Teprve po roce 1989 se českoslovenští filmaři mohli svobodně vyjadřovat k tragickým osudům příslušníků pomocných technických praporů (PTP). Vedle divácky mimořádně úspěšné tragikomedie režiséra Zdenka Sirového Černí baroni (1992) a stejnojmenného seriálu Juraje Herze (2004), inspirovaných humoristickým románem Miloslava Švandrlíka, se do vojenských táborů nucených prací padesátých let vypravil i režisér Martin Hollý v dramatu Tichá bolest (1990). V rámci autobiografického scénáře Jiřího Křižana se příběh hlavního hrdiny – Janka Kadavého – odvíjí ve dvou časových rovinách: zatímco ta první se týká dětství protagonisty, jehož otec byl v roce 1949 popraven, druhá se odehrává během vojenské služby u pétépáků. Zatímco v dětství se Janek kvůli otci stal terčem šikany ze strany dětí i dospělých, na vojně se mu dostane pochybné cti pečovat o tank věčně opilého nadporučíka Kopřivy. Mladíkův otec byl totiž sice nepřítelem lidu, jako letec v Anglii však dosáhl hodnosti kapitána a jeho syn má tudíž k vojenským strojům blízko. Světlým středobodem hrdinova života zůstává dědeček Kadavý, který Janka po matčině smrti vychovával. Mladý muž uteče z lágru, aby byl u starcova úmrtního lože, koloběh odplaty, viny a odpuštění ovšem nekončí smrtí jednoho starce ani návratem do „normálního“ života jeho vnuka... Tichá bolest je další z dramatických opusů Martina Hollého (Signum laudis /1980/, Mŕtvi učia živých /1983/, Nebo být zabit /1985/). Režisérovo obvykle cílené, robustní uchopení látky ovšem oslabilo soustředění na dvě časové linie vyprávění. V roli dědečka exceluje Rudolf Hrušínský. Partu Janka ve studentském věku se ujal Ivan Jiřík. Vítězslav Jandák s chutí vytvořil part Kopřivy. Martin Dejdar a Tomáš Juřička ztvárnili „neposlušné“ vojíny, kteří se odvážili protestovat proti všeobjímající hlouposti svých velitelů.
V červnovém ránu 1956 pohřbí inspektor drah v.v. Kadavý v doprovodu svého vnuka, studenta Janka, do rodiného hrobu urnu s popelem syna. Jankův otec byl po politickém procesu před sedmi lety popraven a děda získal urnu od komunistických úřadů jen díky své neústupnosti. Se slovy „tož tak na světě“ děda odchází. Naposledy se modlil celou noc před synovou smrtí. Snacha zemřela krátce po synově zatčení a tak se o malého Janka začal starat sám. Uchránil hood dětského domova, kotroloři uznali, že prostředí v chalupě je prosté, ale úzkostlivě čisté. - Vojína Kadavého pověří věčně opilý velitel PTP nadporučík Kopřiva péčí o svůj tank. Janek je sice syn nepřítele lidu, ale jeho otec byl kapitán a bojoval v Anglii.Kopřiva byl z hodnosti kapitána degradován, když ze žárlivosti najel do domku svého konkurenta v lásce a zlomil u tanku hlaveň - teď škodu splácí. Janek vzpomíná jak se nestal pionýrem, když ho ze slavnosti vypověděl bdělý funkcionář. Chlapec v kabinetu pomaloval nachystané šátky neslušnými kosočtverci. Děda odmítl vnuka potrestat a škodu zaplatil. Nadaný Janek neměl být puštěn k maturitě, ale děda pohrozil jinému bdělému funkcionáři, že prozradí jeho minulost nacistického kolaboranta. Na vysokou školu se ale vnuk už nedostal a byl povolán na vojnu k pracovním jednotkám. Je tam svědkem zastřelení vojína Zunka, jenž se jako vegetarián snaží přeběhnout hranice na západ, kde je i v zimě k dostání zelenina. Kopřiva nepustí Janka za dědou, telegram se správou o jeho umírání považuje za podvrh. Janek ale uteče a stráví s dědou poslední noc. Vzpomínají mimo jiné na opakované pokusy najít na zahradě domku soudek se slivovicí, kterou tam děda před 40 lety zakopal a doposud nenašel. Děda zemřel ale na pohřeb Janek nesmí. Vede posádku tanku při zkušebním přejezdu dřevěného mostu postaveným vojáky jeho jednotky. Porve se na noční hlídce s Hvolkem, který udal jeho útěk za dědou. Ráno mu ale vytrhne bolavý zub. Ženisté bytelný most vyhodí do povětří a Kopřivovi vojáci mají postavit nový o kus dál. Jediný stavař mezi vojáky to odmítne, podloží je vlastně močál. Nadporučík rozhodne vyvrátit jeho námitky s pomocí tankua nařídí louku přebrodit. Janek odmítne rozkaz splnit a Kopřiva řídí tank sám. Utopí se i se zbylými členy posádky. Janek se vrací do vsi. Na dědovo doporučení prodá domek a odchází pryč. Lidé mezi sebou neradi vidí někoho, kdo jim připomíná, co provedli nebo čemu nezabránili.
děda Kadavý
vnuk Janek
Janek jako dítě
nadporučík Kopřiva, velitel oddílu PTP
vojín Hvolek
desátník Anděl
svobodník Ing. Šídlo
vojín Zunek
voják-zloděj Josef Holoubek
voják-cikán Gažik
vojín Gašparik
vojín Kubásek
voják-kuchař Vrábel
železničář Vilém
Štefka, Vilémova žena
voják Berousek zvaný Smrtibrácha
řídící
funkcionář
okresní tajemník Čabaj
učitelka
úřednice sociálního odboru
úředník sociálního odboru
voják
voják
Jankův otec
tajný
tajný
hlas kováře
Petr Strejček
Milan Janoštík, Vladimír Kvěch, Michal Kraus, Miloslav Dvořák
Jarmila Tomišková, Vladimíra Kopecká, Eliška Sekavová
Jana Jeřábková, Zdeno Kubina
pplk. Ing. Jan Plesnivý, Jaroslav Tomsa
Barbora Kropáčková (klapka), Jaroslav Trousil (fotograf)
FISYO (Dirigent Mario Klemens)
Hudba k písni Josef Scheu
Text písně František Hlaváček (3)
Zpívá dětský sbor
Hudba k písni Ludvík Podéšť
Text písně Vítězslav Nezval
Zpívá sbor
Tichá bolest
Tichá bolest
Silent Pain
film
hranýdistribuční
drama
Československo
1990
1990
premiéra 21. 6. 1991 /přístupný mládeži/
Balada o černých baronech, touze po svobodě a vůni slivovice.
Tvůrčí skupina Miloslav Vydra – Dana Dudová, Miloslav Vydra (vedoucí tvůrčí skupiny), Dana Dudová (vedoucí produkce tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
95 min
16mm, 35mm
1:1,37
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české