Režisér Jan Svěrák se po šestadvaceti letech vrátil ke svému úspěšnému celovečernímu debutu Obecná škola (1991). Podle knižní předlohy Po strništi bos, v níž jeho otec Zdeněk Svěrák vzpomíná na dětství za protektorátu, natočil stejnojmenný prequel. Děj, pokrývající větší část protektorátní éry, sledujeme z pohledu chlapce Edy Součka. Ten po přestěhování z města na venkov zažívá řadu úsměvných i napínavých příhod a objevuje obyčejné hrdinství své i svých nejbližších. Právě různé projevy odvahy jednotlivých postav jsou jedním z témat, které nostalgický snímek provázejí, přičemž zůstává patrný epizodický ráz knižní předlohy (autorem scénáře je tentokrát Jan Svěrák; jeho otec psal pouze dialogy a zahrál si menší roli ředitele venkovské školy). Hladké přechody mezi humornými a poetickými momenty nebo schopnost vystihnout beze slov atmosféru určitých míst či charakter postav znovu prokazují filmařovu obratnost v kombinování tradičních českých motivů s hollywoodskými vyprávěcími postupy. Určité zjednodušení a zkratkovitost lze přičíst na vrub dětské perspektivě vyprávění, jíž se film po celou dobu důsledně drží. Odpovídá tomu také pouze periferní zachycení rozhodujících událostí druhé světové války. Prim hrají drobné mezilidské konflikty, jež v mnohém s ironickou nadsázkou zrcadlí „velké dějiny“ (kradení cukru, natírání úlů do barev trikolóry nebo přelévání leteckého benzinu jako „plebejské“ variace na činnost odboje). – Předpremiéry zřejmě nejočekávanější tuzemské filmové události roku 2017 proběhly na festivalu ve Slavonicích, kde se podstatná část filmu natáčela, a na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Do široké distribuce osmý společný snímek otce a syna Svěrákových vstoupil 17. srpna 2017. Během prvního víkendu jej vidělo 120 996, s předpremiérami až 134 044 diváků (a stal se tak šestým nejúspěšnějším českým filmem během premiérového víkendu). Do poloviny září jej vidělo přes 370 000 tisíc diváků. Film byl v kinech, vybavených patřičným zařízením, zpřístupněn s pomocí popisných titulků nebo doplňujícího audiokomentáře také nevidomým a neslyšícím. – Na Slovensku vznikl krátký film o přípravách na natáčení snímku s názvem Jan Svěrák: Lekcia filmu a hudby (TV–2017; r. Juraj Krasnohorský). – Režisér měl původně v úmyslu uvést do distribuce zároveň barevnou a černobílou verzi, jež se jen velmi mírně liší střihem (je rozdělena do sedmi kapitol; kromě úvodní jsou pojmenovány Babička, Maminka, Dědeček, Tatínek, Vlk a Já), délkou a mixem zvuku. Do distribuce byl titul uveden pouze v barevných kopiích. Černobílá verze byla výjimečně uvedena v kině Atlas ve dnech 4. a 5. ledna 2018. – V souvislosti s uvedením filmu vyšla výpravná publikace Jana Svěráka Příběh filmu Po strništi bos (nakladatelství Mladá fronta, Praha 2017) s množstvím barevných fotografií, dokumentů a s vyprávěním o natáčení. –mrš–
Malý Eda Souček žije s otcem Františkem a matkou u pražské elektrárny, kde tatínek pracuje. Když dospělí hrají volejbal, chlapec neuváženě vykřikne, že na otce řekne, jak tajně poslouchá zakázané londýnské vysílání. Táta za to Edovi nařeže. Kvůli poslechu cizího rozhlasu je později gestapem odvlečen soused Součkových Chrást. – Součkovi jsou nuceni opustit služební byt, protože tatínek v elektrárně odmítl před novým německým správcem hajlovat. – Rodina se stěhuje za příbuznými na venkov do městyse Kalvařov. Domek Součkových s malým hospodářstvím sousedí se hřbitovem, přes nějž si chlapec zkracuje cestu. Eda se seznámí s tichou babičkou Annou, pyšným dědečkem, halasnou tetou Ludmilou, bodrým strýcem Venoušem, bývalým legionářem, a jejich miminem Luďkem. Dozví se i o druhém strýci Karlovi, zvaným Vlk, pracujícím pro statkáře Bartoše; členové rodiny se od něj odvrátili poté, co se pokusil uškrtit svou matku. Edovi proto rodina zakáže stýkat se s ním. Otec začne pracovat jako pomocník u kováře Moravce a v sezoně je zaměstnán v místním cukrovaru. – Eda se rychle začlení do klukovské party, tvořené Otou, Satíkem, Prckem a starším Vlastíkem, jemuž německý obrněný pásák při okupaci Sudet přejel nohy. Nyní se pohybuje s pomocí speciálně upravené motorové trojkolky. – Chlapci mají „doupě“ pod hromadou starých pohřebních věnců vedle márnice. Když věnce začnou během jednoho jejich setkání hořet, podezřívají z jejich zapálení Satíka; vyloučili ho totiž z party, protože pochodoval s německými vojáky. Později se ukáže, že oheň zapálil nic netušící hrobník Kudrna, a Satík je přijat zpět. – Eda začne chodit do místní školy. Doma pomáhá s venkovskými pracemi (sběr jablek, pasení hus) a také tatínkovi, který se nepříliš úspěšně pokouší o holubaření a včelaření. Z nádraží přivádí otylé zákazníce, jimž babička pomocí baněk odčerpává „špatnou krev“. Když jde koupit okurky na salát, okouzlí jej spící dcera majitele zahradnictví Košťála, podobající se dívce z protektorátní desetikorunové bankovky. Zahradník spí také, a tak Eda dostane okurky od Vlka. Doma to neřekne, protože by je nikdo nejedl. - Rodina přinutí Edu propašovat z cukrovaru cukr. Při prohlídce vrátným se chlapec strachem pokaká. – V říjnu 1943 ředitel školy oznámí, že budova bude sloužit jako lazaret pro německé vojáky. Žáci se musejí přemístit. – Eda se postupně sbližuje s Vlkem. – Ve škole má chlapec konflikt se spolužákem Škaloudem. – Před Vánoci se otec s Edou vypraví pro stromek. Potkají Vlka, mířícího s plným batohem hlouběji do lesa, kde se údajně schovávají partyzáni. – Díky Vlkovi se Eda i s kamarády před Štědrým dnem projede na saních tažených koňmi. Rozzlobený otec pak přinutí syna ke slibu, že už se strýcem nepromluví. – Na jaře 1944 spadne z nebe do potoka rezervní nádrž amerického letadla. Chlapci z ní tajně získají palivo pro Vlastíkovu trojkolku. – Edovi se následně zdá sen, jak mrzák na trojkolce díky leteckému benzinu poletuje nad vsí. – Strýc Venouš přemluví Edova otce k odbojové akci. Dům Součkových v noci tajně navštíví muž v klobouku, aby odtud pomocí přenosné vysílačky odvysílal šifrovanou zprávu. – Kvůli přípravě na souboj se Škaloudem cvičí Eda s činkami a boxuje do pytle na dvorku. – Když se maminka s Edou v létě vracejí domů po koupání v rybníku, zastihne je silná bouřka. Schovají se na poli v panáku slámy. Po návratu zjistí, že babička, která jim šla naproti, při bouřce kvůli blesku zemřela. Její pohřeb dědeček špatně nese. Na konci průvodu jde i Vlk. – Na jaře dalšího roku procházejí vsí zástupy Němců, prchajících ze Slezska. Na obecní studni je německý nápis, že voda není pitná. Vlk zbědovaným utečencům nabízí vlastní vodu. Členové rodiny jej kritizují, jen Edova matka se švagra zastane. – Chlapec zajde k panímámě Pazdírkové pro kvasnice a dozví se od ní, že když Vlk matku škrtil, byl opilý a chtěl zabránit, aby dala poslední peníze otci, který celý statek i s koňmi prohrál v kartách. Edův tatínek pak zachránil aspoň část hospodářství díky manželčině věnu. – Němci opouštějí školu. Škaloud při tom napadne Edu, ale ten se ubrání. – Vlk učí kluky střílet ze vzduchovky a salutovat. Eda se raději drží stranou. Povstalci, včetně strýce Venouše, obsadí nádraží. I Edův otec se opatrně zapojí do povstání: obnoví v železničním skladu přívod elektřiny. Chlapci sledují, jak na ukořistěném obrněném vlaku odjíždí s ostatními do boje i usmívající se Vlk. Zpět jsou dopraveni tři mrtví bojovníci. V jednom z nich Eda pozná strýce. Když to oznámí doma, všichni jsou zaražení, jen dědeček na sobě nedá nic znát. – Vsí projdou vlasovci. Od Součků získají československou vlajku. Krátce po nich přijedou na tancích vojáci Rudé armády. Celý městys je nadšeně vítá. Eda se sveze na jednom z tanků. – Součkovi hostí tři Rusy a popíjejí s nimi vodku. Jeden z vojáků si i přes jejich námitky odnese vysavač. Matka se strýcem Venoušem to ohlásí ruskému veliteli, ale dotyčného nakonec jako pachatele neoznačí, protože by byl za krádež zastřelen. – Strýc Venouš se přes nesouhlas dědy účastní v legionářské uniformě Vlkova pohřbu. Eda přeleze zídku a jde tam také, aby mohl s kamarády naposledy hrdinovi zasalutovat. Otec, jenž by se pohřbu také rád zúčastnil, ze vzteku začne štípat dříví. – Eda se s rodiči stěhuje zpět do Prahy. Kamarádům slíbí, že za nimi přijede na prázdniny. –mrš–/–jl–
Souběžně vznikla také režisérská černobílá verze, lišící se střihem i mixem zvuku. Ve filmu jsou použity archivní nahrávky Českého rozhlasu: Projev Emanuela Moravce k narozeninám Adolfa Hitlera, rozhlasové vysílání ze dne 21. ledna 1944 (zprávy z fronty), Nadporučík Karel Kuttelwascher hovoří o spojeneckém letectvu, šifrované zprávy z 6. dubna a 3. května 1945.
Eda Souček
Edova matka
František, Edův otec
Karel Souček zvaný Vlk, Františkův nejstarší bratr
František, Edův dědeček
Anna, Edova babička
Ludmila, Františkova sestra
železničář Venouš Havelka, Ludmilin muž
ředitel školy
Ota, Edův kamarád
Satík, Edův kamarád
Prcek, Edův kamarád
invalida Vlastík, Edův kamarád
žák Škaloud
Josefova žena
statkář Bartoš
soused Chrást
zahradník Karel Košťál
hrobník Kudrna
otylá žena
sousedka panímáma Pazdírková
Míla, Košťálová dcera
Věra Uhrová, Edova kamarádka
četník Kalina
četník Mysliveček
muž v klobouku s vysílačkou
ruský voják s hodinkami
sousedka Mlejnková
Holý
voják
druhák
třeťák
kluk od sousedů
velitel německého družstva
starší kluk
kovář Moravec
vlasovec
Chrástova žena
Věřina matka
muž z pohřebního ústavu
Košťálova žena, Mílina matka
vlasovec
ruský velitel
vrátný Melichárek
německý poddůstojník
řidič tanku
řidič tanku
řidič tanku
řidič
řidič
řidič
řidič
řidič
rudooký voják
hudebník na pohřbu
hudebník na pohřbu
hudebník na pohřbu
hudebník na pohřbu
hudebník na pohřbu
hudebník na pohřbu
hudebník na pohřbu
hudebník na pohřbu
hudebník na pohřbu
hudebník na pohřbu
poštovní úřednice
Zdeněk Svěrák (Po strništi bos – román)
Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák (dialogy)
Jack Sidey, Jaroslav Sedláček (hlavní dramaturg FC ČT), Kristián Suda (FC ČT), Jana Kákošová (šéfdramaturgyně RTVS), Dana Garguláková (RTVS)
Vladimír Smutný, Adam Dvořák (letecké záběry), David Rauch (letecké záběry), Adam Dvořák ml. (letecké záběry)
Anton Evdoshenko (operátor druhé kamery)
Václav Zajíček (ostřič), Robert Smutný, Jiří Holec
Marcel Hána, Jiří Freml, Jan Kříž (rekvizitář), Petr Kantor (rekvizitář), Jiří Hybeš (rekvizitář), Jan Fišman (rekvizitář), Flash Barrandov (zbraně a vojenské vybavení), Muzeum 20. století Slavonice (zbraně a vojenské vybavení)
Ivana Řezáčová, Zuzana Kolínová, Vanda Exnerová, Zdeněk Křížek, Božena Měchurová, Klára Vostárková, Samiha Máleh /ž/, Anna Hrušková, Karolína Martínková, Veronika Jedličková, Markéta Byková, Naděžda Řeřichová, Jana Konečná
Milan Vlček, Romana Karlíková, Milada Marková, Martin Valeš, Renata Nyklová, Martin Větrovec, Tereza Voborníková, Michaela Zrucká, Martina Buhrová, Alžběta Tešedíková
Alois Fišárek, František Svěrák (druhý střihač)
Jakub Čech (záznam a střih zvuku), Viktor Prášil (záznam kontaktního zvuku), Claus Lynge (design a mix zvuku), Michal Pekárek (záznam a mix hudby), David Tintěra (střih dialogů), Martin Jílek (záznam sborů), Michaela Patríková (střih sborů), Hans Christian Kock (střih a mix zvuku)
Dominik Čech, Ľuboš Války
Viktor Müller (supervize), Lenka Líkařová (producentka), Jaroslav Matys (vedoucí produkce), Ivo Hejcman (koordinátor), Barbora Vávrová (asistentka produkce), Lucie Mužátková (asistentka produkce)
Trick SFX, Vít Petrášek (hlavní technik)
UPP, Vít Komrzý (producent UPP), Viktor Müller (producent UPP), Ivo Marák (producent UPP), Bedřich Strnad (produkce UPP), Tomáš Kalhous (2D supervize UPP), Vít Rumler (3D supervize UPP), Soundsquare (zvuk), Pavel Rejholec (supervize Soundsquare), Adam Voneš (produkce Soundsquare), Ministi (zvuk)
Double Team, Radek Kašpar, Daniel Trsek, Josef Pochman, Tomáš Tesarczyk, Michal Boltnar, Jaroslav Stich, David Trsek, Jan Lupáč
U. F. O. Pictures, David Rauch (U. F. O. Pictures), Monika Effenbergerová (U. F. O. Pictures), Jaroslav Kučera (výkonný producent FC ČT), Ivana Kurincová (výkonná producentka RTVS)
Eric Abraham, Helena Uldrichová (kreativní producentka FC ČT), Tibor Búza (RTVS), Petr Tichý (Barrandov Studio), Lubomír Konečný (Barrandov Studio)
Martina Moudrá (Biograf Jan Svěrák), Danuta Krasnohorská (Novinski), Bára Bajgarová (koordinátorka), Eva Pavlíčková (koordinátorka)
Vendy Fenclová
Jiří Koštýř (FC ČT)
Zuzana Vrbová (FC ČT)
Michal Chára (kostýmy a rekvizity)
Dagmar Vyhnálková (fotografka), Tomáš Teplý (fotograf), Julie Vrabelová (fotografka), Jiří Hanzl (fotograf), Václav Tomšovský (práce se zvířaty), Lenka Nitschová (práce se zvířaty), Kluby vojenské historie pod patronací Klubu pro záchranu vojenských historických památek Březnice, Oldtimer Fundus (historické automobily), Jaroslav Šebek (historické automobily), František Koch (vojenská technika), Zababa (historické vlaky), Herkules KHKD (historické vlaky), České dráhy (historické vlaky), EQUI Hanuš (koně a povozy), Stáj Trojan (koně a povozy), Vlastimil Trojan (koně a povozy), Vanda Trojanová (koně a povozy), František Přinosil (koně a povozy), Jiří Nesvačil (koně a povozy)
Komorný orchester Simfonietta Bratislava (Dirigent Adrián Kokoš), Vladislav Šarišský /klavír/, Karolína Huráyová-Zívalíková /violoncello/, Adriana Antalová /harfa/, Peter Kosorín /vibrafon/, Pavel Bogacz ml. /housle/, Tomáš Uríček /okarína/
Nikolay Torský (sbory), Sven Ofner (sbory), Denis Torský (sbory), Boris Wilke (sbory), Alexander Stepanov (sbory), Philip Schenker (sbory), Valentin Shapovalov (sbory), Florian Föster (sbory), Anatoliy Finaev (sbory)
Hudba k písni Sebastian de Yradier
Hudba k písni František Kmoch
Hudba k písni František Kmoch
Hudba k písni František Škroup
Hudba k písni Albert von Schlippenbach
Text písně Albert von Schlippenbach
Zpívá mužský sbor
Hudba k písni lidová píseň
Hudba k písni Emil Štolc
Text písně Karel Hašler
Zpívá Ondřej Vetchý
Text písně lidová píseň
Zpívá Viera PavlíkováPetra ŠpalkováIvana ValešováIvana Lokajová
Hudba k písni Ivan Petrovič Larionov
Zpívá Tereza Voříšková
Slavonice, náměstí Míru (Slavonice), hřbitov (Slavonice), okolí (Slavonice), Kroučová, Nové Sady u Písečné, náves (Nové Sady u Písečné), okolí (Nové Sady u Písečné), Praha, Vltava (Praha), železniční most (Vltava), Smíchov (Praha), nádraží (Smíchov), Vyšehrad (Praha), Podskalí (Praha), Bohdalec (Praha), Dejvice (Praha), Bubeneč (Praha), Stará čistírna odpadních vod (Bubeneč), Michle (Praha), ulice Nad Vršovskou horou (Michle), Staré Město pod Landštejnem, rybník (Staré Město pod Landštejnem), Staré Hobzí, okolí (Staré Hobzí), Písečné, okolí (Písečné), Terezín, zahradnictví (Terezín), Opočnice, Zvolněves (okolí), Smečno, Lužná u Rakovníka, nádraží (Lužná u Rakovníka), Nové Strašecí, Pecínov (Nové Strašecí), Hostinec Na Růžku (Pecínov), Poděbrady, kovárna (Poděbrady), Rakovnicko
Po strništi bos
Po strništi bos
Barefoot on Stalks
Barefoot
Barfodet / Po strništi bos
film
hranýdistribuční
tragikomedie
Dánsko, Česká republika, Slovensko
2017
2016—2017
začátek natáčení 17. 8. 2016
konec natáčení 11. 1. 2017
předpremiéra 2. 8. 2017 (náměstí Míru, Slavonice)
slavnostní premiéra 16. 8. 2017 (kina Lucerna a Světozor, Praha)
distribuční premiéra 17. 8. 2017 /přístupné bez omezení/
Zdeněk Svěrák & Jan Svěrák.
Biograf Jan Svěrák, Phoenix Film, Novinski, Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize), Rozhlas a televízia Slovenska (koprodukce), Barrandov Studio (koprodukce), innogy (koprodukce)
Státní fond kinematografie (Program filmových pobídek), Audiovizuálny fond SR, Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky
BIOGRAF JAN SVĚRÁK s.r.o., Phoenix Film Investments Aps., Novinski, Česká televize, Rozhlas a televízia Slovenska, innogy Česká republika a.s.
dlouhometrážní
111 min
DCP 2-D
1:2,39
barevný
zvukový
5.1, Dolby Digital, digitální zvuk, 7.1
česká
česky, německy, rusky
české
Do kin přichází netrpělivě očekávaná domácí novinka – lyrické rodinné retro inspirované vzpomínkami scenáristy Zdeňka Sv...