Pavel Wonka se zavazuje

Země původu

Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

13. 11. 2014

Minutáž

73 min

Kategorie

film

Žánr

historický, politický, životopisný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Pavel Wonka se zavazuje

Český název

Pavel Wonka se zavazuje

Anglický název

Pavel Wonka Commits to Cooperate

Souběžný název

Pawel Wonka – advokát chudých

Pracovní název

Pavel Wonka

Anotace

Po snímku Můj otec George Voskovec (2011) natočila Libuše Rudinská další životopisný autorský dokument Pavel Wonka se zavazuje, který již před svým uvedením na MFDF v Jihlavě 2014 vzbudil četné kontroverze a vyvolal řadu negativních reakcí. Dokumentaristka se v něm zaměřila na osud posledního politického vězně, který zemřel za minulého režimu ve vězení, Pavla Wonku (1953–1988), po němž jsou pojmenovány ulice v několika městech a jehož v roce 2013 vyznamenal prezident Miloš Zeman Medailí Za zásluhy in memoriam. Rudinská na snímku pracovala tři roky a v roli investigativní žurnalistky shromažďuje a prezentuje fakta a výpovědi, svědčící o spolupráci Pavla Wonky s tajnou policií. Zároveň prezentuje uznávanou oběť doby jako rozporuplnou postavu s řadou negativních vlastností, těžko slučitelných s představou hrdiny. Opírá se přitom ovšem především o rozhovory či o tajně pořízené záznamy a dokumenty estébáků a policistů, o jejichž věrohodnosti je možné pochybovat. Zároveň dává slovo i několika Wonkovým přátelům, kteří při společné rozmluvě přemýšlejí o jeho povaze a o jeho činech a hledají různá pro i proti. Zajímavé je, že ve filmu nevypovídá Wonkův bratr Jiří (s výjimkou pár slov na samém konci), zato jsou tu rozhovory s některými tehdejšími disidenty, s Pavlovými spoluvězni nebo s historikem Petrem Blažkem. Režisérka aktivně vstupuje do děje jak v obraze tak ve zvuku (nechá se například natáčet při zásadním telefonním rozhovoru s dítětem v náruči apod.), některé konspirativní rozhovory dokonce inscenuje. Používá dobové archivní materiály (mj. záznam z Wonkova pohřbu, z dění na Hrádečku nebo ilustrativní záběry z ulic apod.) i dotáčky, jež mají místy spíše náladotvornou povahu než výpovědní hodnotu. Snímku ovšem schází pevná dramaturgie, jeví se „roztěkaný“ a příliš jednosměrně zaměřený. Divák, který nezná fakta, se v něm nutně musí ztrácet. Zaniká v něm tak rozhodující skutečnost: ať už byl Pavel Wonka spolupracovníkem StB nebo „jen“ hráčem různých rolí, nepochybné je, že jeho smrt ve vězení, způsobená zacházením represivních orgánů (od vězeňské služby, přes lékaře až po soudkyni) a dodnes ne úplně objasněná a hlavně nepotrestaná, byla nejen jeho osobní tragédií, ale zejména důsledkem krutosti režimu, jemuž se Wonka postavil. Z nepřímé konfrontace aktérů, z nichž někteří stáli tehdy na straně moci a druzí proti ní, vzniká nejednoznačný obraz doby, kde věci nebyly tak černobílé, jak se po Listopadu 1989 jevily. Zároveň je zřejmé, že zpochybnění, jež dokument přináší, zapadá do dnešního dobového trendu, v němž se nenápadně usiluje o revizi donedávna jednoznačných závěrů o nespravedlnosti a křivdách československého totalitního systému. -tbk-

Obsah

Estébák Zdeněk Špulák, který byl Wonkovým „řídícím orgánem“, se zmiňuje v hlášení o tom, jak s kolegou vezli propuštěného Pavla Wonku z vězení domů... – Podle vězeňského posudku byl Wonka hysterickou psychopatickou osobností s účelovým a provokačním jednáním. – Spoluvězeň Petr Batěk vzpomíná na to, že bachaři věděli, že Pavel ve vězení nepřežije... – Pavel Wonka byl ve vězení celkem třikrát. V roce 1984 dostal čtrnáct měsíců za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, v roce 1987 dvacet jedna měsíců a tři roky ochranného dohledu za pobuřování, pomluvu příslušníka VB, za útok na státní orgán a útok na veřejného činitele, a v roce 1988 šest měsíců za neplnění podmínek ochranného dohledu. Šest dnů po vynesení posledního rozsudku zemřel ve vazební věznici v Hradci Králové. Bylo mu třicet pět let. – Bývalý velitel věznice v Oráčově mluví o tom, jak se rychle Wonky zbavil, když vyšlo najevo, že spolupracoval s StB – za to mu v jeho vězení hrozilo nebezpečí od spoluvězňů. – Pavlovi přátelé Ivana Peričková, Dušan Perička, Václav Černík (též jeho spoluvězeň) a Hana Jüptnerová, která mluvila i nad Wonkovým hrobem, se sejdou na zahradě kvůli návrhu na státní vyznamenání pro jejich kamaráda. Shodnou se na tom, že Pavel občas komusi tajně volal, že byl problémový a že mají pochybnosti, zda by měl být vyznamenán. Podle Černíka rozhodně nebyl takový hrdina, jakého si lidé pod tím slovem představují. – Libuše Šilhánová, jedna z mluvčí Charty 77, připomíná potíže, jež měli bratři Wonkovi ve Vrchlabí kvůli svému česko-německému původu. Jiný mluvčí Charty, politický vězeň Stanislav Devátý, konstatuje, že Pavel bojoval proti moci hladovkou stejně jako on. – Předlistopadový kriminalista František Steiner konstatuje, že Wonka byl evidován jako důvěrník a že donášel na téma hospodářské kriminality. On s ním však záhy ukončil spolupráci. Podle historika Petra Blažka se StB zajímala o Pavla Wonku od roku 1976, kdy s ní spolupracoval v sektoru ochrany státních hranic. Byl evidován jako důvěrník. Anonymní estébák z Trutnova vypráví, že Wonka spolupracoval s kontrarozvědkou. Za informace požadoval volné cesty do Polska. – V roce 1983 podepsal Pavel Wonka tzv. závazek a dostal krycí jméno Novák. Podle policejního grafologa je dokument o závazku pravý. – Podle Vladimíra Cvetlera, jednoho z členů parlamentní komise pro objasnění úmrtí Pavla Wonky z let 1990–92, byl Wonkův svazek zničen hned po Listopadu 1989. – Trutnovský estébák vzpomíná, že nasadil Wonku na Hrádeček. Pavlův kamarád Aleš Polanský potvrzuje, že byli spolu na Hrádečku na oslavách padesátin Olgy Havlové. Vyjde najevo, že on sám byl agentem, který měl zároveň kontrolovat Wonku. Pavel údajně donášel i na kněze Dominika Duku, s nímž se setkal ve vězení. – Kamarádi na zahradě se hořce smějí tomu, že rakev s Wonkovými ostatky nesli spolu s nimi i dva agenti StB. – Podle trutnovského estébáka byl Wonka předán hradecké centrále, kde ho dostal na starosti Špulák. Ten se s ním dokonce spřátelil. – Spoluvězeň PhDr. Milan Jirout tvrdí, že Pavel chtěl být agentem v Německu. Hana Jüptnerová si myslí, že kamarád to hrál na obě strany. – Podle estébáků je možné, že se Wonka přes ně chtěl dostat do Západního Německa. Špulákovi prý dohazoval i materiály na jeho nadřízeného a on s ním musel ukončit spolupráci. – Wonka vždy zůstal v kategorii kandidáta tajné spolupráce, ale zároveň byl i prověřovanou osobou a později na něj byl založen signální svazek jako na nepřátelskou osobu. Estébáci mu nedůvěřovali. – V roce 1986 se Wonka rozhodl kandidovat do Federálního shromáždění jako nezávislý kandidát, což bylo pro moc nepřípustné. Špulák popírá, že vypracoval návrh na trestní řízení s ním, ale zjevně lže. – Wonkův pokus o poslaneckou kandidaturu se stal začátkem jeho konce. – Podle dalšího člena komise Františka Čuňase Stárka jsou výpovědi estébáků nevěrohodné. – Kamarádi se na zahradě baví o tom, že rozvíření případu by nahrávalo komunistům. – Petr Blažek konstatuje, že Wonka se chtěl vystěhovat do Spolkové republiky Německo. Rozhodovalo se o tom na nejvyšších místech a vše bylo na dobré cestě. Jenže na základě udání byl Wonka v roce 1988 zatčen kvůli neplnění ochranného dohledu (odmítal hlásit se na policii), když si šel na vojenskou správu pro potvrzení kvůli vystěhování. Skončil v hradecké vazební věznici. František Stárek konstatuje, že jeho cela byla odposlouchávána a že tam při hladovce Pavel Wonka velmi trpěl. Zároveň byl i týrán. Podle něj se ocitl posléze psychicky zcela na dně. O jeho špatném stavu svědčí i vězeňské zprávy. Vězeňský lékař dr. Pek však prohlásil, že vězeň je schopen soudu. Podle Stárka šlo o čirou byrokracii. Člen vyšetřovací komise Cvetler konstatuje, že nenašli takové důkazy, aby mohli někoho žalovat. Dr. Pek byl sice obviněn, ale vyvázl díky Havlově amnestii v roce 1990. – Přátelé se baví o dopisu prezidentovi, aby neudělil Pavlu Wonkovi Řád TGM, protože by to mohlo vyznamenanému uškodit, kdyby v důsledku toho vyšla najevo některá fakta. Jen Iva Peričková s dopisem nesouhlasí. – Při předávání státních vyznamenání na Pražském hradě 2013 převezme bratr Jiří Wonka od prezidenta Miloše Zemana Medaili Za zásluhy pro Pavla Wonku in memoriam. Sourozenec tvrdí, že to ve Vrchlabí probudí závist. – Spisy Pavla Wonky vedené StB zmizely ke konci roku 1989. Kvůli tomu není možné ověřit výpovědi či osobní svědectví bývalých příslušníků StB. -tbk-

Účinkují

Hana Jüptnerová

Ivana Peričková

Dušan Perička

Václav Černík

Milan Jirout

Aleš Polanský

Libuše Šilhánová

Stanislav Devátý

František Čuňas Stárek

Petr Batěk

Miloš Švanda

Vladimír Cvetler

Miloš Zeman

Jiří Wonka

Pavel Mareček

bývalý příslušník StB Hradec Králové

Michal Janoušek

šmírák ve křoví/příslušník StB Trutnov/příslušník Státní ochrany hranic/vězeň v Oráčově

v utajení bývalí příslušníci StB Hradec Králové a Trutnov

v utajení příslušník Státní ochrany hranic

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Libuše Rudinská

Dramaturg

Jana Hádková (ČT)

Asistent kamery

Aleš Průcha (steadicam)

Výkonná produkce

Veronika Slámová (ČT)

Producent

Libuše Rudinská, Petr Morávek, Petr Kubica (kreativní producent ČT)

Vedoucí produkce

Alexander Nardelli (ČT)

Spolupráce

Soňa Ambrožová (rešerše archivních materiálů), pracovníci Archivu bezpečnostních složek (rešerše archivních materiálů), Libuše Pekárková (rešerše archivních materiálů), Libuše Rudinská (rešerše archivních materiálů)

Hudba

Hudební režie

Michal Janoušek

Produkční údaje

Originální název

Pavel Wonka se zavazuje

Český název

Pavel Wonka se zavazuje

Anglický název

Pavel Wonka Commits to Cooperate

Souběžný název

Pawel Wonka – advokát chudých

Pracovní název

Pavel Wonka

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

historický, politický, životopisný

Země původu

Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

premiéra 13. 11. 2014 /nevhodné pro děti do 12 let/

Distribuční slogan

Česká televize a Rudinska film uvádějí dokumentární film Libuše Rudinské a Michala Janouška. Normalizační příběh o vysoké hře se špatným koncem.

Výrobce

Česká televize, TPS Petra Kubici (Česká televize), Rudinska film

Distribuce

Rudinska film

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

73 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, DVD

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, Dolby Digital, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků