Donšajni

Dobrý film má končit svatbou. – Režisér Vítek vypráví o sobě. – Policejní komando je připraveno zasáhnout před budovou u kostela, z níž vyjdou děti a za nimi elegantní starší dáma. Tu odvezou na policii. Je to paní Markéta Pivoňková. Při čekání na výslech si začne zpívat. – Končí generálka opery La Traviata v oblastním divadle. Režisér vzpomíná, jak ho matka od dětství vodila na opery. V dospělosti, protože neuměl zpívat ani hrát, dal se na operní režii a je vcelku úspěšný. – Paní Pivoňková přizná, že „obsadila“ chátrající nepoužívanou budovu s dětmi neoprávněně a že si ji otevřela ohnutým hřebíkem. Při vyšetření u psycholožky vykládá, že se kdysi dávno zamilovala do sígra, který zpíval Dona Giovanniho v Mozartově opeře. Bylo to sedm nejkrásnějších týdnů života, z nichž jí zůstala dcera. Markétka si s doktorkou nakonec zazpívá duet. Pak vyzvedne v kavárně holčičku od servírky Adélky a jede s ní do sokolovny na zkoušku dětského sboru, který vede. – Režisér přizná, že nemá rád operu, ale má rád sopranistky. Je sukničkář. Poprvé masturboval při árii Rusalky, když mu bylo třináct. – Tentokrát se Vítek vyspí ve své vilce se sopranistkou Evou. – Režisér připravuje představení Dona Giovanniho. Na rozdíl od nejrůznějších pojetí této opery (ukázky), chce být originální tím, že ji bude inscenovat naprosto tradičně. Komentuje své zpěváky. Zdeněk je na titulní roli moc malý, jeho manželka Alenka bude zpívat donnu Annu. Na zkoušku dorazí na koloběžce nová členka souboru Zuzanka, Vítkova včerejší milenka Evička (která kromě zpívání provozuje i cestovku), dále barytonista Marek a nakonec katolík Otto, který má spoustu dětí. Hvězdou představení má být uznávaný zpěvák Leo, který se ovšem klidně vzdá hlavní role ve prospěch Zdeňka a sám si rád zazpívá Leporella. Pomůže i Alenina přímluva a hlavně to, že zpěvačka vleze s Vítkem do postele; on ví, že není první ani poslední režisér, s nímž to kvůli manželovi udělala. – Role komtura je vyhrazena pro kdysi slavného pěvce Jakuba Vágnera, který emigroval a uspěl i v Americe, odkud teď přijel kvůli Vítkovi, jehož zná od dětství. Režisér hosta ubytuje ve své vile, a starý pán musí v noci poslouchat zpěv další Vítkovy milenky, Zuzanky. Sám byl také sukničkář, ale jeho „oběti“ ani nemusely umět zpívat. – Na zkoušce se uznávanému hostovi udělá zle; má obavy, že vystoupení nezvládne. – Vítkovi ráno ukradne zlodějka auto a on musí svézt Zuzanku do divadla na skútru. Když ho parkuje, rupne mu v zádech, a tak chodí v hlubokém předklonu. – Zatím lupiči ve Vítkově voze vykradou banku, ale s autem i s penězi jim ujede Markétka, která však vzápětí nabourá do řeznictví. Policistovi pak tvrdí, že neumí řídit a ani nemá řidičák. Skončí opět na policii. – Leo přivede Vítkovi novou sopranistku Amálku, která sice na operní zpěvačku nevypadá, ale je skvělá. Alena pochopí, že má konkurentku na svou roli. – Pivoňková tvrdí, že ukradla auto, aby zabránila krádeži. Dorazí naštvaný Vítek, který viděl svůj nabouraný vůz. Markétka si ho usmíří tím, že mu rychle vyléčí záda. Zajdou spolu do kavárny. Žena ho pak zavede do budovy, z níž ji vyvedla policie. Je to staré zchátralé divadlo, v němž chtěla s dětmi udělat hudební představení. – V kavárně svádí Vágner servírku Adélku. – Přemluvená Markétka přijde na zkoušku a vidí tam Jakuba. On si jí také všimne. – Vítek si připomíná trable, které měl kvůli svému sukničkářství. Zuzanka způsobí, že mu opět rupne v zádech, a tak musí znovu za Markétkou. Z jejího vyprávění pochopí, že donchuán, který ji opustil, je Jakub. Žena se s ním však odmítá sejít. – Vágner potvrdí příteli, že ji také poznal, ale nechce se setkat ani s ní, ani s dcerou. – Bohatý podnikatel zjistí, že se mu zchátralé divadlo nehodí, a tak tam děti začnou uklízet. – Markétka přizná Vítkovi, že Adélka je Vágnerova dcera. – Další režisérovou milenkou je Amálka, která dostala Aleninu roli a která bere oblastního donchuána s nadhledem. – Policejní úředník vypočte paní Pivoňkové úhrady za její prohřešky, ale pak jí oznámí, že nebude obviněna a že škody uhradí banka za to, že jí zachránila peníze. – Markétka přizná Vítkovi, že vždy měla ráda jen Jakuba. Konstatuje, že její dcera naletěla podobnému donšajnovi jako ona a má dceru Barborku, která dělala v Irsku au-pair a vrátila se s dcerkou Terezkou, jejíž otec je neznámý. Mají to patrně v rodě. Ukáže mu všechny své příbuzné. – Jakubovi se udělá při generálce zase špatně. Zpěvák pak řekne Vítkovi, že poprvé zpíval Dona Giovanniho tady a bydlel ve vilce u jeho rodičů. Markétku poznal, když tu byl později rok v angažmá. Měla ho prý ráda i její matka. Vítek mu u hřiště ukáže jeho „rodinu“. Při rozpačitém setkání dá Markétka Jakubovi dvě facky a jednu pusu. Tak se s ním přivítá i rozloučí a odvede své „holky“. – Vágner vyrazí do domova důchodců a požádá Markétčinu matku Jiřinku, která ho ráda vidí, o ruku její dcery. Vysvětlí pak Vítkovi, že tak chce zajistit, aby po něm Markétka dědila poměrně značné jmění, jež by jinak připadlo americkému státu. Chce jí o svatbě říct až po premiéře. Jenže při premiéře se Jakub v závěrečné scéně zhroutí a zemře. – Na pohřbu jsou všechny Pivoňkovy a celé divadlo. Vítek suše konstatuje, že Jakubovo dědictví zůstane Američanům. – Operní scénu město zavře, protože je nerentabilní. Podnikatel z budovy udělá kasino. Výtěžek z prodeje půjde podle Vítka nejspíš na opravu hokejového stadionu, protože fanoušků hokeje je určitě víc než fanoušků opery. Režisérovi to příliš nevadí: stejně raději než režírování, učil zpěvačky správně dýchat. Jenže momentálně mu nezbývá nic jiného než masturbace při árii Rusalky. – Markétka diriguje děti při hudebním představení v upraveném starém divadle… – Kolegové z opery se neztratili. Alena se Zdeňkem zpívají v Prodané nevěstě, Eva, jíž zkrachovala cestovka, vystupuje s dechovkou, Otto zpívá v krematoriu, Leo zase turistům na ulici a Marek vystupuje s ruským armádním souborem. Amálka má rockovou kapelu a Zuzanka oslavuje svatbu s podnikatelem, provozujícím kasino. -tbk-