Literární tvorba Vladimíra Párala představovala pro filmaře v sedmdesátých a osmdesátých letech zajímavou inspiraci. Jedním z páralovských adaptátorů se stal i režisér Antonín Kachlík. V roce 1978 podle scénáře, na kterém spolupracoval i samotný spisovatel, natočil vztahové drama odehrávající se v severočeském Mostě. Humorně laděný příběh líčí osudy neúspěšné studentky Violy a bývalého výpravčího Kazana Neburky. Ani jeden z protagonistů nemá práci či peníze, ani jeden se příliš nesnaží dát svému životu smysl. Sen o autě jako prostředku úniku z neutěšené reality zůstává jen iluzí. Realita dvojici nakonec přece jen dostihne… Radost až do rána, v níž Páral přitakává konformismu a konzumentské realitě sedmdesátých let, vyhovovala společenské objednávce. Antonín Kachlík ve filmu vsadil na herecké výkony Evy Tučkové (Viola) a Josefa Somra (Kazan), který se objevil už v prvním páralovském filmu – Soukromé vichřici (1967).
Dívka Viola bydlí u své vdané sestry Jany v Mostě. Její manžel Jarda vyčítá Viole její plané snění a neschopnost něco dělat. Do bytu se přistěhuje Jardův bývalý kolega Kazan. Viola stále mluví o svém milenci Alanovi, ale ten se s ní rozešel a ona ho marně čekává každý pátek ve vinárně pražského hotelu. Viola se s Kazanem sblíží. Oba nemají práci ani peníze, ale mají své sny. Chtěli by auto, v němž by mohli odjet kdykoli kamkoli. Kazan nicneděláním odpočívá po deseti letech nepřetržité práce na železnici. Jednou Violu překvapí v hotelu. Zabil prý Alana, sbalil jí věci a oba musejí utéct. Viola na hru přistoupí. Stanou se z nich milenci. Viola nastoupí u dráhy jako tranzitérka. Kazan se jednoho dne ztratí. U své bývalé „lásky století“ Daniely vezme tajně klíče od bytu. Žena odjede s manželem do Itálie na dovolenou. Kazan jejich byt prodá a koupí starý automobil. Viola nadšení už jen předstírá. Zalíbil se jí usedlý život. S Kazanem se vloudí do bytu ve vystěhovaném domě ve starém Mostě, který čeká demolice. Příslušník VB, který je tam najde, jim doporučí, aby se vzali, že tak získají od dráhy nový byt. Koná se svatba. Po návratu z Itálie najde Daniela ve svém bytě cizí lidi. Kazan je zatčen. S pomocí kamarádů je ale škoda uhrazena a Viola slibuje, že bude jako zákonná manželka na něho věrně čekat.
Viola
Kazan Neburka
Jana Pašková, Violina sestra
Jarda, Janin manžel
Katka zvaná Asie
Béda, Katčin manžel
Kryštof
Šárka, Kryštofova žena
číšník Rudolf
železničářka Vlasta
železničářka Evka
železničářka Irena
Richard Jašek, otec Violy a Jany
Matylda, Jaškova manželka
Kazanova žena
Petr
Daniela
Tonda, Danielin manžel
Majka
Hanka
Mirek
plachý mladík
Franta
Frantova žena
dědeček
recepční
nadstrážmistr VB
Libuše
Mašek
Lukáš
strojvedoucí
cizinec
Mluví Ljuba Krbová
tranzitérka Věra
Mluví Lenka Kodešová
Lenka
Renátka
starší muž
neznámý voják
vedoucí
úředník
vrchní
mladíček
host
barmanka
vrátný
mladík
mladík
zpěvačka
zpěvačka
zpěvačka
dirigent
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
hudebník
pokladní
Josef Jarolímek, Jarmila Čajová
Vladimír Páral (Radost až do rána – román)
Eva Slívová, Vladimír Schejbal, Karel Vaňásek
Ivana Malíková (klapka), Karel Ješátko (fotograf), Jiří Kučera (fotograf)
Orchestr Ladislava Štaidla (Dirigent Ladislav Štaidl), Felix Slováček
Hudba k písni Ladislav Štaidl
Text písně Miroslav Černý
Zpívá Jiří Korn
Zpívá sbor
Radost až do rána
Radost až do rána
Taking Pleasure Until Broad Day
film
hranýdistribuční
psychologický
Československo
1978
1977—1978
schválení literárního scénáře 26. 9. 1977
začátek natáčení 5. 12. 1977
schválení technického scénáře 13. 12. 1977
konec natáčení 9. 6. 1978
promítání povoleno 30. 6. 1978
vyřazení z distribuce 30. 6. 1990
premiéra 22. 2. 1979 /nepřístupný mládeži/ (kino Blaník, Praha)
premiéra 23. 3. 1979 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
Česká filmová komedie ze současnosti podle románu Vladimíra Párala.
Dramaturgická skupina Miroslava Hladkého, Miroslav Hladký (vedoucí dramaturgické skupiny)
dlouhometrážní
95 min
2 627 metrů
16mm, 35mm
1:1,66, 1:2,35
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Festival: 22. mezinárodní festival zábavné a taneční hudby OIRT
1979
Tampere / Finsko
1. cena Grand Prix
Ladislav Štaidl
udělena v mezinárodní soutěži za titulní melodii z filmu v podání Jiřího Korna