Forman vs. Forman

Miloš Forman rekreačně běhá nedaleko své usedlosti v Danbury ve státě Connecticut. Přiznává, že se vyhýbá sebeanalýze z obavy, aby se nestal sebestředným, do sebe zahleděným jedincem. Rád vypráví příběhy, ale význam toho mu jakoby „uniká“. – Narodil se ve středočeské Čáslavi. Počet obyvatel městečka by se vešel do jednoho newyorského mrakodrapu. Krásná a energická matka byla o tři roky mladší než otec-učitel. Manželé si postavili romantický hotýlek Rut u Máchova jezera. – První film Forman viděl v čáslavském biografu v šesti letech (1938). Němou verzi nejpopulárnější české opery Prodaná nevěsta (1922; r. Oldřich Kmínek) prý tehdy diváci odzpívali. Zážitkem byl oslněn a zatoužil stát se filmařem. – Formanovi zemřeli v koncentrácích, matka v Osvětimi, otec v Buchenwaldu; působil v odboji a gestapo ho odvedlo přímo ze školy. Následující dny a měsíce otce marně vyhlíželi s matkou na nádraží. Miloš proto napsal Ježíškovi, aby mu tatínka poslal zpátky, ale on mu přání nesplnil. – Forman vzpomíná na den, kdy si gestapo přišlo domů pro matku. Zůstal tam úplně sám a až druhý den ráno jej vyzvedl strýc Boleslav, aby ho odvezl k sobě. Miloš si zabalil kufr, s nímž pak putoval světem dalších třicet pět let. Tragédii si do hloubky neuvědomoval, neboť měl jako dítě „uhlazené“ informace. Otce už nikdy neviděl, matku směl jednou navštívit ve vazbě v Praze. Při tomto posledním setkání mluvili o banalitách. Přesouval se pak mezi příbuznými. V rodinách, jejichž součástí nikdy neměl čas se stát, byl na okraji. Pocit outsidera v něm zůstal navždy. – Po válce studoval na poděbradském internátním gymnáziu pro sirotky. Při procházce školou Forman konstatuje, že v jeho mládí měla dobré jméno a vybavení, a proto tu o umístění svých dětí usilovali „mocipáni“. Třetinu studentů tvořili sirotci, třetinu děti komunistických funkcionářů a tu poslední potomci vlivných kapitalistů, mezi nimi i Václav Havel. Miloš byl od něho o tři třídy výš. Jako velitel světnice na Havla zapůsobil a spřátelili se. – Po Vítězném únoru vrcholil tlak nastupující komunistické ideologie a různé osobnosti „převlékly kabát“. Forman toužil po studiu divadelní fakulty v Praze. Předsedou přijímací komise byl vynikající český režisér Jiří Frejka. Adept Forman dostal za úkol herecky ztvárnit boj za světový mír. Úkol jej zaskočil a adept na pět minut oněměl. Komise mu za „výkon“ poděkovala se sdělením, že samozřejmě není přijat. Měl štěstí; v aktuálním roce pouze FAMU nabízela doplňující zkoušky a on se na ni dostal. Na fakultě tehdy přednášeli největší čeští intelektuálové a umělci, kteří byli odstaveni od svých profesí a „uklizeni“ na školu pro pár studentů. – Forman vzpomíná na „podivnou dobu“, kdy se nic nesmělo a kdy v Praze „veškerý lid“ budoval Stalinův pomník. Se spolužáky nadávali na ideologickou filmovou produkci, tzv. socialistický realismus, předvádějící úžasný život v komunismu. Ve všudypřítomné nudě doby se inspirovali. Forman si koupil šestnáctimilimetrovou kameru, s níž se cítil „svobodný“. Oslovoval ho italský neorealismus. Prvním jeho snímkem byl polodokumentární Konkurs, v němž vystupovali neherci. Před samotným příběhem dal přednost snaze zachytit nepřikrášlený opravdový život a skutečné přirozené lidi. – Stalinův pomník byl odstřelen. Diktátorův nástupce Chruščov vybízel k předání příležitostí mladým lidem. – Formana okouzlila svobodomyslná a krásná herečka Věra Křesadlová; když otěhotněla, vzali se. Brzo bylo jasné, že čekají dvojčata. On tehdy natáčel svůj druhý snímek, Černého Petra. Všudypřítomné fízlování obrazně zesměšnil hlavní rolí učedníka, který hlídá v samoobsluze zákazníky, jestli nekradou. – Když dokončil Černého Petra, dostal dopis od cizí ženy, která strávila poslední dny s jeho mámou v Osvětimi. Až z něj se dozvěděl, že jeho pravý otec není Rudolf Forman, ale architekt, který kdysi pomáhal při stavbě hotýlku. Forman si na něj pamatoval. Zjistil, že žije v Jižní Americe. Muže kontaktoval dopisem, v němž žádal o setkání. Po čase obdržel pohlednici s lakonickým vzkazem: dopis jsem dostal, mnoho pozdravů… A tak jeho zájem dozvědět se víc ochladl. – V šedesátých letech se na FAMU sešla skvělá parta se shodným názorem na svět. Mladí filmaři hodně točili a o jejich společensky kritických a formálně originálních filmech se mluvilo. Silná generace a její tvorba je známá pod pojmem československá nová vlna. Tvůrce spojoval společný nepřítel, drželi při sobě a spolupracovali. – Náhodné setkání s dívkou s kufrem na noční pražské ulici poskytlo Formanovi námět k filmu Lásky jedné plavovlásky o naivní slečně, jež přijela do „velkoměsta“ za letmou známostí. – Šedesátá léta byla podle Formana fantastická. Zdálo se mu, že „může všechno“, přestože scénáře schvalovala ideologická rada. Vzpomíná na rektora A. M. Brousila, který je nabádal, aby filmovali „hlouběji“. Lásky se prodaly do celého světa a bodovaly na festivalech, kde ohromily autentičností, neočekávanou od kinematografie ovládané zběsilou ideologií. – Forman v interview prohlásí, že po stalinistické totalitě opadá v Československu politický a ideologický tlak a že doufá, že se „něco stane“. – Hasičský bál se pro snímek Hoří má panenko natáčel v reálném sále. I tentokrát Forman obsadil neherce, s nimiž rád pracuje. Jsou podle něj upřímnější, skutečnější a přesnější, chovají se jako v životě a mnohdy ho překvapí. Metafora o celé společnosti byla po dokončení ihned zakázána. Promítání snímku povolil až liberálnější politik Alexander Dubček a Forman jej mohl přihlásit na 21. MFF v Cannes 1968. Tam v interview mluví o pozitivech tlaku, který umělce často dobře nasměruje, neboť z přemíry svobody se lehce zpohodlní. Doufá, že v Československu lze znovu nastolit demokracii. – Hoří má panenko Forman stáhnul ze soutěže pod tíhou okolností stejně jako další kolegové; kvůli pařížským nepokojům byl festival ze solidarity ke stávkujícím studentům (paradoxně levicovým protestům) zrušen. – Ve dnech okupace v noci z 20. na 21.8.1968 byl režisér v Paříži. O situaci ve vlasti jej informoval opilý herec Jean-Pierre Cassel telefonem. Filmař Claude Berri si vypůjčil od Truffauta auto a jel vyzvednout Formanovu ženu s dětmi do Prahy. Věra však byla v Paříži nešťastná, a když Forman dostal nabídku natočit v USA film o hippies, vrátila se po několika měsících do vlasti. Miloš odletěl do zámoří „dobýt“ Hollywood. Povolal ke konzultacím do New Yorku scenáristu a filmového režiséra Jeana-Clauda Carrièra. Hippies Miloše sice fascinovali, ale zároveň se mu zdáli neskutečně nudní, neboť „jen“ seděli, hulili, potáceli se a somrovali. Začal se proto zajímat o rodiče mladistvých, kteří utekli z domova, a zjistil, že právě oni zažívají drama. Tématu věnoval svůj první americký snímek Taking Off, ten však natočil „českým“ způsobem. Příběhu, který se stal propadákem, chybí podle jeho tvůrce konec. – Forman zažádal české úřady o prodloužení výjezdní doložky. Z obav, že by jej ministerstvo vnitra, které trvalo na osobním převzetí dokumentů, nepustilo zpět, skončil v emigraci. Politickou situaci vnímal tragicky. Moc v okupovaném státě uchopili neostalinisté, probíhaly čistky, rozjela se normalizace. – Tvůrce zůstal bez prostředků. Taking Off nevydělalo, neměl procenta ze zisku a dostal pouze diety. Ustrnul se nad ním majitel hotelu Chelsea, mecenáš tamní kultury Stanley Bard, a zadarmo ho nechal bydlet v jednom pokoji celé dva roky. Zpočátku prý většinu dnů Forman prospal, neboť tělo se bránilo „zmatku“ v hlavě. Prožil tu sám první Vánoce mimo domov. Sledoval v televizi program hořícího krbu. Propadl smutku a sebelítosti. Zjistil, že nedokáže psát scénáře v zemi a v jazyce, v nichž neprožil dětství a dospívání, a že se bude muset spolehnout na předlohy domácích autorů. Poštou dostal knihu Kena Keseyho One Flew over the Cuckooʹs Nest a nadchl se pro úžasné téma, pro něž hledali producenti Saul Zaentz a Michael Douglas režiséra. Douglas s humorem přednáší o projektu. Přesvědčil je právě Forman, neboť s představou o pojetí Přeletu nad kukaččím hnízdem nedělal na rozdíl od jiných umělců, kteří nejdřív vyžadují smlouvu, tajnosti. Měl evropský přístup, byl ochoten vše podrobně probrat a říct, co si myslí, jak byl zvyklý z Československa. Pro Američany byla novela fikce, ale pro Formana realita: československá komunistická strana byla pro něj přikazující „Velká sestra“ a dobře rozuměl střetu jednotlivce s institucí. – Forman uvažuje o svobodě. Obává se, že je to výraz „z hlíny“ a každý jej hněte tak, jak se mu hodí. Je přesvědčen, že svobodu lze nalézt pouze tam, kde se může veřejně a nahlas zpochybnit. – Díky nominaci na Oscara požádal Forman vládu, aby synům, které od roku 1971 pět let neviděl, povolila vycestovat do Ameriky. Na ceremoniál, kde získal prvního Oscara, jej potomci skutečně doprovodili. Před jeho filmem ovšem kluci dali přednost komerčnímu hitu Čelisti. – V hotelu Chelsea bydleli i autoři muzikálu Vlasy, Jimmy Rado a Gerry Ragni. Forman jej toužil natočit od chvíle, kdy viděl předpremiéru na off-Broadwayi. První příležitost realizovat téma překazily vyložené špatné karty, které autory od projektu odradily. Zúčastnění se na natáčení Vlasů domluvili až za několik let. Hlavní lokací filmu byl dubnový Central Park. Na nenápadnou výzvu, aby s nimi Newyorčané spolupracovali, přišlo deset tisíc lidí. – Když režisérovi další filmový námět chyběl, rozhodl se hltat knihy, dokud nenarazí na vhodné téma. Oslovil ho román E. L. Doctorowa Ragtime, jeho zkušenostem z ponižujícího komunismu blízký příběh o hrdosti a o lidech, kteří se perou za svoji důstojnost. Konstatuje, že zatímco ve vlasti byl pod ideologickým tlakem, v Americe je pod tlakem komerčním vydán na milost a nemilost divákovi. – Forman ukazuje párek hus, který na jezírku u usedlosti v Danbury vyvádí každý rok mladé. Umístil pro ně uprostřed hladiny dřevěnou budku, aby se v noci mohly chránit před liškou. Během přípravy večeře Miloš vypráví o přijatém pozvání od agenta Robbyho Lantze do divadla. Kdyby prý dopředu věděl, že jde o hru o Mozartovi, nešel by, neboť za komunismu byli čeští diváci zaplaveni a přesyceni filmy o „nezávadných“ skladatelích. Mnohovrstevnatý příběh s řadou úžasných postav ho však vyvedl z míry a on se rozhodl jej realizovat. Ihned se nadchl myšlenkou natáčet Amadea v Praze. Vzrušovala ho možnost, že by se po deseti letech emigrace vrátil do Československa s výrobou amerického velkofilmu. Prožíval sentimentální okamžiky. V době tuhé normalizace (komunisté zrovna odsoudili Václava Havla na více jak čtyři roky) šlo o uměleckou šanci i o šanci vidět rodinu. Stát měla zlákat finanční stránka projektu. Po dlouhém čekání přišel souhlas až od samotného prezidenta a generálního tajemníka KSČ Gustáva Husáka. – Forman při sledování Amadea vzpomíná na natáčení. StB sledovala každý jeho krok; pro zahraniční členy štábu to bylo nepochopitelné a museli si zvyknout. Oficiálně se o natáčení Amadea nemluvilo a nepsalo. Forman uvažuje o pocitu nadřazenosti a roli režiséra, který je nucen dělat pod finančním a časovým tlakem rozhodnutí. To jsou okamžiky, kdy se cítí jako Bůh. Během projekce se však často pocit smrskne. – Na snímek Amadeus se ve světě stály fronty. Získal osm Oscarů ze třinácti nominací. Ocenění podle Formana dodává umělci důležitý kredit, sílu a prestiž pro další tvorbu. – Formanovi při zastávce v běhu na ulici Newyorčan předvádí taneček Michaela Jacksona. Režisér je přesvědčen, že štěstí je příliš abstraktní a neexistuje. Jemu samotnému dává více radosti cesta k něčemu, po čem touží, než moment, kdy toho dosáhne. Štěstí je podle něj pouhá možnost o ně usilovat. – Šestý Formanův snímek, Valmont, propadl. Měl premiéru 17. listopadu 1989. V tu dobu Miloš neřešil nepříznivé statistiky. Hltal zprávy z revoluční Prahy, kterou „vedl“ Václav Havel. Ten záhy přijel jako prezident v roce 1990 do Washingtonu, kde promluvil v Kongresu. Při té příležitosti se konala slavnost v newyorské katedrále, kde Forman v projevu vyložil československý zázrak o dramatikovi, kterému se podařilo vyprovokovat svržení komunismu. – Miloš Forman se vyznává, že nepotřebuje šťastné konce, ale katarzi. Musí cítit, že tragédie má svůj smysl. Věří, že i když nikdy nenajde smysl života, tak život smysl má. Před usedlostí štípe v zimě dříví. – Forman konstatuje, že Listopadová revoluce nezměnila jenom Československo, ale i jeho život v Americe. S prosbou o konzultaci ho kontaktovala studentka FAMU Martina Zbořilová, která ve své diplomové práci porovnávala americký a český film. Po příjezdu se ukázala jako dobrá společnice se smyslem pro humor a dali se dohromady. Záhy čekali rodinu a Miloš popisuje zděšení, když se ukázalo, že čekají dvojčata, neboť statistická pravděpodobnost mít dva páry kluků dvojčat je vysoce nepravděpodobná. – Životopisný snímek o vydavateli pornografických časopisů Lid vs. Larry Flynt produkoval Oliver Stone. Forman si kvůli němu na popud Lantze přečetl scénář. Příběh o lidských svobodách, kde skutečným hrdinou je Nejvyšší soud USA, ho zaujal také proto, že v Československu neexistovala svoboda projevu, a tak dobře ví, jak je důležitá. – Miloš dovoluje synům Andymu a Jimovi pustit si film Poslední samuraj, přestože má k němu výhrady: děj je pořád to samé dokola. Dvojčata zajímá, odkdy otec točí filmy. – Forman při venčení psů obhlíží usedlost, svůj americký domov. Z nostalgie po vlasti, o které se domníval, že ji už nikdy nespatří, vysadil na pozemku lípy. Povzdechne si, že současnému vývoji v České republice nerozumí. – Stárnoucí umělec si dobře uvědomuje lidskou smrtelnost, ale nechce žít s vědomím, že zemře a nic nebude mít smysl... – Příběh Miloše Formana se uzavřel 13. dubna 2018. -kk-