Století Miroslava Zikmunda

Miroslav Zikmund vyrůstal v idylickém rodinném prostředí. Od dětství si psal deníky a vedl nejrůznější statistiky. Když ještě neuměl psát, maloval obrázky, později používal i těsnopis. Zapsal si návštěvu zubaře i atentát na Heydricha. Archiválie má pečlivě uloženy pod čísly v kartotékách, fonotékách, adresářích atd. – Zikmund se zamiloval do ministerské dcerky Věry Nečasové, která však zanedlouho skončila v koncentračním táboře Osvětim. Mladý muž zažil zatýkání a konec války v Československu, příchod Američanů a Rusů, jimž překládal. Jako soudní zapisovatel se setkal s válečným zločincem K. H. Frankem. – S celoživotním souputníkem Jiřím Hanzelkou se seznámil v prvním ročníku pražské Vysoké školy obchodní v roce 1938. Cestovatel na to vzpomíná u dnes přestavěné budovy školy, v níž už tehdy plánovali cesty do světa. – 22. dubna 1947 zahájili ojedinělou expedici s Tatrou 87, kdy působili i jako obchodní zástupci automobilky. Tatraplánem ujeli za tři a půl roku 61 357 kilometrů africkým a poté jihoamerickým kontinentem. – Zikmund vyzdvihuje zážitek z Egypta, kde přespali na vrcholu pyramidy. – V Nubijské poušti, kterou projeli jako vůbec první cestovatelé, zabloudili a došla jim voda. Na Kilimandžáro je doprovázela Rut Lányová, krajanka žijící na úpatí hory. Jejich úspěšný český prvovýstup v lednu 1948 dokumentuje „komiks“ další účastnice, ilustrátorky Heleny Šťastné. – V době Února 1948 se cestovatelé nacházeli u Pygmejů. Z Prahy dostali zprávy o politické krizi zrovna, když překročili rovník. – Expedice pokračovala v Jižní Americe. Muži pořídili řadu zajímavých reportáží, mj. o rituálech kanibalských indiánů v Ekvádoru. O jejich putování informoval pravidelně rozhlas a časopisy Svět práce a Svět motorů. Cestovatelé netušili, jak jsou ve své vlasti slavní, ani jak moc se změnily poměry. Z nejasných varování nebyli moudří. – 1. listopadu 1950 se Zikmund s Hanzelkou vrátili do Československa. Jejich vůz absolvoval nejdelší souvislou cestu v historii automobilismu. Mise podnítila uzavření mnoha obchodních kontraktů na vozy Tatra, část z nich se však nakonec neuskutečnila kvůli „snížení výroby automobilů“. – Po návratu cestovatelé tři roky zpracovávali nashromážděný materiál, stříhali filmy a připravili tři díly knihy Afrika snů a skutečnosti, jež vyšly až po průtazích. Zažívali obrovskou slávu. – Kamarádi se hned na začátku domluvili, že si honoráře budou dělit napůl. Zikmund si za ně koupil dům ve Zlíně, kam odešel z Prahy. – Padesátá léta prožili cestovatelé v ústraní. Nestali se členy komunistické strany. Vydávání knih bylo rozběhnuté, ale nedařilo se jim prosadit další expedici. – V prosinci 1953 se Zikmund oženil s Evou Maškovou. Obřad proběhl na Staroměstské radnici v utajení, bez Hanzelky i bez Zikmundových rodičů, což muže dodnes mrzí. – Precizní Zikmund měl doma v pracovně projektor a plátno, mohl tak neomezeně promítat filmy. – V roce 1955 se manželům narodil syn Miroslav (Sáva). – 22. dubna 1959 vyrazili cestovatelé na druhou expedici dvěma Tatrami 805, vyprovázeni davy fanoušků i nejbližšími. V Asii projeli dvacet čtyři zemí, během pěti a půl roku urazili 65 921 kilometrů. – Zikmund po letech lituje, že nezůstal doma s rodinou, ale touha cestovat tehdy byla silnější. – V Japonsku natočili tradiční lázně i bouřící sopku. Na tamní ambasádě v Tokiu podali přihlášku do komunistické strany a věřili v uvolnění poměrů. Zpětně to Zikmund hodnotí jako naivní krok, protože systém nebylo možné reformovat. – Expedice projela Sovětský svaz, včetně mrazivé Sibiře. Muži byli sledováni a pracovní lágry byly před nimi utajeny. Kritické postřehy sepsali ve Zvláštní zprávě č. 4. – Po 21. srpnu 1968 Zikmund v rozhlase apeloval na ruské vojáky, aby žádali po svých představitelích ukončení okupace a vysvětlení spáchané zrady. – V roce 1970 byli oba muži ze strany vyloučeni. Začala éra „bezčasí“, režim cestovatele zavrhl a snažil se je „vygumovat“. Nepříznivá situace ovlivňovala i Sávu. Hanzelkovi práce zahradníka v Petřínských sadech podlomila zdraví. Zikmund byl nezaměstnaný. Naopak Eva Zikmundová stoupala v pražské kariéře pěvkyně a herečky. Manželství na dálku přestalo fungovat a skončilo rozvodem. – Zikmund měl strach, že nezvládne péči o syna. Podal si dokonce seznamovací inzerát. Během normalizace měl alespoň čas uspořádat archiv. Začal pátrat po předcích, vytvořil rodokmen své rodiny do 17. století a zorganizoval setkání jejích členů. Pořádal i schůzky disidentů. Ludvík Vaculík při nich rád zpíval. Jednou dorazil i právě propuštěný Václav Havel. – V roce 2013 uvedlo Městské divadlo Zlín hru Palubní deník Hanzelky a Zikmunda. Miroslav spolupracoval při zkouškách a zúčastnil se slavnostní premiéry. – Vaculík v roce 1975 vyprovokoval samizdatové vydání knihy o Cejlonu, kterou měli autoři připravenou od roku 1969. Sám jim ve výtiscích koloroval mapy. Zorganizoval také první schůzku Zikmunda s Marienkou, s níž teď žije spokojeně už 25 let. – Zikmund cítí vinu za tíživou samotu svého introvertního syna, který mu přiznal, že není šťastný. Na odcizení s dětmi si stěžoval i Hanzelka. – Cestovatel ukazuje suvenýry z cest, jsou součástí „veřejné“ části domu. V soukromé pracovně má psací stroj Consul, fotky rodičů, syna, Hanzelky, partnerky a Václava Havla. V neuspořádaném dětském pokoji jsou stále modely letadel, se kterými si Sáva hrál; později ho nadchly vlaky a založil Klub železničních cestovatelů. – Po Sametové revoluci Zikmunda přátelé žádali, aby šel do politiky. Ve volbách však neuspěl, což mu vůbec nevadilo. – Horký seznamuje Zikmunda s obsahem svazku StB, vedeného pod jménem Tatra a Mirek. Muže tyto informace zajímají. – Život je podle něj přesný součet náhod, vytvářejících celek. Syn přiznává vliv odloučení s otcem, přesto ho má rád, i když to nedává najevo. – Cestovatel si čte v neúplných svazcích o svém sledování. Dozvěděl se, kdo z blízkého okolí na něj donášel. Je zklamán a lituje, že to chtěl vědět. – Zikmund má přesně popsanou zahradu kolem svého domu s historií každého stromu. Jeden z nich nyní nechal porazit, aby neohrozil stavení. Vzrostlé sedmdesátileté stromy jsou mladší než on. – 22. dubna 2012 se v Opletalově ulici koná vzpomínková akce na start první expedice. Díky informacím, šířeným po sociálních sítích se tu sejde mnoho fanoušků. Dojatý Zikmund hovoří o knihách a o cestování. – Kamarád vzpomíná na Hanzelku. Navštěvoval ho v Praze v nemocnicích, kde pacient ležel stejně dlouho, jako trvala jejich první cesta. Když v roce 2003 přítel zemřel, cítil velkou bolest. Pohřbu se nezúčastnil kvůli vlastní operaci srdce. – Zikmund se v muzeu kochá vystavenou tatrovkou. Hanzelku cítí nablízku i po jeho smrti. Jejich přátelství bylo pevné. – Miroslav Zikmund v době natáčení oslavil 95 let. -dh-