Gorbačov. Ráj

Vila v borovém lese. Michail Gorbačov dřímá před monitorem počítače, kde běží anglicky mluvený, do ruštiny předabovaný dokument, v němž je označován za jednu z nejvýznamnějších osobností 20. století. Po probuzení si stěžuje na zdraví. Politickou debatu, již s ním vede Vitalij Manskij, nazve „Dialogy s podivínem“. Probírají otázku svobody. Režisér zpochybní jeho názor, že všechny národy mají mít šanci být svobodné. Zejména Rusové s možností volby neumí nakládat a dobrovolně se vracejí k nesvobodě jako ke své přirozenosti. Gorbačov se označuje za socialistu a Lenina považuje za Boha. Vladimir Lenin. Předseda komunistické strany Ruska, s jejíž pomocí uskutečnil říjnový převrat a vytvořil sovětský stát, který si předsevzal dosáhnout vítězství komunismu po celém světě. – Gorbačov hodnotí Stalina jako autoritáře. Podivuje se nad tím, že faktického diktátora hodně občanů dodnes uznává, přestože v minulosti jich velké množství nechal zabít. Vzpomíná na oslavu Dne Ruska z 12. června na Rudém náměstí, kdy se setkal s Vladimirem Putinem. Tehdy si uvědomil, že se v názorech zcela rozešli. – Gorbačov rozhovor ukončí a s pomocí Vladimira Poljakova, tajemníka Gorbačovova fondu, vstane z křesla. S chodítkem se přesune k výtahu a sjede do přízemí k obědu. Dům, v němž přebývá, dostal k dočasnému užívání od vůdců republik, které se roku 1991 osamostatnily. Soukromý výtah mu darovali přátelé znalí jeho problémů s mobilitou. – Při obědě vypráví Gorbačov o rodině. Kontakty s dcerou a vnučkami po smrti manželky Raisy postupně ustaly. S jejím odchodem ztratil smysl života. Opětovanou lásku považuje za nejvznešenější hodnotu lidské existence. Při té příležitosti se mu vybaví několik písní s motivem nezadržitelně plynoucího času. Vzpomíná na dětství a nemoc, jíž v roce 1936 v Privolném málem podlehl. Na chvíle, kdy za Stavropolem s Raisou poslouchali křepelčí námluvy v lánech zralého obilí. Manželku miloval a byla mu velkou oporou. V jejich rodinách kolovala ukrajinská krev, prarodiče zasáhl Stalinův Velký teror. Jeho děd přežil, ale i poté se zastával iniciátora masových represí. Josif Stalin. Diktátor, za jehož vlády bylo v SSSR popraveno nebo v koncentračních táborech uvězněno více než 10 milionů lidí. – Po jedné etapě natáčení stráví Gorbačov nějaký čas v nemocnici. Tehdy si s ním filmaři domluví schůzku v budově politikova fondu. Moskevský dům je jeho vlastnictvím, ale musí ho z velké části pronajímat, aby měl prostředky na provoz. – Nemocemi vysílený Gorbačov vzpomíná před zvídavým režisérem na první dny v Moskvě, kdy začal úzce spolupracovat s Ústředním výborem Komunistické strany Sovětského svazu. Tehdy mu v noci telefonoval Andropov. Jurij Andropov. Předseda KGB SSSR, po smrti Leonida Brežněva se stal generálním tajemníkem ÚV KSSS. Zkušenější kolega ho nabádal, aby se s nimi držel kolem Brežněva v jednotě. S Andropovem se znali už ze Stavropolu. Na společné dovolené mu kdysi vyčetl, že ve vládě jsou jen starci. Po Gorbačovově zvolení do ústředního výboru k němu Brežněv neměl důvěru a srovnával ho s předchůdci. – Fjodor Kulakov. Člen nejvyššího sovětského stranického vedení, po jehož smrti ho nahradil Michail Gorbačov. Navzdory tomu, že byl nováčkem, Gorbačov brzy po nástupu do nejvyššího vedení vyhlásil společenské změny. Perestrojka. Začíná v roce 1985, kdy po smrti dalšího funkcionáře se generálním tajemníkem ÚV KSSS stává teprve 54letý Michail Gorbačov. Je tak nejmocnějším mužem v zemi a zahajuje reformy. Podle Gorbačova člověk potřebuje svobodu a totéž vnímal i v případě svazových republik. Režisér však hodnotí současnou formu vlády jako diktaturu. Rozlehlá země zažila demokracii jen za jeho působení a možná ještě na začátku Jelcinovy éry. Když u Gorbačova nepochodí s rozvíjením tématu svobody, chce s ním probrat rozpad Sovětského svazu, za jehož dopady na ekonomickou stabilitu je v Rusku tvrdě kritizován. Politik měl v úmyslu Sovětský svaz zachovat, ale zakázal střílet do vzbouřenců podporujících konec impéria. Režisér oponuje, že ve Vilniusu masakr dopustil. Gorbačov se odmítá o epizodě dále bavit, nerad by se dostal před soud. Na otázku, jak mohl v srpnu 1991 propásnout státní převrat, neodpoví jednoznačně. GKČP. Státní výbor pro mimořádný stav. V srpnu 1991 ho založili někteří Gorbačovovi nejbližší spolupracovníci a vyvolali tak proti němu neúspěšný puč. Čtyři měsíce po jeho potlačení Sovětský svaz zanikl. Před pučisty Gorbačova sice zachránil Jelcin, ale hodně toho i pokazil. Boris Jelcin. Vůdce Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR). V prosinci 1991 podepsal společně s nejvyššími představiteli Ukrajiny a Běloruska dohodu o jejich vystoupení ze SSSR. Tento akt se stal příčinou rozpadu Sovětského svazu a důvodem Gorbačovovy rezignace. Politik připouští, že se mohl chovat razantněji, ale takové metody mu nejsou vlastní. Přímou zodpovědnost za rozpad Sovětského svazu necítí, i když bylo v jeho moci zakročit. Jelcinův podíl na celé věci odmítá hodnotit a už se nechce k tématu vyjadřovat. – Následujícího dne se v budově fondu setká Gorbačov se třemi umělci. Lotyšský divadelní režisér Alvis Hermanis připravuje o něm a Raise divadelní hru a chce ji s ním konzultovat. Schůzky se účastní i herečtí představitelé Jevgenij Mironov a Čulpan Chamatovová. Rozhovor s málo sdílným politikem však proběhne bez výraznějších poznatků. – Nemocničními pobyty unavený Gorbačov přijede vítat nový rok 2020 do bytu Vladimira Poljakova a jeho ženy Táni. Posteskne si nad svým vdovstvím a nad ubíhajícím časem. Jeho telefonní hovor se překrývá s televizním projevem Vladimira Putina k občanům Ruské federace. Hned po poslední větě nastává očekávaná půlnoc. Odbíjí kremelský orloj a zní ruská hymna. U verše o svobodné otčině Gorbačov ironicky poznamená, kdo ji asi přinesl? – Herec Mironov se pod rukama maskérů proměňuje v Michaila Gorbačova. Opakuje si slova z jeho abdikačního projevu a na obrazovce mobilního telefonu si připomíná jeho gesta. Chamatovová jako Raisa na scéně popisuje, jak politik dne 23. prosince 1991 definitivně opustil pracovnu prezidenta Sovětského svazu. – Gorbačov se nechá přivézt na zasněžený Novoděvičí hřbitov k manželčině hrobu, kde by i on sám chtěl být jednou pochován. – Gorbačov ve vile v lesích recituje sloky písně o uplynulém mládí... -hal-