Dobrá smrt

Milý Tomáši, chci, aby tento film vznikl. Vím, že to nebude jednoduché, ale je to potřeba. Lidé by měli slyšet můj příběh, třeba to někomu pomůže vyrovnat se s těmi bolestnými situacemi, které nám život nevyhnutelně připraví. S úctou, Janette Butlin. – Nevyléčitelně nemocná dvaasedmdesátiletá žena žije sama v domě s velkou zahradou a kočkami. Jen se sebezapřením zvládá každodenní provoz. Život podle ní není fér, ale nechce přemýšlet o tom, proč zrovna ona je nemocná a cítit to jako nespravedlnost. – Janette nad fotografiemi vzpomíná na matku, kterou sužovala neidentifikovaná nemoc a která třicet let nečinně proseděla v křesle. Správná diagnóza (svalová dystrofie) byla známá, až když choroba propukla u ní. – Janette jde o berlích ke schránce. Poštu nese domů v zubech. Nechce skončit jako matka, proto vzala osud do svých rukou. Připravuje se na odjezd do Švýcarska, kde je legalizována asistovaná sebevražda. – Janette používá různé kompenzační pomůcky. Napsání dopisu i tak vyžaduje úsilí a soustředěnost. – Žena čte žádost, kterou oficiálně podala k 20. červenci 2016 kontaktní osobě Erice (lékařce a zakladatelce společnosti Lifecircle, věnující se asistovaným sebevraždám). Přeje si dobrovolné ukončení života. Datum je stanovené na 22. září 2016. Rozhodnutí opírá o fakt, že trpí neléčitelnou a nevyléčitelnou pletencovou svalovou dystrofií, kvůli níž není schopna postarat se o sebe ani o domácnost. Při jejím stupni postižení a vzhledem k neodvratně se zhoršujícímu stavu pro ni budoucnost nemá smysl. – S domácností chodí každé pondělí vypomoct pečovatelka Emily. – Po Janette „zdědil“ nemoc syn Simon, u devětačtyřicetileté dcery Bridget se naštěstí neprokázala. Ani jeden nemá potomky, čímž se kruh dědičné choroby uzavírá. – Simon žije v USA. Čte matčin racionální mail o zářijové cestě do Švýcarska. Tu chce podniknout, dokud má sílu a navzdory tomu, že Bridget s ní nesouhlasí. Syn trvá na tom, že ji doprovodí. Dědičnou a dosud neprobádanou nemocí, jež u něho propukla ve středním věku, se zabývá v malé laboratoři, kterou buduje s cílem na vzácnou chorobu upozornit. – Janette si uvědomuje, že její rozhodnutí může být pro okolí těžko přijatelné. S přáteli o tom diskutuje na zahradě. Ti jsou zmateni vzhledem k náboženské víře, s níž byli vychováni (utrpení je vůle Boží). Musejí však přiznat, že jejich kamarádce definitivní „verdikt“ přinesl úlevu. Janette věří, že ji čeká dobrá smrt bez bolesti a stresů. – Simon přemýšlí o budoucnosti. Ani on nechce být na obtíž a žít v bezvýchodné situaci odkázán na nepřetržitou péči a pomoc okolí. Odcizil se rodině po matčině druhém sňatku, s nevlastním otcem nevycházel a Janette dlouhé roky neviděl. – Simon v laboratoři, zabývající se příčinami svalové dystrofie, probírá s kolegy své poznatky a dílčí výsledky (bádají, jak zastavit vznik patologických shluků proteinových agregátů – látky myotilin, aby se svalové buňky samy regenerovaly). Příznivý směr dosavadního výzkumu (pokusy na myších s aplikací kardiotoxinu) nemění nic na skutečnosti, že účelná terapie s pozitivními výsledky je zatím vzdálená. Simon jako „prototyp nemoci“ touží být užitečný. – Obvodní lékař odmítl Janette pomoci a předal ji do péče psychiatra. Hrozilo, že bude prohlášena za nesvéprávnou nebo proti své vůli hospitalizována. Naoko přistoupila na léčbu, aby se vyhnula komplikacím vzhledem k určenému cíli. Domácí psychiatrická pečovatelka dosvědčila, že je „v pořádku“. – Janette jede autem do hospice na poslední návštěvu za manželem Donem. Vzpomíná na svá „zajímavá“ manželství. První muž nebral vážně rodinné povinnosti, druhý neměl vlastní potomky a stal se nevlastním otcem jejích dětí. Domluvili se, že v „nešťastné“ životní etapě udělají „správné“ kroky a navzájem se podpoří. – Janette vyřizuje nutné formality. Zajistila hotel a dceři rezervovala letenku. Bridget se prý snaží její situaci pochopit a respektovat, ale byla by raději, kdyby existovala alternativa. Žena se směje nad fotkami svatebních šatů, jež jí Bridget posílá. Zatímco dcera ještě nemá stanovené datum sňatku, ona datum své smrti zná. – Janette po dlouhých měsících dojde do zanedbané části milované zahrady s možnými příštími uživateli domu, kdysi úspěšným architektem Tonym a jeho přítelkyní Caroline. Muž je v nezáviděníhodné situaci: zlepšení jeho životních poměrů bude na úkor Janettiny smrti. Líbí se mu zdejší místo, ale děsí ho, co se musí stát. Janette s přáteli probírá pravděpodobné scénáře a praktické náležitosti. Dům patří dětem, ale architekt v něm má zajištěn nájem nejméně na pět let. – Simon vykládá přítelkyni Chandrii o novinkách z Harperovy laboratoře. Experiment, který navrhl, napadl i odborníky. Jejich pracoviště má díky jeho rodinné anamnéze unikátní materiál a tedy nejlepší podmínky pro bádání. Získal podněty k dalším drobným pokusům, jimiž by mohl být nápomocný. Chce využívat sám sebe, neboť nesouhlasí s experimenty na zvířatech. Děsí ho složitost výzkumu a navzdory širokému přírodovědnému vzdělání pochybuje o své kvalifikaci. Přítelkyně ho povzbuzuje. – Janette je přesvědčena, že cesta do Švýcarska je jednodušší cíl, žít dál by vyžadovalo velkou statečnost. – Podle Simona má každý osud ve svých rukou a dobrovolná sebevražda je základní lidské právo. – Janette statečně probírá odjezd se zoufalou sousedkou Charlottou. Jejím dcerám Jess a Ann milosrdně zalže: stěhuje se prý za synem do Ameriky. Na okamžik podlehne emocím. Podpoří ji bratranec Jeff, který přijel poté, co ho o situaci informovala Bridget. Obsah jejího dopisu, v němž dcera vyjadřuje pochybnosti, ženu rozčílí. Konečně cítí v posledních týdnech štěstí a tlak na změnu postoje kategoricky odmítá. Rozloučí se s Jeffem. – Simon měl od puberty s matkou odměřený vztah. Neviděl ji od roku 2002. Sestru to trápí, jsou si naopak s matkou blízké. Ani on nechce o matku přijít, ale má pro její plán pochopení. Je přesvědčen, že to zvládne. – Janette ukládá do země na zahradě přívěsky. Jedenáct měsíců úvah, taktizování a lží, k nimž se musela uchýlit, ji dovedlo k cíli. – Simon přiletí do Evropy. Janette dobaluje kufr, kam ukládá i obálky s penězi. Večer sleduje televizi. Naposledy přespí doma. Při odjezdu nabídne synovi svou berli, ale on je přesvědčen, že ji ještě několik let nebude potřebovat. Vysvětlí matce podstatu pletencové svalové dystrofie typu A1. – Rodina se sejde v Basileji. Janette při shledání s lékařkou Erikou podlehne dojetí. – Klinika provádí maximálně dvě asistovaná ukončení života týdně. Doktorka považuje za optimální být u jednoho týdně. Musí mít čas vyrovnat se s jednotlivými případy klientů. I když za ně nenese odpovědnost, musí se ujistit, zda k závažnému rozhodnutí dospěli samostatně a dobrovolně a zda není na eutanazii ještě čas. Erika vpisuje do kalendáře k datu 22. září 2016 jméno Janette. Eutanazii, respektive asistovanou sebevraždu přijala postupně. Díky praxi a úvahám o Bohu a o utrpení došla k závěru, že dobrovolná smrt není hřích, ale dar. Poučil ji odchod milovaného otce, který po mrtvici nemohl mluvit a zůstal na půl těla ochrnutý. Po jeho neúspěšných sebevraždách mu chtěla poskytnout paliativní péči. Trpící věřící otec jí nemohl odpovědět na otázku, jak se vyrovnat s hříchem vzít si život. Tehdy začala uvažovat, zda péči nelze nahradit „usnutím“ v klidu. Po otcově smrti požádala Erika sourozence o mlčenlivost, ale jako lékařka a věřící měla špatné svědomí. Proto na pohřbu přiznala sto padesáti smutečním hostům, že souhlasila s asistovanou smrtí. – Erika je u Janette. Ubezpečuje Simona a Bridget, že si je matka naprosto jistá zítřejším dnem. Korektně vyjmenovává nezbytné okolnosti. Janette vše potvrdí a Erika tedy nemá důvod odmítnout jí asistovat. Vyrovnanější Simon situaci snáší lépe než Bridget. Klientka lékařce za vše děkuje. – Simon a Bridget tráví s matkou poslední večer. Akceptují její rozhodnutí, přesto jí především dcera navrhuje jiné možnosti. Janette se omlouvá za smutek, jenž jim způsobuje. Simon konstatuje, že právě vidí svou budoucnost. – Podle Janette je na světě hodně věcí, o které by se mohla ještě zajímat, ale soustředí se na existenci tlačítka, po jehož zmáčknutí se možná dostaví absolutní konec. – Janette vypisuje s Erikou v přítomnosti dětí další formuláře a smlouvu o uložení ostatků. Vyhoví dětem a souhlasí s převezením popela do Anglie. Bridget matce slíbí, že se postará o nemocného bratra. – Erika připraví patnáct gramů pentobarbitalu sodného. Po jeho aplikaci člověk do třiceti vteřin upadne do anestetického spánku, dojde k předávkování a do čtyř minut se zastaví srdce a dech. – Janette se mlčky obejme se synem. – Žena s připravenou infuzí absolvuje na lůžku poslední „úřední“ rozhovor s Erikou, který natáčí zaměstnanec kliniky. – Janette uvolní přísun kapaliny a zhluboka dýchá. Bridget otevře okno. – V koutě podzimní zahrady u matčina domu dcera rozsypává popel z urny. – Simon vzpomíná na matku. Její odchod ho poznamenal a změnil mu pohled na budoucnost. Doufá, že asistovaná smrt bude v blízké budoucnosti dostupná, uznávaná a přijímaná a on bude mít na výběr. -kk-