný mládeži/ (celostátní /první a druhý díl/)
premiéra 16. 3. 1972 /přístupný mládeži/ (kino Paříž, Praha /druhý díl/)

Distribuční slogan

Český televizní film na motivy knihy Boženy Němcové.

Nositelé copyrightu

Česká televize

Ateliéry

Barrandov

Výrobní skupina

Skupina zakázkových filmů, Jan Klement (vedoucí Skupiny zakázkových filmů)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

163 min

Původní metráž

4 637 metrů

Distribuční nosič

16mm, 35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české