Helena Třeštíková

HELENA TŘEŠTÍKOVÁ (rozená Helena Böhmová, nar. 22.6.1949, Praha) po maturitě na Střední odborné škole výtvarné v Praze (1968) pracovala rok v televizi jako asistentka produkce. V letech 1969–74 studovala obor režie dokumentárního filmu na pražské FAMU. Působila v Krátkém filmu Praha (později KF, a.s.) jako dramaturgyně (do roku 1977), potom jako režisérka (do roku 1994). Na přelomu let 1990 a 1991 se stala spoluzakladatelkou Nadace Film & Sociologie (poté Asociace Film & Sociologie, dnes Film & Sociologie), jež se zaměřila na natáčení sociologických dokumentů. Do roku 1993 byla místopředsedkyní správní rady této nadace. V roce 1994 založila s manželem, architektem Michaelem Třeštíkem (mimo jiné spisovatelem, publicistou, nakladatelem, editorem české verze publikace Kdo je kdo, dramaturgem, producentem a sběratelem umění) nadaci Člověk a čas, jejímž cílem bylo vytvářet vhodné organizační podmínky pro vznik dlouhodobých dokumentárních projektů. Patří k nejvýznamnějším tvůrcům českého dokumentárního filmu a je uznávanou angažovanou kulturní osobností (velmi krátce od 9. do 26.ledna 2007 byla i ministryní kultury České republiky). Její stěžejní metodou je časosběrné natáčení, jež poprvé uplatnila ve školním filmu Živá voda. Své „objekty“ v některých případech sleduje i několik desetiletí, na výsledném tvaru má pak zásadní podíl střih. Zároveň zájem o osudy hrdinů „dokončených“ snímků ji často vede k jejich dalšímu sledování. Usiluje o autenticitu a o filmové „zakonzervování“ všeho důležitého. Realizovala desítky autorských dokumentů, většinou s tematikou mezilidských vztahů a různých sociálních problémů. Zvláště výrazné jsou její cykly o manželstvích (Manželské etudy, Manželské etudy po 20 letech, Manželské etudy po 35 letech) a o delikventech (Řekni mi něco o sobě..., Katka, René). V její filmografii nechybí ani portréty, cestopisná esej či reportáž. Po roce 2000 se zaměřila na svědectví různých osobností o událostech dvacátého století s cílem zachytit společenské proměny zejména od roku 1989 (Ženy na přelomu tisíciletí, Paměť 20. století). Již její první filmy vzbudily značnou pozornost, její tvorba má divácký ohlas a za mnohé snímky získala řadu ocenění doma i v zahraničí. Na 62. MFF v Cannes 2009 obdržela Cenu Media European Talent za nejlepší filmový časosběrný projekt Zázrak po 35 letech a v roce 2019 převzala na MFF Camerimage v Toruni Cenu za výjimečný přínos dokumentu. Je rovněž členkou Americké akademie filmových věd (AMPAS). Na www.DAFilms.cz proběhla zdarma v roce 2014 největší online retrospektiva jejích dvaceti pěti filmů s názvem Dlouhá cesta. Kolekci svých titulů také věnovala Knihovně amerického Kongresu. Úzce spolupracuje s Českou televizí. Byla hostem 61. pokračování televizního cyklu Posezení s Janem Burianem (1997; r. Jana Hádková) a v pořadech Krásný ztráty (2001; společně s Pavlem Tigridem), Na plovárně (2002), Burianův svět žen (2008), Před půlnocí (2009), Osobnost na Dvojce (2011) a Konfrontace Petra Fischera: Dokument, docusoap, dokubulvár (2014). Účinkovala v politicko-satirickém seriálu televize Stream Kancelář Blaník v dílech Lety a První máma (2014; r. Bohdan Sláma) a v na seriál navazující celovečerní komedii Prezident Blaník (2018; r. Marek Najbrt). Pro produkční společnost Febio natočila jeden díl z cyklu GEN (1994, Tomáš Halík), čtyři díly z cyklu GENUS (1995, Olbram Zoubek; 1996, Lída Rakušanová, Jiřina Šiklová a Karel Čáslavský) a jeden díl z cyklu V.I.P. – Vlivní lidé (1996, Jiří Rückl). Upozorňujeme na její základní stať o metodě časosběrného natáčení Dokumentární film a čas (Film a doba 12/88) a na rozhovor Český dokumentární film: Raději naslouchám, než vyprávím (Stanislava Přádná, Film a doba 2/93). S Marií Homolovou a René Plášilem spolupracovala na knize René: příběh filmu – dopisy z vězení (Nakladatelství Lidové noviny, 2009) a s manželem Michaelem Třeštíkem vydali knihu Manželské etudy (Nakladatelství Lidové noviny, 2006). Od roku 2002 je pedagožkou na katedře dokumentární tvorby FAMU (od roku 2017 jako profesorka). V roce 2018 obdržela titul Doctor honoris causa na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM). Angažovala se mimo jiné v Etickém panelu České televize, v Asociaci režisérů a scenáristů, od roku 2006 byla mluvčí Filmové rady České filmové komory. Na snímcích často spolupracuje s rodinou, manželem Michaelem Třeštíkem (nar. 1947), dcerou Hanou (nar. 1982), která má od roku 2010 nezávislou produkční společnost Produkce Třeštíková, a se synem Tomášem (nar. 1978), uznávaným fotografem, který se věnuje i režii a kameře. Se střihačem Jakubem Hejnou vytvořila režisérskou dvojici na snímcích Zkáza krásou a Forman vs. Forman, jejichž těžiště tvoří archivní materiály. – Filmografie: (námět, scénář, režie, není-li uvedeno jinak; ceny výběrově)(krátké a středometrážní dokumenty) školní cvičení o zániku vesnice při stavbě přehrady na Želivce Živá voda (1972), absolventský film o potomcích rodu kočovných artistů Atrakcion (1974), úvaha o neplánovaném rodičovství nezralých lidí Romeo, Julie a děti (1974; + komentář), příběh mladé ženy, zachycující její těhotenství, narození syna a čtyři měsíce po porodu, Zázrak (1975; + komentář), Filmový zpravodaj č. 2/76 – Ženy – zaměstnání, rodina (1975), medailon malířky Vilmy Vrbové-Kotrbové Podoby dětství (1976; + komentář), portrét Dvě jubilea Jana Zrzavého (1976; + komentář), informativní snímek Linka důvěry mládeže (1977), film o dětech na pionýrském táboře Barevný svět (1978; + komentář), studie o životě nevidomých dětí Dotek světla (1979; + komentář; Zvláštní cena UNICEF na MFF pro děti a mládež v Lausanne 1981), snímek o konkrétní podobě pěstounské péče Dobrý den, můžeme dál...? (1980), cestopisná esej o svátečním dni obyvatel Tokia s názvem Japonská neděle (1981; + komentář), reportáž Divadlo Spejbla a Hurvínka v Japonsku (1981), příběhy z pražské záchytky a z protialkoholické léčebny Tisíc let střízlivosti (1984), šestidílný TV cyklus o manželských párech, zaznamenávající vývoj partnerských vztahů, sledovaných po dobu šesti let od svatby, jež je zároveň zrcadlem českého politického, ekonomického a morálního vývoje, Manželské etudy: Ivana a Pavel, Ivana a Vašek, Marcela a Jiří, Mirka a Antonín, Zuzana a Stanislav, Zuzana a Vladimír, (1987; Cena Československé televize), úvaha o důsledcích umělého přerušení těhotenství Život je jen náhoda (1988), snímek o neduzích vzdělávacího systému Základní škola (1989), medailon Otomara Krejči Divadlo Za branou (1990), dok. o událostech Listopadu 1989 Jestli něco potřebuje naši pomoc – je to svoboda (1990), snímek o mladistvých delikventech Za mřížemi (1990), jenž předznamenal dlouhodobý cyklus o jejich osudech Řekni mi něco o sobě, sonda do společenství jeptišek Stvořil jsem tebe (1991), příběh mladé narkomanky Řekni mi něco o sobě – Pavlína (1992), portrét divadelníka Jakuba Špalka a jeho ansámblu Kašpar (1993), osud mladého recidivisty Řekni mi něco o sobě – Láďa (1994), dokument pro TV pořad Lapidárium o pražském paláci Příběh Lucerny (1995), portrét Sladké hořkosti Lídy Baarové (1995; Cena Bronzový klíč na MF Art Film, Trenčianske Teplice 1996), úvaha několika osobností o válce a o společenských rituálech Pokus o jedno výročí (1995), filmová esej o výstavě na Pražském hradě Rudolf II. a Praha (1997), obraz zmarněného lidského života Řekni mi něco o sobě – Zrání zla – Milan (1997; Cena A.F. Šulce, Academia Film, Olomouc 1998), příběhy několika žen, ovlivněné dějinami, Sladké století (1998; Cena za nejlepší dok. ex aequo na MFF v Karlových Varech 1998), dok. o politických procesech s katolickými intelektuály v 50. letech Vyloučeni z literatury (1998; Trilobit 1997), filmová esej o mýtu Julia Fučíka Lidé, mám vás rád! (1998), dok. o nastudování inscenace v Národním divadle Carmen story (1999), dvoudílné volné pokračování dokumentu Kašpar, nazvané Deset let v životě mladého muže /portrét kontroverzního režiséra a herce Jakuba Špalka/ (1999) a Výzva /portrét handicapovaného herce Jana Potměšila/ (1999), rodinný portrét vyznavačů nekonzumního životního stylu Určitý způsob štěstí (1999), emotivní dok. o ojedinělé akci Praha 2000 – Evropské město kultury (2001), životní příběh Hedy Margoliové-Kovalyové Hitler, Stalin a já (2001; Zlatý ledňáček na Finále Plzeň 2003), časosběrný cyklus (9 titulů + 1) intimních příběhů Ženy na přelomu tisíciletí (2001; Kristián, Febiofest 2001), obsahující tragický příběh narkomanky Katky V pasti (2001; Zvláštní uznání poroty na MFF Karlovy Vary 2001; Trilobit 2001), portréty zpěvačky Báry Basikové Bára B. (Live) (2001) a pěvkyně Dagmar Peckové Forte a piana (2001), dvoudílný snímek o pražských pouličních prostitutkách Rozkoš bez rizika 1, 2 (2001), portrét mladé intelektuálky a novinářky Jarmily Balážové Být Romkou (2001), snímek o matce mentálně i tělesně postiženého syna Zvítězí ten, kdo se nevzdá (2002), portrét tří homosexuálních katoliček Jsem žena orientovaná na ženy (2003), sonda mezi studentkami střední zdravotnické školy a jejich „stavu“ pět let po maturitě Sestřičky (2003), paralelně s cyklem natočený snímek o muzikantu Vojtovi Lavičkovi Být Romem (2001), tři díly z TV seriálu Když musíš, tak musíš?: Ženy a drogy, drogy a ženy, V pasti a stále v pasti (oba 2003) a My z klubů (2003; scénář), portrét hospodyně Alžběty Motlové Obsluhovala jsem Karla Čapka (2003), cyklus Paměť 20. století: příběh Zdeny Fantlové, která přežila koncentrační tábory, Má šťastná hvězda (2004), dok. o osudech českých letců, bojujících za války v Anglii, a jejich žen, Nebe nad Evropou (2004), vzpomínky a úvahy Pavel Tigrid – Evropan (2004), záznam posledních týdnů života smrtelně nemocného fotografa a pedagoga Události Pavla Štechy (2006), portrét zakladatele protialkoholní péče MUDr. Jaroslava Skály Nebylo to marný (2006), vyprávění posledních žijících pamětníků o největší masové vraždě českých občanů v tzv. terezínském rodinném táboře v Osvětimi Nesdělitelné (2007; Křišťálová menora, Devět bran Praha 2007), šest hodinových dokumentů Manželské etudy po 20 letech: Marcela a Jiří, Ivana a Pavel, Ivana a Václav, Zuzana a Stanislav, Zuzana a Vladimír, Mirka a Antonín (všechny 2006; Cena za nejlepší český dokumentární film ex aequo MFDF Jihlava 2005; Trilobit Beroun 2005; televizní Cena Elsa 2006) a série Manželské etudy: Nová generace (TV–2019; r. Hana Třeštíková; autorka projektu, námět, spolupráce); (celovečerní dokumenty) dva sociologické dokumenty, sestříhané z materiálu pro Manželské etudy, Z lásky (1987) a Hledání cest (1988), příběh mladého zloděje Řekni mi něco o sobě – René (1992; Cena ekumenické poroty na MFDF v Nyonu 1993), příběh mladého muže, tápajícího mezi „sladkým životem“ a Bohem, Řekni mi něco o sobě – Martin aneb Mít či být (1994), volné pokračování pátého dílu Manželských etud Marcela (2007; Zlatý ledňáček na Finále Plzeň 2007; Zlatý Giraldillo na MFF v Seville 2007, Český lev 2008), portrét recidivisty, navazující na předcházející tituly, René (2008; Cena Prix Arte Evropské filmové akademie 2008; Cena diváků, MFDF Jihlava 2008; Zlatá holubice a Cena MDR, MFDAF Lipsko 2008; Hlavní cena, MFF Sofie 2009), příběh dlouholetého tragického rozpadu narkomanky s názvem Katka (2010; Cena v sekci DocTape, Cena za střih, MSD Montreal 2010; Cena české filmové kritiky 2011; Český lev 2010; Výroční cena AČFK 2010; Zvláštní uznání poroty na Festivalu Open City 2011 Londýn), navazující na dok. V pasti, snímek zachycující „dějiny“ jedné rodiny v kontextu doby a v rozmezí třiceti sedmi let Soukromý vesmír (2012; Zvláštní uznání na MFF Karlovy Vary 2012; Velká cena na MFDF v Soulu 2012; Cena MDR, DOK Lipsko 2012; + účinkující), v němž navázala na raný titul Zázrak, volný diptych Dva muži ve víru doby s díly Vojta Lavička: Nahoru a dolů (2013) a Život s Kašparem (2013; o divadelníkovi Jakubu Špalkovi), jimiž se vrací k protagonistům snímků Být Romem, Kašpar a Deset let v životě mladého muže, časosběrný film o životních peripetiích dlouhodobě abstinující někdejší narkomanky Mallory (2015; Cena za nejlepší dokument na MFF Karlovy Vary 2015, nominace na Cenu české filmové kritiky, nominace na Českého lva za nejlepší dokument), střihový životopisný portrét herečky Lídy Baarové Zkáza krásou (2016; spol. r. Jakub Hejna; + účinkující; nominace na Cenu české filmové kritiky, nominace na Českého lva za nejlepší dokument a za střih), časosběrný dokument o páru Ivany a Vaška z Manželských etud Strnadovi (2017), distribuční pilotní díl z časosběrné stejnojmenné televizní série Manželské etudy: Nová generace /Mirka a Kuba/ (2019; r. Hana Třeštíková; autorka projektu, nám., spolupráce), medailon Forman vs. Forman (2019; spol. r. Jakub Hejna). -kk- (7/2019)