„Já to tedy beru, šéfe...!“

Anotace

K řadě satirických komedií kritizujících nešvary socialistické společnosti přidal scenárista a režisér Petr Schulhoff snímek Já to tedy beru, šéfe…! Film, který si svou premiéru odbyl v roce1977, si jako cíl vybral nečestné praktiky náborářů pracovních sil. V tom se liší od řady jiných Schulhoffových snímků, které se věnovaly především kritice mezilidských vztahů (Hodíme se k sobě, miláčku…? /1974/, Zítra to roztočíme, drahoušku…! /1976/, Co je doma, to se počítá, pánové… /1980/). Protagonisty oddechově laděného příběhu, který do děje zakonzervoval řadu dobových praktik, jsou dva pracovníci státního podniku Pragokov. Láďa Pitras a Oto Vacák v rámci vlastnoručně založeného Výzkumného oddělení náboru pracovních sil začnou využívat metody hraničící se zákonem či dobrými mravy. Do podniku tak sice získají dělníky z nedostatkových profesí (svářeč, jeřábník, topič pro nepřetržitý provoz), zneužijí ovšem hrůzy nevěrníka Niederleho z žárlivé manželky i dramatických sporů manželů Nyklíčkových. Sami se pak málem stanou obětmi vlastních machinací: Pitras kvůli nově přijaté kolegyni, vychytralé Miriam, vzbudí žárlivost své manželky Renáty a na usedlého Vacáka si políčí energická slovenská jeřábnice. Největším nebezpečím pro samozvané manipulátory se však stanou jejich kolegové-konkurenti… V hlavních rolích snímku, který je svým laděním poplatný dobové ideologizované produkci, využil režisér komiky Petra Nárožného (Vacák) a Luďka Soboty. Ten coby Pitras znovu vytvořil roli nesmělého, navenek neobratného muže, která se ovšem svým negativním nábojem lišila od Sobotových sympatických hrdinů z filmů Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) nebo Jen ho nechte, ať se bojí (1977). V roli žárlivé Renáty své dravé herectví zužitkovala Iva Janžurová. V roli babičky Pitrasové se objevuje neselhávající Marie Rosůlková.

Obsah