Klasická lidová opera Johna Gaye z roku 1728 se dočkala nejrůznějších aktualizovaných verzí. Jednou z nich bylo stejnojmenné zpracování Václava Havla, které vzniklo v roce 1972. Nepočítáme-li představení Divadla na tahu, jež se v roce 1975 uskutečnilo v utajení před policií v hospodě U Čelikovských v Horních Počernicích, odbyla si hra oficiální premiéru až v červnu 1990. Jiří Menzel, který Žebráckou operu úspěšně uvedl v pražském Činoherním klubu, se o rok později ujal i režie filmové verze. Do značné míry při tom čerpal ze svého divadelního pojetí, což se odrazilo na podobě snímku, jenž je – na úkor filmovosti – v mnohém poplatný právě jevištní stylizaci… Vyprávění se opírá o konkurenční boj dvou zlodějských organizací. Jednu vede zlotřilý Peachum, druhou neméně zlotřilý a silně okouzlující šejdíř Macheath. Peachum přesvědčí svou dceru Polly, aby s konkurentem navázala důvěrnější kontakt a vyzvěděla, co chystá. Macheath chce zase přes Polly sledovat Peachumovy aktivity, což se mu podaří, protože naivní dívka se do něj zamiluje a provdá se za něj. Mack už ovšem jednu manželku má: jde o Lucy, dceru velitele městské policie Lockita. Šejdířovou osudovou životní láskou je však prohnaná prostitutka Jenny, která muže, jenž ji kdysi připravil o poctivost, neváhá opakovaně zrazovat... Vyprávění stylizované do éry dvacátých let minulého století nabízí zábavnou moralitu o provázání zkorumpované státní moci a podsvětí. Svébytný jazyk, o nějž se opírá divadelní text, ovšem doznal značného zkrácení v rukou scenáristů, mezi nimiž byl vedle Menzela i samotný Václav Havel. Jiří Menzel obsadil do svého filmu většinou herce, kteří své role pod jeho vedením ztvárnili už na divadle. Macka si tak zahrál elegantní Josef Abrhám a role Jenny připadla Libuši Šafránkové. V roli Peachuma nahradil původního Jiřího Kodeta Marián Labuda a Lockita místo Petra Nárožného vynikajícím způsobem ztvárnil Rudolf Hrušínský. Bonusem pro filmové diváky je cameo ceněného britského herce Jeremyho Ironse v roli vězně.
Dvacátá léta dvacátého století. Kapitán Macheth zvaný Max je vyhlášeným lupičem, zlodějem, i vrahem, ale také elegantním svůdníkem. Jeho konkurent v oboru zločineckém je Peachum, který má však ve svém podnikání výhodu, že je tajným spojencem velitele policie Lockitem. Oba reprezentanti podsvětí využívají v boji všech prostředků. Mack se oženil s Peachumovou dcerou, naivní Polly a doufá, že s její pomocí polapí svého soka, Pollyina otce. Peachum zpočátku zuří, když se dozví o tajném sňatku dcery s Mackem, ale nezbývá mu než se s tím smířit. Prostitutka Jenny, kterou Mack před lety připravil o poctivost, přivede elegána několikrát do vězení. Poprvé mu k útěku pomůže Lockitova dcera Lucy, s níž se před časem oženil. Druhé Mackovo uvěznění chce Peachum využít k výhodnému obchodu a navrhne Mackovi, aby se spojili a pracovali společně. Mack tuší, že za návrhem je dohoda s Lockitem. V cele ho navštíví Jenny s vysvětlením příčiny své zrady. Mack jí uvěří a vykreslí jí společnou budoucnost. Před propuštěním si Lockit předvolá Macka a objasní mu, že z nabídky Peachumovi není úniku, neboť Jenny ho i tentokrát potopila, když prozradila všechny Mackovy plány. Kapitán musí podepsat. Lockit se ženou se radují, že mají pod kontrolou celé podsvětí. Mack si vykračuje po ulici s oběma manželkami, s Polly a Lucy, které před sebou tlačí kočárky. Mack spiklenecky mrkne do kamery.
Divadelní hru napsal Václav Havel na motivy stejnojmenné divadelní hry anglického básníka a dramatika Johna Gaye (1728). Hra, kterou uvedl Jiří Menzel v Činoherním klubu roku 1990, vznikla v roce 1972 a byla uvedena v jediném amatérském představení v roce 1975 v Horních Počernicích.
kapitán Macheath zvaný Mack, šéf podsvětí
William Peachum, Mackův konkurent
Elizabeth, Peachumová žena
prostitutka Jenny
policejní velitel Bill Lockit
Lucy, Lockitova dcera
Polly, dcera Peachumových
kapsář Harry Filch
Jim, Mackův komplic
Jack, Mackův komplic
vězeň
Mary Lockitová
Diana, majitelka vykřičeného domu
prostitutka Betty
prostitutka Vicky
prostitutka Ingrid
četník-vězeň
četník-vězeň John
vévoda z Glosteru
zloděj-slepý žebrák
četník
četník
květinářka
zlodějka
tlustá prostitutka
hubená prostitutka
zloděj v kanále
majitel baru
četník-vězeň
malý zloděj
malý zloděj-dvojče
malý zloděj-dvojče
Monika Maratová, Annika Eisel-Šonka, Eric Chaikin
Václav Havel (Žebrácká opera – divadelní hra), John Gay (Žebrácká opera /The Beggar's Opera/ – divadelní hra)
Antonín Mařík, Karel Havelka (kamerový technik)
Bedřich Čermák (vedoucí výpravy), Jaroslav Lehman (rekvizitář), Rudolf Beneš (rekvizitář), Miloslav Dvořák (rekvizitář)
Zuzana Máchová (vedoucí kostymérka), Věra Linhartová, Irena Seidlová
Jan Hadrbolec, Jan Peterka (ekonom)
Roman Molnár, Pavel Štěrba
Eva Blažková (klapka), Soňa Nemcová (klapka), Jiří Půlpán (vrchní osvětlovač), Miloslav Mirvald (fotograf)
Žebrácká opera
Žebrácká opera
The Beggar’s Opera
film
hranýdistribuční
komedie
Československo
1991
1990—1991
začátek natáčení 19. 11. 1990
konec natáčení 23. 1. 1991
konec distribučního monopolu 21. 9. 1996
premiéra 1. 10. 1991 /nepřístupný mládeži/
Film podle stejnojmenné divadelní hry Václava Havla.
Tvůrčí skupina ’89, Jiří Menzel (vedoucí tvůrčí skupiny ’89), Jan Šuster (vedoucí produkce tvůrčí skupiny ’89)
dlouhometrážní
94 min
35mm
1:1,37
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Festival: 13. festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují
1991
Nové Město nad Metují / Československo
Cena novinářů
Jiří Menzel
spolu s Václavem Havlem
Festival: 13. festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují
1991
Nové Město nad Metují / Československo
Cena za nejlepší ženský herecký výkon
Libuše Šafránková
Festival: 13. festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují
1991
Nové Město nad Metují / Československo
Cena novinářů
Václav Havel
spolu s Jiřím Menzelem