Hmyz

Jan Švankmajer v ateliéru, kde panuje běžný ruch, mluví na kameru o obvyklém zvyku spisovatelů uvozovat své dílo předmluvou, jež někdy poskytuje návod, jak knihu číst, nebo popisuje její vznik. Proč by to tak nemělo být u filmu?! Bratři Čapkové napsali hru Ze života hmyzu v roce 1924. Šlo o čistý juvenilní misantropismus. Tehdy, před Hitlerem a před Stalinem, to ještě nebyla politická satira. Čeští fangličkáři Čapky seřvali pro nemístný pesimismus. A bratři podlehli a napsali hře optimistický konec. Tak vznikla předposranost, která se stane českým národním znakem. Ale o tom ten film není. O čem je, režisér neví. Psal scénář jako automatický text bez racionální a morální kontroly. Díky tomu se prý vyhnul mesianistickému pokušení napravovat či vylepšovat lidstvo. – Režisér Bohouš (Bohumil) ve svářečských brýlích se na zkoušce ochotnického spolku rozčiluje kvůli nedochvilnosti herců. Zatím tu jsou kromě něho jen naivka Jituška, pletoucí dupačky, a Bohoušova manželka Růžena nepokrytě flirtující s mladším panem Václavem. Pan Borovička (s náznaky masky a kostýmu Chrobáka) sice celou cestu běžel, ale dorazí s dvaadvaceti minutovým zpožděním. Po něm přijde rovnou ze šichty ajznboňák František, kterého se všichni bojí. Ten během zkoušky pospává; jen občas se probere a cituje z Krále Leara. Jinak se už nikdo neobjeví. Na začátku zkoušky vytáhne „rejža“ krabici s nabodaným hmyzem, aby herci věděli, koho budou hrát. Následuje jeho přednáška o hmyzu, který je starší než lidstvo, a o hře. Optimistický konec je podle něj předposraností, ale on to musí akceptovat. – Jan Švankmajer zkouší v ateliéru s představitelem režiséra Jaromírem Dulavou. – Bohumil mluví o tom, že je zastáncem Stanislavského metody. Borovička si schová oživlého chrobáka i s jeho kuličkou z Bohumilovy sbírky do krabičky od sirek. Režisér s ním začne zkoušet jeho roli Chrobáka. Nešťastník čte koktavě text a je nemožný. „Rejža“ se na něj naštve a odejde. Ostatní za ním zmateného Borovičku pošlou, aby se mu omluvil. – Představitel Františka Norbert Lichý mluví v ateliéru o svých snech. – Bohouš doporučí Borovičkovi, aby chodil raději do modelářského kroužku. Ten se mu omlouvá a slíbí, že se zlepší. Odejde učit se text na záchod. Ještě předtím krátce zahlédne pod stolem velký hmyz. Je ovšem jediný. – Jan Švankmajer vysvětluje scénu. – Na jevišťátku zkouší v kulisách „rejža“ scénu se Cvrčkem a Cvrčkovou. Sám s chutí hraje Cvrčka a jeho žena Cvrčkovou; ta taky neumí text. – Jan Švankmajer konstatuje, že snímek režíruje jako animovaný film či loutkové divadlo. Používá mj. krátké záběry a stylizovaný herecký projev. – Nádražák František svačí, Jituška plete. – Jan Švankmajer režíruje Lichého. – Růženka stranou ukazuje Václavovi modřiny na zadku od manželova bití. Zasáhne Bohouš a pošle Václava pro rekvizity. Růžena dá manželovi facku. Jituška křičí, protože František má v pivu živého švába. – Jan Švankmajer strká švába do piva. – František hmyz klidně vypije. Jituška se dobývá na záchod, protože se jí z toho chce zvracet. – Jan Švankmajer s kolegy kontroluje, jak vypadají umělé zvratky (ovesné vločky). Jituška se pozvrací. – Její představitelka Jana Uhlířová vykládá o svém snu o myši-klíštěti. – Václav v rekvizitářské bedně vidí figurínu, podobnou Bohoušovi, která na chvíli ožije. Bije ji, pak odejde. Figurína se chce vysoukat z bedny. – Na záchodě zatím Borovička zkouší před zrcadlem; už umí text. Jitka se vrátí na zkoušku. Růženka flirtuje s Václavem. Následuje další scéna Cvrček-Cvrčková. Zkoušku přeruší křik Jitušky, vyděšené z hmyzu, vylézajícího z krabice. Ale „rejža“ vidí všechny napíchnuté brouky v krabici mrtvé. – Borovička se v zrcadle promění ve velký hmyz. – Hlavu hmyzu přípravují v ateliéru. – Borovičkovi upadne chrobáčí kulička do záchodu. Náhle se obludně zvětší a pronásleduje prchajícího ochotníka. – Cvrčková na scéně zalévá kytky, Václav jako Lumík ji má zabít nožem. „Rejža“ ho sekýruje a pak mu sám předvede, jak by měla vražda vypadat. Skutečně Cvrčkovou přede všemi s hlasitými nadávkami ubodá. – V ateliéru připravují krev na vraždu. Představitelka Růženy, Kamila Magálová, odchází po skončené práci z ateliéru a se všemi se loučí. – Po činu zabodne Bohouš nůž do podlahy těsně před Václavovýma nohama. – Nůž zkouší zabodávat Jan Švankmajer. Ruchaři natáčejí zvuk zabodnutí. - Jituška zase vidí hmyz a obejme se ze strachu s Františkem. – Růženka jako Cvrčková se na jevišti probere nezraněná. – „Rejža“ otevře okno a vidí tam ztrojenou Růženku, jak hrabe seno za zvuku ruské častušky (árie z opery Evžen Oněgin). – Jaromír Dulava vykládá svůj sen. – Velká chrobáčí koule se vyvalí ze záchoda a pronásleduje Borovičku. – Na jevišti dále zkoušejí ubodaní Cvrčkové. Bohouš je stále nespokojený. Naštvaná Růžena chce, aby jí Václav konečně pořádně bodnul, ale on to nedokáže. Žena mu řekne, že je posera. – Norbert Lichý hraje v ateliéru na piano a zpívá Věrné milování. – Růženka v pauze vaří kafe. – Kamila Magálová mluví o svém snu. – Borovička dál prchá před koulí. – Je vidět, jak se tato scéna natáčí. – „Rejža“ zkouší s Václavem scénu s figurínou mrtvého Cvrčka (podobnou jemu). Václavovi se figura mění v „rejžu“ a on ho škrtí. Bohouš ho dál sekýruje. – Jituška si jde taky udělat kafe, ale to se změní v mravence a ona hysterčí. Růženka pak však vidí jen rozbitý hrnek s rozsypanou kávou. Udělá kolegyni novou. – Borovička dál prchá před koulí, která se provalí přes dveře do divadelního sálu, kde se zmenší a on si ji strčí do krabičky od sirek. Jituška cítí její smrad. – Představitel Borovičky Jiří Lábus vykládá o svých černobílých snech. – Václav už je uondaný, ale musí dál zkoušet s figurínou. Zmožen upadne na jevišti. – Růženka řekne šťastnému režisérovi, že budou mít dítě. - Na jevišti si prohodí role: oživlý Cvrček („rejža“), odtáhne figurínu Václava. – František recituje z krále Leara a zase usne. – Bohumil strčí figurínu Václava do bedny, a pak si tam k ní vleze. – Představitel Václava Jan Budař mluví o svých snech. Jan Švankmajer vykládá o magické úloze střihu ve filmu, podobnou moci snu. – Borovičkovi se za oknem zjevují velcí chrobáci, valící velké koule. Ochotník hodí malou kuličku ze sirek do louže a ta se zase zvětší. Leze za ní z okna. – Jiří Lábus při natáčení této scény upadne. – Jituška vidí, že má režisér pod stolem nohy ve velkém mraveništi. – Štáb před natáčením manipuluje s mravenci. – Těhotná Růženka si čte knížku Budeme mít děťátko. – Následuje zkouška s Františkem jako Parazitem a Jituškou jako Larvičkou. Roli Tuláka hraje provizorně Bohouš. Larvička tančí s Františkem, pak zmizí v propadlišti. - Nádražák předvede monolog Parazita a pak v propadlišti napadne Jitušku vidličkou a nožem. – Růžena porodí křičící miminko Bohumilu. Sama je opláchne v umyvadle. Přejedený Parazit/František vyleze z propadla; má krev na ústech. Konstatuje, že Larvičku slupnul. „Rejža“ mu gratuluje k věrohodnému výkonu. – Bohumila už je větší. Zkouška končí. – „Rejža“ vidí za oknem kupu sena a slyší častušku. – František odchází. Dá dítěti dupačky, co upletla Jituška. Bohumil si nasadí Václavovu čepici. – Bohouš, Růžena s kočárkem a František vyjdou na ulici. Tady se ptá turista dvou dřevorubců, zda jdou do práce, a pak na totéž i trojice; ochotníci prohlásí, že už jdou z práce. Všichni se s úsměvem zdraví a přejí si navzájem dobrý den. Bezdomovec, vybírající popelnice, ho přeje také. – Jan Švankmajer konstatuje: já jsem vám to říkal... -tbk-