Poeticky laděný dvoudílný snímek Babička byl natočen pod režijní taktovkou Antonína Moskalyka (1930–2006). Jedná se, po snímcích They Červenkové (1921) a Františka Čápa (1940), o třetí plně realizovanou audiovizuální verzi knižní Babičky od Boženy Němcové. – Babička (Jarmila Kurandová) se po letech setká se svou dcerou Terezou (Míla Myslíková). Přijela k ní bydlet natrvalo. Přitom se seznámí s jejím mužem (Zdeněk Matouš) a hlavně s jejich dětmi. Nejvíce si oblíbí nejstarší vnučku Barunku (Libuše Šafránková). Stará žena svoje vnoučata seznamuje s lidovou moudrostí, svou minulostí, ale i s panským prostředím, když utužuje přátelské vztahy s paní kněžnou (Květa Fialová) a její svěřenkyní, komtesou Hortensií (Magda Vášáryová). Epizodicky vystavěný děj vrcholí odchodem dvou hlavních postav, avšak v každém z případů v jiném smyslu. Osudy babičky a členů její rodiny paralelně střídá příběh o tragické lásce Viktorky (Libuše Geprtová) k černému myslivci (Petr Čepek). – Narativ lemují přírodní a z nich vycházející společenské cykly, respektive rituály, naplněné symbolikou. To podtrhuje elegantní práce s kamerou a emotivní, přesto nevtíravá hudba Luboše Fišera. V roli o Popelčiných šatech snící Barunky se objevila sedmnáctiletá Libuše Šafránková, která následně s režisérem spolupracovala i na pohádce Třetí princ (1982).
I. část. Předjaří. Pohádka. Jan, Vilém, Adélka a Barunka, děti panského úředníka Proška, radostně vítají svou babičku. Nejvíce si milou stařenku oblíbí Barunka, která okouzleně poslouchá babiččiny pohádky. Babička se brzy spřátelí s celým údolím. Také paní kněžnu babička zaujme a pozve ji i s dětmi na zámek. Dospívající Barunka prožívá první lásku k Orlíkovi a citlivě vnímá lásku Jakuba a Kristly. Líbí se jí také živelnost a smělost Viktorky, když odvážně přeskakuje májové ohně a odmítá nežádoucí nápadníky. Jaro a léto uplyne jako voda a nastane podzim. – Májové ohně. Romance. Je opět jaro. Na zámek se vrací panstvo. Na rozkvetlé louce se děti i babička setkají s komtesou Hortensií. Moudrá babička pozná, že dívka je smutná, neboť ve slunné Itálii zanechala svou lásku, mladého malíře. Láska poznamená také osud Viktorky, která se celou svou bytostí zamiluje do černého myslivce. Když myslivec odejde, Viktorka se zblázní a uteče žít do lesa. Barunka se nesměle setká s Orlíkem. – II. část. Podletí. Balada. Sekáči kosí trávu, ženy ji rozhazují. Mezi nimi je také dvojice snoubenců - Jakub a Kristla. Čas jejich šťastné lásky však brzy skončí. Jakub zbije písaře, který obtěžoval jeho Kristlu, a za to je odveden na sedm let na vojnu. Při opětovné návštěvě zámku babička poví kněžně pravdu o Jakubovi, přimluví se za flašinetáře Kudrnu, který živoří s početnou rodinou a upozorní ji také na příčinu smutku Hortensie. Léto končí, na zámku se konají dožínky. K letnímu období patří radost. Postará se o ni paní kněžna. Zařídila, aby se Jakub vrátil z vojny, Kudrna dostane stálé místo hlídače a Hortensie se bude moci setkat se svým malířem. Ale tragická smrt nešťastné Viktorky zasáhne celou vesnici. S nadcházejícím podzimem odjíždí pan Prošek a s ním také Barunka. – Velká noc. Elegie. Je podzim. Babička pase s dětmi krávu, Kudrna sklízí úrodu jablek. Babičku rychle opouštějí síly, každou chvíli zadřímne. Vzpomíná na Viktorku, Barunku, na muže Jiřího, který padl v prusko-rakouské válce. Má radost z malého Kristlina synka a dá mu tolar, který sama dostala od císaře Josefa. Na zápraží uhynula stará jabloň. Babička cítí, že je řada na ní. Jen by ještě ráda viděla Barunku. Ta se u jejího lože objeví až s posledním babiččiným vydechnutím. Dívka vyplní její poslední přání a řekne o její smrti včelkám.
Autorství scénáře Františka Pavlíčka zůstalo z politických důvodů neuvedeno. Babička je dvoudílný film (původní metráž jednotlivých částí je 2 347 a 2 290 metrů). Tento námět byl již v českém filmu dvakrát zpracován pod stejným názvem (1921; režie Thea Červenková a 1940; režie František Čáp).
babička
panský úředník Jan Prošek
Tereza, Proškova žena, babiččina dcera
Barunka, dcera Proškových
Jan, syn Proškových
Vilém, syn Proškových
Adélka, dcera Proškových
Viktorka, dcera statkáře Mikeše
paní kněžna
komtesa Hortensie
černý myslivec/babiččin Jiří ve vzpomínkách
Orlík, syn hajného
Kristla
Jakub Míla, Kristlin mládenec
Mluví Bohuslav Čáp
mlynář
mlynářka
Toník Šíma, Viktorčin nápadník
flašinetář Kudrna
statkář Mikeš, otec Viktorky
Mikešová, matka Viktorky
kovářka
Mařenka, Viktorčina sestra
panský písař Picolo zvaný Talián
dohazovač
správcová
myslivec
myslivec
Šíma, Toníkův otec
kantor
Cilka
Manča
Vincek
Filip
Jakoubek
Helena Rohanová
Stanislava Hutková
Božena Němcová (Babička – kniha)
Jaroslav Kupšík
Josef Vítek (fotograf)
FISYO (Dirigent František Belfín)
Zpívá Jarmila Kurandová
Zpívá sbor
Zpívá Oldřich Vlach
Zpívá dívčí sbor
Zpívá mužský sbor
Zpívá Libuše Geprtová
Zpívá sbor
Zpívá Jarmila Kurandová
Zpívá dětský sbor
Babička I., II.
Babička I., II.
Granny
film
hranýdistribuční
poetický
Československo
1971
1970—1971
schválení literárního scénáře 20. 1. 1970
schválení technického scénáře 5. 3. 1970
začátek natáčení 27. 5. 1970
konec natáčení 7. 1. 1971
schválení první kopie 17. 4. 1971
promítání povoleno 19. 4. 1971
vyřazení z distribuce 30. 6. 1990
předpremiéra 8. 10. 1971 (Náchod)
nedistribuční premiéra 25. 12. 1971 (televizní uvedení ČST 2 /první díl/)
nedistribuční premiéra 26. 12. 1971 (televizní uvedení ČST 2 /druhý díl/)
nedistribuční premiéra 14. 1. 1972 (televizní uvedení ČST 1 /první díl/)
nedistribuční premiéra 16. 1. 1972 (televizní uvedení ČST 1 /druhý díl/)
premiéra 9. 3. 1972 /přístupný mládeži/ (kino Paříž, Praha /první díl/)
premiéra 10. 3. 1972 /přístupný mládeži/ (celostátní /první a druhý díl/)
premiéra 16. 3. 1972 /přístupný mládeži/ (kino Paříž, Praha /druhý díl/)
Český televizní film na motivy knihy Boženy Němcové.
Československá televize Praha, II. program (zadavatel), Filmové studio Barrandov
Skupina zakázkových filmů, Jan Klement (vedoucí Skupiny zakázkových filmů)
dlouhometrážní
163 min
4 637 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české