Sestřičky

Země původu

Československo

Copyright

1983

Rok výroby

1983

Premiéra

1. 3. 1984

Minutáž

85 min

Režie

Karel Kachyňa

Kategorie

film

Žánr

psychologický

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Sestřičky

Český název

Sestřičky

Anglický název

The Nurses

Anotace

Podle literární předlohy spisovatele Adolfa Branalda – románu Vizita (1967) – natočil osvědčený režisér Karel Kachyňa v osmdesátých letech dva „doktorské“ příběhy: tragikomedii Pozor, vizita! (1981) a Sestřičky (1983). Zatímco protagonistou příběhu odehrávajícího se na počátku šedesátých let se stal tulácký starý mládenec, který těžce snáší nucený pobyt v nemocniční izolaci, Sestřičky jsou situované do let padesátých a jejich hrdinkou se stala mladá zdravotní sestra. Marie Sahulová je potrestána kvůli mravnostnímu deliktu – pokusu o vztah s nemocničním pacientem Petrem – a skončí ve venkovském zdravotním středisku. Její oporou se postupně stává postarší kolegyně, přezdívaná Babi. Přestože dívka nové prostředí těžce snáší, v náročné práci se rychle osvědčuje a nakonec se stává cennou oporou svých kolegů – drsné, leč chápavé Babi, saniťáka Arnošta a starého lékaře, s nimiž objíždí okolní vesnice i zapadlé samoty. Zralost a vnitřní stabilitu nachází Marie i ve vztahu k Petrovi, který se marně pokusil o kariéru zpěváka… Karel Kachyňa se v souladu s Branaldovou literární předlohou soustředil na nelehký život žen v padesátých letech, kdy se emancipační snahy v profesionálním i soukromém životě nesetkávaly s velkým porozuměním. Odhodlaná Marie má ovšem šanci vytvořit si vlastní prostor k životu spíš na venkově, kde vstupuje do interakcí s nejrůznějšími lidskými „případy“. Středobodem snímku je mladičká představitelka Marie, Alena Mihulová, kterou si Karel Kachyňa do role vybral jako sedmnáctiletou neherečku. Mihulová se stala životní partnerkou o jednačtyřicet let staršího tvůrce a objevila se ještě ve čtyřech jeho snímcích (Dobré světlo /1984/, Smrt krásných srnců /1986/, Městem chodí Mikuláš, Kráva /oba 1992/). Talentované debutantce znamenitě sekunduje v roli moudré a svérázné Babi zkušená kolegyně Jiřina Jirásková.

Obsah

Mladičká zdravotní sestra Marie je za trest poslána z nemocnice do venkovského střediska. Důvodem byla její láska k pacientovi Petrovi, s nímž chtěla strávit první milostnou noc v internátě. Obvod zdravotního střediska je velký, a tak se Marie musí ihned zapojit do práce. Bydlí u postarší sestry, jíž všichni říkají babi. Marie se setká s Petrem, který pracuje v hřebčinci, ale ten momentálně plánuje zpívat s kapelou. Marie chce zaměstnání opustit, ale přijede pro ni řidič sanitky Arnošt, aby v lese ošetřila zraněného dřevaře. Primář Ševít je překvapen s jakou profesionální jistotou si Marie poradila s prvním samostatným případem. Sestřička zůstane a postupně se sblíží i s babi, která pečuje o pacienty trochu drsně, ale vždy s přehledem a s utajeným porozuměním. Ve středu její pozornosti jsou především děti a těhotné ženy, jejichž život v 50. letech minulého století není jednoduchý. Marie dostane svůj „rajón“ a brzy s babi pomůže na svět prvnímu novorozenci. Petr neuspěl ve zpěvácké kariéře a vrátí se do hřebčince. Babi a Marie objeví na statku sedmnáctiletou Zuzku, kterou přivedl do jiného stavu starý příbuzný, a starají se ní. Petr se znovu uchází o Marii a nabídne jí sňatek. Spolu pak stráví noc v domku babi. Dívka se svěří babi s prvními zkušenostmi a s překvapením se dozví, že babi nikdy neprožila milostný vztah. Zanedlouho odváží Marie s Arnoštem Zuzku do porodnice, ale nestačí tam dojet. Marie musí proto pomoci mladé matce s porodem v sanitce. Vše dobře dopadne a dívka se dočká i primářova uznání. Doma plánuje s babi budoucnost s Petrem. Ozve se klepání na okno, možná někdo potřebuje Mariinu pomoc.

Více →

Poznámka

Úvodní titulek odkazuje dobu děje do 50. let 20. století, avšak z tohoto pohledu jsou v ději anachronismy: ve vitríně kina je avizován polský film, natočený v roce 1962, píseň Potkal jsem jelena pochází z divadla Semafor apod.