Vzpomínky a zapomínání

Jako třetí byl po českých filmech Vzpoura hraček a Zlopověstné dítě (mající vlastní profily) v pásmu zařazen zahraniční snímek Pasažérka.

Pasažérka
černobílý, drama, psychologický, historický, 1:2,35, 35mm, mono, středometrážní – 58 minut.

Originální název: Pasażerka. Anglický název: Passenger. Země původu: Polsko. Výrobce: Zespół Filmowy „Kamera“. Rok výroby: 1961–1963. Rok copyrightu: 1963. Distribuce: Ústřední půjčovna filmů (původní 1964), Asociace českých filmových klubů (obnovená 2005; monopol do 1. 5. 2008).Premiéra: 13. 11. 1964 (původní premiéra), 1. 5. 2005 (obnovená premiéra; pásmo Vzpomínky a zapomínání). Mluveno: česky (dabováno), polsky (české titulky). – Distribuční slogan: V hlavních rolích Aleksandra Śląská a Anna Ciepielewská. Film byl vyznamenán Cenou FIPRESCI na XVII. MFF v Cannes 1964. (1964) / Nečekané setkání dozorkyně a její oběti na zaoceánském parníku. (2005)

AUTOŘI: Režie: Andrzej Munk, Witold Lesiewicz (dokončení filmu). Předloha: Zofia Posmyszová (novela Pasažérka /Pasażerka/). Scénář: Zofia Posmyszová, Andrzej Munk, Wiktor Woroszylski (dokončení filmu – komentář). Kamera: Krzysztof Winiewicz. Výprava: Tadeusz Wybult. Návrhy kostýmů: Wiesława Chojkowská. Střih: Zofia Dworniková (dokončení filmu). Zvuk: Jerzy Szawłowski. Vedoucí produkce: Wilhelm Hollender. Hudba: Tadeusz Baird. Použitá hudba: Johann Sebastian Bach (Houslový koncert E dur). Písně: různé skladby. Komentář: Tadeusz Łomnicki (komentář v originální verzi), Jiří Adamíra, Jaroslava Adamová. České titulky: Bořivoj Křemenák. Režie české verze: Ludvík Žáček (Studio pro úpravu zahraničních filmů 1964).

HRAJÍ: Aleksandra Śląská (Liza), Anna Ciepielewská (Marta), Marek Walczewski (Tadeusz), Maria Kościałkowská (Inge), Irena Malkiewiczová (hlavní dozorkyně), Leon Pietraszkiewicz (velitel tábora Grabner), Andrzej Krasicki (člen mezinárodní komise), Kazimierz Rudski (člen mezinárodní komise), Janusz Bylczyński (kápo), Jan Kreczmar (Walter).

OCENĚNÍ: (neúplné) Mezinárodní filmový festival Cannes (Francie) 1964: Zvláštní čestné uznání poroty, Cena FIPRESCI. Mezinárodní filmový festival Benátky (Itálie) 1964: Cena Svazu italských novinářů. XV. filmový festival pracujících (Československo) 1964: Hlavní cena, Cena Svazu protifašistických bojovníků.

Snímek Pasažérka z roku 1963 patří určitě do dějin kinematografie jako jedno z nejlepších děl s tematikou koncentračních táborů. V roce 1961 jej začal natáčet Andrzej Munk (1921-1961), který však v září toho roku zahynul při autonehodě. Film má dvě časové roviny: soudobou, odehrávající se na palubě luxusního parníku, a minulou, odvíjející se v koncentračním táboře Osvětim. Bývalá dozorkyně Liza se vrací s manželem Walterem po letech z Ameriky do Německa. V Anglii přistoupí na palubu pasažérka, která jí připomene vězenkyni Martu. Liza se ve vzpomínkách vrací do minulosti a před dosud nic netušícím manželem i sama před sebou obhajuje své tehdejší jednání... – Munk před smrtí natočil téměř všechny pasáže z koncentráku, jež však měly být jen rámcem pro příběh z paluby lodi. Jeho blízký spolupracovník Witold Lesiewicz sestříhal realizované sekvence, doplnil je statickými záběry, již pořízenými na lodi, a také vysvětlujícím komentářem. Výsledkem je překvapivě kompaktní dílo, které dodnes neztratilo nic na své působivosti. Novátorský počin, spočívající v tom, že Munk zvolil úhel pohledu nikoliv oběti nýbrž nesporně vinné ženy, provází i neméně novátorské zobrazení lágrového života. Tvůrce se vyhýbá explicitnímu násilí a často pracuje se strhující obrazovou symbolikou (děti jdoucí bezstarostně do plynových pecí a esesák, stejně bezstarostně připravující smrtící plyn). Tragický osud milionů vězňů i samolibost jejich trýznitelů tak dostávají nezvyklý rozměr, jenž je však nesmírně sugestivní. – Film vznikl na základě rozhlasového pořadu (1959), později zpracovaného pro televizi (1960) a v roce 1962 vydaného autorkou Zofiou Posmyszovou v knižní podobě. -tbk-

OBSAH: Atraktivní Liza se vrací s manželem Walterem, německým emigrantem, po letech zpět do Německa. Luxusní parník je pro cestující zvláštním uzavřeným světem. Při zastávce v Anglii vidí Liza stoupat na palubu ženu, s níž se kdysi setkala. – Odhodlá se a vypráví manželovi o své minulosti. – V roce 1943 nastoupila do Osvětimi jako vedoucí skladu. Vybrala si z řad zubožených vězenkyň Martu jako sekretářku. Chovala se k ní dobře a dokonce jí umožnila i styk s jejím milencem, vězněm Tadeuszem. – Také jí pomohla, když onemocněla. – Avšak milenci se nakonec ocitli v bloku smrti. Tadeusz byl popraven a Liza, odjíždějící z tábora, naposledy viděla Martu v cele bloku, z nějž nebylo úniku... – Toto však byla verze událostí pro Waltera. Liza si sama pro sebe vybavuje, jak to bylo doopravdy. Záviděla hrdé Martě její lásku i to, s jakou odhodlaností snáší útrapy. Byla posedlá touhou podřídit si ji a přimět ji, aby jí vyjádřila vděčnost. – Jedna z dozorkyň, Inge, zaslechne ve skladu pláč dítěte. Ale Marta vše popře. Liza však ví, že se vězenkyně starají o ukryté miminko, zachráněné z transportu. – Marta odmítne udat ženy, které se přiblížily k plotu, za nímž jdou muži. – Inge je zoufalá, když vězňové způsobí smrt jejího vlčáka. – Marta onemocní a dozorkyně toho využijí. Přivedou k ní členy mezinárodní komise, aby dokázaly německou humánnost vůči politickým vězňům. Žena neodpovídá na jejich otázky, musí však přiznat, že za ní byl její blízký, Tadeusz. – Vězňové jsou seřazení na apelplacu a i s dozorci poslouchají orchestr, složený z koncentráčníků. Tadeusz nenápadně pošle milence medailonek s jejím portrétem. Koncert naruší příjezd dalšího transportu. – Při trestání nahých žen si chce Liza dále Martu podrobit tím, že ji ostentativně nevybere mezi ostatní, jež čeká smrt. – Dozorkyně najdou v baráku moták. Všechny ženy musejí nastoupit venku. Marta musí moták překládat: čte jej jako vyznání ženy milovanému muži. Liza chce, aby se přiznala autorka motáku. Je však odvolána za Inge k veliteli. Kdosi propašoval zprávy z tábora ven. Liza však popře, že by to bylo od jejího komanda, a popře i to, že vězenkyně ukrývají dítě. Velitel jí oznámí, že je za své zásluhy přeložena do Německa. – Žena venku moták zničí. Ví, že na něm byla zpráva pro cizinu. Na apelplacu se Marta přizná k autorství motáku. Liza ví, že svůj boj s ní prohrála. Zfackuje ji a pak oznámí ženám, že jsou podle rozkazu velitele všechny převeleny do trestného komanda. – Pasažérky se na palubě střetnou pohledem. To je vše. Možná nová cestující ani nebyla Marta. Liza bude dál spokojeně žít, jako tisíce jí podobných... -tbk-