Černí baroni

Anotace

Film Zdenka Sirového Černí baroni byl natočen podle vybraných epizod ze slavné stejnojmenné knihy Miloslava Švandrlíka. Černými barony byli nazýváni příslušníci takzvaných Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy výložek, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako například politicky uvědomělý, ale „na prsa slabý“ redaktor závodního časopisu Rudá vatra Dušan Jasánek, nebo asistent režie Roman Kefalin, na druhé straně pro kriminální minulost (zloděj Ciml), pro rasový (Cikán Kotlár) nebo třídní (feudál Šternberk, buržuj JUDr. Macháček, kulak Vata, duchovní Štětka) původ, většinou však prostě proto, že se v civilním životě projevili jako lidé „málo uvědomělí a režimu nepřátelští“ (akademický malíř Vločka, sprosťák Voňavka). Stejně jako samotní „pétépáci“ stáli na okraji či dokonce pod okrajem vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádně zvýšenou dávkou stupidity. Tyto okolnosti výrazně umocnily projevy obligátního vojenského humoru, z něhož Miloslav Švandrlík – poučen Haškovým Švejkem i vlastní zkušeností – vydatně těžil. – Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázenou většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku z roku 1952 i v dedikaci filmu. – Černí baroni vznikli v koprodukci společnosti Space s Filmovým studiem Barrandov a s firmami MTT a Riosport-Press. Svým námětem a zpracováním se podobají Tankovému praporu (1991), vyhýbají se však prvoplánovým obhroublostem. A díky notoricky známé předloze bylo jejich uvedení provázeno diváckým ohlasem. -Bk-

Obsah