Česká cesta

Voleb do Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění v roce 1986 se údajně zúčastnilo přes devadesát devět procent československých občanů. V té době státní hospodářství selhávalo. – Listopad 1989. Veřejná vystoupení představitelů hnutí Občanské fórum (OF) byla pro většinu národa první příležitostí setkat se s budoucími lídry země. Jednání s komunistickými pohlaváry za OF vede charismatický Václav Havel. Jeho popularita u národa po počátečních rozpacích stoupá. O zásadním vývoji ve společnosti v tu chvíli rozhodují spontánně semknutí intelektuálové, disidenti a chartisté, státničtí „amatéři", vržení do „vysoké politiky“. Hlavní ideje, na nichž má být postavena nová společnost, národ formuluje do termínů demokracie, zákonnost, dialog, ale i socialismus, antikorupce, nenásilí, férovost, pravda, ekologie, odpuštění, láska, neformálnost, spontánnost, svoboda, lidskost, lidská práva a samoorganizace. – Václav Havel skládá 29. prosince 1989 prezidentský slib a z Koordinačního centra OF přesídlí na Hrad. – Jednání OF v Laterně magice podléhají různým vlivům. Do diskusí o budoucích kompetencích zasahují posléze ekonomové, mj. Václav Klaus, který se zásadně postaví proti návrhu jmenovat předsedou vlády populárního prognostika Valtra Komárka. Narůstající osobní ambice, nevraživost a rozdílné názory ztěžují situaci v OF a mají vliv na rodící se demokracii. – Petr Pithart je v rámci federace 6. února 1990 jmenován předsedou vlády České republiky. Prosadí na místopředsednické křeslo ekonoma Františka Vlasáka, který okamžitě sestaví tým, jenž začne intenzivně pracovat na koncepci nezbytné hospodářské transformace. – V únoru 1990 se na zámku v Kolodějích setkají čeští domácí a exiloví ekonomové. Zde krystalizuje idea privatizace. Rozprodání zestátněného majetku nepřipadá v úvahu; mezi lidmi není kapitál. Protože změna by měla proběhnout rychle, navrhne se kuponová metoda, kdy stát část majetku rozdá podle určitého klíče. Dopady postupu ukáže až budoucnost. – Klaus metodu nejdříve zavrhl, ale posléze ji prosazuje. Názor na realizaci privatizace ekonomy rozštěpí do dvou směrů. Klaus se svým týmem, k němuž patří např. Dušan Tříska, razí radikální cestu. Proces má přinést „očištění“ od neprosperujících složek výroby i přesto, že by byl krutý. Ke kritikům kuponovky patří např. Petr Pithart, který je pro postupné reformy, aby se daly opravovat chybné kroky, a ekonomové z Vlasákova kolektivu (Zdislav Šulc, posléze i Tomáš Ježek). Ve zpětném hodnocení situace (Václav Žák) se noví majitelé privatizovaných podniků, „vyzobávající“ pouze aktiva, aniž se zajímali o pasiva, chovali nelegálně. Zrodilo se tzv. tunelářství. Pro Klause, jehož kariéra stoupala, byly oponentní názory osmašedesátníků nepřijatelné. – Možný prostředník hektického procesu, prezident Havel, se v ekonomických záležitostech příliš neangažuje, ale zlepšuje úspěšně prestiž Československa ve světě. Problémy konceptu privatizace se ukazují postupně a politiky dál rozdělují. Část z nich (včetně Václava Havla a Jiřího Dienstbiera) si nepřeje Klause ve funkci ministra financí. Klaus je nasazen jako volební lídr OF na Ostravsku a během mnoha desítek mítinků závratně naroste jeho popularita. Získá nejvíc preferenčních hlasů a nemůže se tak zpochybnit jeho nárok na pozici ve vládě. Stane se federálním ministrem financí, posléze je zvolen do čela OF a tím je posvěcen razantní ekonomický kurz. Klaus, v nepřetržitém osobním kontaktu s regiony, podnítí vznik Občanské demokratické strany (ODS), jejíž volební spot hlásá: „Řekněte ne socialismu!“ a zároveň nekompromisně vystupuje proti jakékoliv „třetí cestě“. – Československo navštíví mj. prezident Spojených států George H. W. Bush. – Havel podporuje kuponovou „soutěž“ občanů jako doplňkovou metodu klasické privatizace, jež nabízí možnost zachránit vybrané národní podniky. – V září 1990 Margaret Thatcherová ve Federálním shromáždění rekapituluje nevýhody centrálně řízeného hospodářství. – Před přijetím transformačního zákona se na společném obědě prezident Havel s politicky silným Klausem domluví na barteru: Klaus akceptuje restituce, Havel podpoří zákon. – Projekt je spuštěn po přípravách v časové tísni. Počet investujících lidí se na rozdíl od předpokladu zmnohonásobí. DIKové (držitelé investičních kuponů) věří, že rychle zbohatnou, přestože se většina v „experimentu“ neorientuje: data o podnicích jsou navíc matoucí (týkají se provozu „v jiném prostředí“). Klausův tým se domnívá, že vznikající privatizační fondy pomohou lidem správně investovat. Právě fondy mají přednost výběru v předkolech a ukořistí prosperující podniky. Zákon o investičních fondech je formulovaný tak, že si pak jejich správci lehce přivlastní spravovaný majetek. S tím, jak roste poptávka a počet potenciálních investorů, je třeba zvětšit objem majetku. Klaus s Vladimírem Dlouhým přesvědčí další ředitele podniků, aby přistoupili na kuponovou privatizaci, i když jsou privatizační projekty připravované pod velkým tlakem. – Pithartova vláda se netěší popularitě; panuje přesvědčení, že chce prodat majetek cizincům. – Kuponovka je propagována jako rychlá metoda jak zúčtovat s komunismem. Kritiky označí pravicová opozice za postkomunisty. Zvolená antikomunistická rétorika do ODS přitahuje polotemné struktury s kontakty na podsvětí. – Při volbách do České národní rady s více než třiceti procenty zvítězí koalice ODS-KDS, a posvětí se tak nastoupený ekonomický kurz. – Na Slovensku panuje protitransformační atmosféra, plynoucí z obav, že české řešení Slovensku neprospěje. Slovenská politická elita je vnímána jako zátěž pro transformační procesy, což usnadní rozhodování české strany, zda přistoupit na rozdělení státu. – Václav Havel je po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky (31.12.1992) zvolen prezidentem nové České republiky (1993). – V ČR není kapitálový trh s penězi na rozvíjení podniků, takže privatizované banky rozpůjčují závratné částky a posléze se dostanou vzhledem k nespláceným úvěrům do ohrožení. Nedobytné pohledávky jsou převáděny na státní konsolidační agenturu. Banky se tím pádem opět ocitnou pod kontrolou státu. Na umoření dluhů se pak podílejí daňoví poplatníci. V nepřehledném toku financí je několika společnostmi založeno švýcarské konto pro ODS. K problémům přispívá i Česká národní banka, která v první polovině 90. let rozdá šedesát bankovních licencí, aniž existuje sofistikovaný bankovní dohled. Ekonomickou situaci deformuje řada skutečností: politici umožňují určité transakce za politickou podporu a V.I.P. podnikatelé si vzájemně finančně vypomáhají z půjček. Neexistuje však seriózní ekonomická analýza, která by prokázala, že zvolený postup privatizace byl nezákonný (Dušan Tříska). – Jan Ruml vyzývá Václava Klause k rezignaci na funkci předsedy strany. – Objevují se oligarchové tzv. ruského typu, napojení na státní byznys a polostátní firmy. Území obsazují paralelně s politickou mocí, kterou si sami dosazují. Většina z českých miliardářů se v tomto období díky transformačnímu procesu etabluje. Ovlivňují přijetí dozoru nad kapitálovým trhem, neboť neskončila koncentrace majetku. Vzniká Úřad pro cenné papíry (1997). Klausova vláda musí padnout (30.11.1997), aby mohlo dojít k tzv. „třetí vlně privatizace“. – Václav Klaus podle filozofa Michala Hausera úspěšněji než Petr Pithart konkretizoval ideály Listopadu 1989. Představil kapitalismus spojený s rovností, kapitalismus pro všechny a naznačil cestu: každý občan může být podnikatelem či akcionářem... – Prezident Václav Klaus vyhlašuje na konci svého posledního novoročního projevu v lednu 2013 dílčí amnestii a přeje občanům úspěšný rok. -mrš-