Vitalij Manskij

VITALIJ MANSKIJ (vl. jm. Vitalij Vselodovič Manskij, nar. 2.12.1963, Lvov, Ukrajina) pochází z inženýrské rodiny. Vystudoval kameru (ateliér Sergeje Medinského) na VGIK (1982–87) a pracoval ve filmovém studiu Rostocká aktualita v Rostově na Donu. V roce 1992 založil v Moskvě vlastní produkční studio Vertov (Vertov i Ko, Vertov. Realnoje kino), jehož je od roku 2004 uměleckým ředitelem. V rámci této společnosti provozuje od roku 1996 nejstarší internetový žurnál o dokumentárním filmu Vertov.ru a rovněž inicioval, spoluzaložil a jako prezident a šéfproducent reprezentuje národní cenu Lavrovaja vetv (Vavřínová větev), udělovanou od roku 2000 v oblasti nehraného filmu a televize. Od poloviny 90. let se systematicky věnoval podpoře a prezentaci progresivní dokumentární tvorby v televizi. Byl autorem a moderátorem televizních programů Semejnyje kinochroniki (1995–97, Rodinné filmové kroniky), Realnoje kino (Reálný film) a Kinopoďjom (1996, Filmový vzestup), šéfproducentem televizní stanice REN–TV (1996–98) a od roku 1999 vedoucím výroby a vysílání dokumentárních programů na televizní stanici RTR. Založil v Rusku unikátní archiv amatérských domácích filmových kronik z let 1930–1991 s jedinečným svědectvím o soukromém životě sovětské společnosti. Deziluzi z marného boje s televizní mašinérií se rozhodl překonat založením festivalu autorského dokumentárního filmu Artdokfest v Moskvě (od roku 2006 je jeho prezidentem). Sám režíroval kolem tří desítek středometrážních a celovečerních snímků, v nichž zachycuje svérázné postavy a fenomény, odhalující povahu a různé podoby ruské společnosti. Natáčí též analytické projekty, věnované zkoumání mechanismů dobývání, slávy, moci a proměn charakteru postsovětské politické kultury. Většina jeho filmů byla úspěšně promítána na mnoha mezinárodních i domácích festivalech. Nejvíce ocenění si odnesly snímky Leninovo tělo (Locarno), Vystříhané záběry ze stále stejné války (Lipsko), Pohoda (Nyon, San Francisco, Ventspils), Soukromé archivy. Monolog (Lipsko, Soči, Sankt Petěrburg), Broadway. Černé moře (Nyon, Seia, Florencie, Pitigliano), Roura (Karlovy Vary, Lipsko, Soči, Záhřeb, Londýn) a V paprscích slunce (Jihlava, Plzeň, Tallinn). Třikrát byl také nominován na prestižní ruskou cenu Nika, kterou jednou získal (Roura). Kromě angažovaného odhalování specifických projevů ruské mentality a oficiálního letopisectví kremelských dějin představuje Manskij i teoretika radikální větve ruské dokumentaristiky, kladoucí důraz především na autenticitu díla. Požadavky a pravidla nové metody zformuloval v Manifestu reálného filmu (otištěn v časopise Iskusstvo kino 2005, č. 11), kterým odkazuje k Dzigu Vertovovi. Spřízněným tvůrcům, hlásícím se k estetice „reálného filmu“, Manskij ve svém studiu poskytuje pracovní zázemí a producentskou pomoc. Kromě toho je jako spoluproducent, autor projektů či umělecký vedoucí podepsán u řady dokumentárních filmů svých kolegů, rovněž tak u seriálů a cyklů, mimo jiné Otkrojtě, milicija! (2001–2002, Otevřete, milice!). Pro některé projekty nalezl finanční podporu i v zahraničí (například na tituly Broadway. Černé moře, Roura a V paprscích slunce přispěla i Česká televize či Hypermarket Film). Jako angažovaný umělec vyhraněných názorů se uplatňuje v různých profesních funkcích. Byl hostem MFF v Karlových Varech 2013, kde uvedl koprodukční dokument s českou účastí Roura, který zvítězil v kategorii dokumentů nad 30 minut. V roce 2015 převzal na MFDF v Jihlavě cenu od poroty mezinárodní soutěže Mezi moři za další koprodukční film s českým podílem V paprscích slunce, natočený v Severní Koreji. Režisér se po návratu z KLDR jako kritik putinovského režimu rozhodl z politických důvodů emigrovat z Ruska do Lotyšska a nyní žije v Rize. Jeho manželkou je producentka a generální ředitelka studia Vertov i Ko Natalija (Viktorovna) Manská (nar. 1961). Mladší z jejich dvou dcer Nina Manská (nar. 1987), která vystudovala VGIK, se prosadila jako fotografka a designérka. Upozorňujeme na studii Kamily Dolotiny o Manském v časopise Cinepur č. 91 (2014). – Filmografie: (režie, není–li uvedeno jinak) střm. hraný f. o muži, který před emigrací do Izraele navštíví město svého dětství, kde však náhodně zemře, Jevrejskoje sčasťje (1991, Židovské štěstí); (krátké dokumenty) Sobaki (1986, Psi), Finiš (1986, Závěr), Bumerang (1987), Park kultury (1987), svědectví o napjaté situaci v arménsko-ázerbajdžánské osadě, kam přijíždí mírová mise, Post (1988, Pověření), komicky laděný fejeton o mauzoleu na Rudém náměstí a jeho slavné mumii Tělo Lenina (1992, Leninovo tělo), střihový film, sestavený z dosud nezveřejněných archivních reportáží z bojišť 1. a 2. světové války, z korejské a z vietnamské fronty Srezki očerednoj vojny (1993, Vystříhané záběry ze stále stejné války/Odřezky další války), příběh známé fotografky politiků, umělců a podnikatelů Heidi Hollingerové Pochožděnija Kanadki v Rossii (2000, Dobrodružství Kanaďanky v Rusku) z cyklu Rossija. Načalo (Rusko. Počátek), pohled z oken moskevského bytu, kde bydlel Dziga Vertov a nyní režisér Manskij, Okna Vertova (2001, Vertovova okna); (středometrážní a celovečerní dokumenty) kronika obyvatel obecních bytů v centru Moskvy Eťudy o ljubvi. Iosif, Eva i Adolf (1991, Etudy o lásce. Iosif, Eva a Adolf; + spol. sc.), dok. o ukrajinském divadelním režisérovi Romanu Vikťukovi Roman-ljubov (1992, Roman-láska), reportáž o pasažérech mezinárodního vlaku Moskva–Berlin. Doroga nazad (1993, Moskva–Berlín. Cesta zpátky; + sc.), portrét Vladimira Žirinovského na počátku jeho politické kariéry Imperskije sny (1993, Imperiální sny), obraz moskevské a ruské společnosti ve světle opojení globalizačními a komerčními atrakcemi Eťudy o ljubvi. Bolšaja rasprodaža (1993, Etudy o lásce. Velký výprodej; + spol. sc.), portrét ruského politika Ruckoj nakanuně (1994, Ruckoj v předvečer), dok., zachycující několik dní v internátní škole pro děti s duševními poruchami, Utočněnije diagnoza (1994, Zpřesnění diagnózy), pohled na život obyvatel domu pro sovětskou elitu, jichž se nedotkly nové trendy doby, Eťudy o ljubvi. Novyje vremena (1995, Etudy o lásce. Nová doba; + spol. sc.), pronikavá sonda do života opuštěné ruské vesnice s poetickým jménem Milost, nazvaná Blagodať (1995 Pohoda; + spol. prod.), střihový dok., sestavený z amatérských fotografií a záběrů, sjednocených vyprávěným životem fiktivní postavy z let 1961–1991, Častnyje chroniki. Monolog (1998, Soukromé archivy. Monolog; + spol. sc., kam., prod.), Něizvestnyj Putin (2000, Neznámý Putin; r. Segej Mirošničenko; sc.), hodinové portréty sovětského a dvou ruských prezidentů, které sledoval po dobu jednoho roku, Gorbačov. Posle imperii (2001, Gorbačov. Po impériu), Jelcin. Drugaja žizň (2001, Jelcin. Jiný život) a Putin. Visokosnyj god (2001, Putin. Přechodný rok; + sc.) z volné trilogie o novodobých vládcích země Krasnyje cari (Rudí carové), kaleidoskopický portrét rekreantů na plážích černomořského letoviska v průběhu jedné prázdninové sezony Brodvej. Čornoje more (2002, Broadway. Černé moře; + sc.), SSSR–Kanada. Bolše, čem chokkej (2002, SSSR–Kanada. Víc než hokej; r. Ramili Sabitov, Alexandr Koršikov; sc.), pět filmů, přibližujících na příběhu lidí pracujících v Kremlu každodenní život v sídle ruského prezidenta, Reziděncija (Rezidence), Tradicii (Tradice), Muzei (Muzeum), Arsenal (Arzenál) a Novyj god (Nový rok) z cyklu Otkrytyj Kreml (2002, Otevřený Kreml; spol. r. Dmitrij Avrorin), dvojportrét manželské dvojice, operní pěvkyně a dirigenta a violoncellisty, Galina Višněvskaja i Mstislav Rostropovič (2002; spol. r. Alina Rudnická; spol. kam.) a portrét sovětské a ruské televizní moderátorky Valentina Leonťjeva (2002; r. Milena Musina, Oleg Kosolapov; sc.) z cyklu Portrety epochi (Portréty doby), příběh vzestupu a popularity uměle vytvořené dívčí popové kapely Anatomija t.A.T.u. (TV–2003, Anatomie t.A.T.u.; + sc., kam.) a doku-reality t.A.T.u. v Podněbesnoj (TV–2004, Tatu v Podnebesí; r. Vladimir Ťulkin, Sergej Vinokurov, Alina Rudnická; sc.), reportáž o jednom dni účastníků 7. mezinárodní vesmírné expedice po návratu z mise, Kosmos. Doroga domoj (2004, Kosmos. Cesta domů), introspektivní esej o pátrání po osudech režisérových spolužáků ze základní školy a jejich současném vztahu k vlasti, Gagarins Pioniere/Naša Rodina (2005, Gagarinovi pionýři; + sc., spol. kam.), reflexivní záznam každodenního života matky během jejích prvních šesti let mateřství a rodičovství Kristina-utro zvezdy (2005, Kristina-jitřenka) z cyklu časosběrných dok. o ruských matkách z přelomu tisíciletí Pokolenije (Pokolení), rekonstrukce posledního roku života předčasně zesnulého legendárního sovětského herce a písničkáře Vladimir Vysockij. Smerť poeta/Vladimir Vysockij. 205 dněj (2005, Vladimir Vysockij. Básníkova smrt; r. Olga Darfi-Pigalevová; sc., spol. prod.), vyhrocenější pokračování Manského filmu z černomořského letoviska Žar něžnych. Dikij, dikij pljaž (2006, Žár něžných. Divoká, divoká pláž; r. Alexandr Rastorgujev; spol. sc., spol. prod.), záznam jednoho pracovního dne tibetského dalajlamy v jeho exilové rezidenci Rassvet/Zakat (2008, Svítání; + sc.), dok. sledující cestu tří naivních dívek, mířících z rodné vesnice za pochybným úspěchem do moskevské metropole, Děvstvennosť (2008, Panenství; + spol. sc.), současná paralela Čechovovy hry Višňový sad o potomcích významných spisovatelů a vědců, žijících v lesní rezidenční čtvrti na moskevském předměstí, Nikolina gora. Posleslovije (2009, Nikolina hora. Doslov; + sc.), zamyšlení nad fenomémem a historií televize Ikonoskop (2011; + sc.), observační snímek, který nastiňuje paradoxy a extrémy každodenního života obyčejných lidí na Kubě padesát let od vítězství revoluce, Patria o muerte (2011, Vlast nebo smrt; + sc., spol. kam.), Alexandr Žubrin. Popytka avtoportreta (TV–2013, Alexandr Žubrin. Pokus o autoportrét; r. Jelena Laskariová; spol. prod.), etnologická road movie, zachycující fragmenty života lidí podél tranzitního plynovodu od Sibiře až do střední Evropy Roura (2013, Truba; + sc., spol. prod.), esej, konfrontující duchovní odkaz arménského učence, básníka a mnicha Svatého Řehoře z Nareku s existenciálními otázkami moderního člověka, Kniga (2014, Kniha), téměř surreálný pohled na způsob života v Severní Koreji, z nějž navzdory snaze tamních „spolutvůrců“ jasně vyplývá děsivá skutečnost, V paprscích slunce (2015; + sc.), autobiografická analýza dopadů ukrajinské krize v názorech rozvětvené rodiny Close Relations/Rodnyje (2016, Příbuzní; + sc.), svědectví o začátku éry novodobého ruského prezidenta Svědkové Putinovi (2018; + sc., kam.). -fik- (11/2018)