Stíny horkého léta

Koncem léta 1947 vtrhne do osaměle stojícího horského statku Ondřeje Barana skupina banderovců. Jeden z nich, zřejmě vysoký důstojník, je těžce raněn. Klidný a rozvážný Ondřej v obavách o životy svých blízkých – útlé ženy Terezky, asi dvanáctiletého syna Lukáše a maličké dcerky, přistoupí na podmínky po zuby ozbrojených mužů. V městě dole v údolí tajně vyláká z bytu lékaře a spolu s jedním banderovcem ho unese na usedlost. Doktor pod tlakem ošetří raněného, který se snad postaví na nohy za týden. Ondřej musí pro pětici mužů nakoupit tabák i potraviny. Lukáš nechápe otcovu „zbabělost“. Ten ho začne usilovně zacvičovat do povinností hospodáře – dojení ovcí, sekání kosou i opravy šindelové střechy. Mladý ale už bělovlasý násilník se pokusí v kůlně zmocnit Terezy. Ondřej se s ním tvrdě vypořádá, ale tuší, že rodinu ohrožuje i náhodný příchod kolemjdoucího. V městě se dozví od velitele SNB o chystaném zátahu na banderovce. To uspíší Ondřejův aktivní odpor. V noci zabije hlídkujícího banderovce nožem, další dva zastřelí zbraní, kterou od hlídky získal, čtvrtý muž prchne. Lékař ošetřuje střelnou ránu v Ondřejově rameni, když ležící raněný velitel bandy, zastřelí hospodáře ukrytou pistolí. Zoufalá Terezka s dcerkou na ruce, lékař a Lukáš vedoucí koně, jenž táhne vůz s rakví, kráčejí dolů do města.