Skalpel, prosím

Anotace

Lékař jako morální autorita, která každodenně musí v souvislosti se svými pacienty řešit otázky života a smrti, se stal hrdinou psychologického dramatu scenáristy a režiséra Jiřího Svobody. Ten v roce 1985 realizoval podle vlastního scénáře působivý snímek vycházející z novely Valji Stýblové. Spisovatelka v ní těžila ze své vlastní původní profese neurochiruržky. Profesionální dilema Svobodova hrdiny však přesahuje do obecnější mravní roviny. Protagonistou dramatického vyprávění je stárnoucí profesor z pražské neurologické kliniky, na kterého současně doléhají problémy spjaté s vlastními principy a hodnotami i případ malého pacienta Víti trpícího neoperovatelným nádorem. Vážné problémy mají i profesorovi spolupracovníci – doktorka Volejníková, která zavinila smrt své pacientky, či docent Krtek, jehož jediná dcera umírá na leukémii. Když se Krtek rozhodne malého Víťu přece jen operovat, přebírá profesor kolegovu naději, že chlapce lze ještě zachránit. Dramatické osudy lékařů i jejich pacientů tak ústí v optimistický pohled na život zasvěcený službě nemocným… Svobodův snímek je řemeslně dovedným, klasicky vystavěným dramatem, které rozkrývá osobnost zkušeného specialisty prostřednictvím vzpomínek i soukromí sdíleného s manželkou Jitkou a synem Ondřejem. Důležitou roli režisér přiřkl hercům, především zkušenému Miroslavu Macháčkovi v hlavní roli. Představitele profesora obsadil Jiří Svoboda i do svého dramatu Jen o rodinných záležitostech (1990). Jana Brejchová (Jitka) se už objevila v režisérových filmech Schůzka se stíny (1982) a Zánik samoty Berhof (1983). O Svobodově schopnosti vracet se k osvědčeným hercům svědčí i spolupráce s Radoslavem Brzobohatým (Krtek) a Radovanem Lukavským (pacient Mikeš), kteří byli partnery Brejchové ve Schůzce se stíny. Malého Zdeňka Jakuba obsadil Svoboda ještě do svého dramatu Prokletí domu Hajnů (1988).

Obsah

Poznámka

Film byl věnován XVII. sjezdu KSČ a natočen pod záštitou Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky.