Sny o toulavých kočkách

Coney Island, pláž u zábavního parku. David Sís klade bratru Petrovi první otázku... – Výtvarník jde do svého newyorského ateliéru ve čtvrti Soho. O třináct let mladší David touží pochopit, odkud pramení fantazie v Petrově mysli. Starší sourozenec je jeho vzorem, přestože desetiletí žije každý na opačné straně zeměkoule. Vznik filmu je příležitost najít k sobě cestu. – Petr namaluje kočku, zatímco si vaří kávu, zvíře mu z papíru „uteče“. V ateliéru je „každý den“. – Rodinný dům v Nerudově ulici, Praha. David telefonicky domlouvá s bratrem natáčení. Výtvarník v balonu, zmítaném bouřkou, doletí nad Prahu a přistane u černé kočky na obálce knihy Tři zlaté klíče z roku 2001. Její zrod vyprovokovala bývalá manželka prezidenta USA, redaktorka Jacqueline Kennedyová Onassisová. Sís nemohl odmítnout nabídku stát se autorem magického vyprávění, v němž se prolínají legendy s osobními příběhy, o městě, respektive domově, po němž se mu stýskalo. Petr, kterého černá kočka „dovede“ ze Starého Města na Malou Stranu, na zahrádce vysvětluje bratrovi, proč je právě ona jeho průvodkyní (a spojovacím prvkem pro kresby Prahy) jako tvor bez domova, který hledá pelíšek. David mu pustí záznam telefonátu Kennedyové. Tu prý Sísovy ilustrace Prahy dojaly. – Petr vzpomíná na dětství. Narodil se v roce 1949 v Brně, otec Vladimír byl filmař, matka Alenka výtvarnice. Žili v malém domku. Navštěvovali vilu dědy Karla, babičky Karly a jejího bratra Pavla, kde si při hrách na schodech často rozbil hlavu. S maminkou se objevil ve filmu Dítě – batole. Do Prahy se přestěhovali, když otec nastoupil k Armádnímu filmu. Od dvou let Petr hodně kreslil, často proto neměl čas věnovat se zábavě se sestrou Hanou Fišárkovou. – O tom, jak Petr vnímal události v dětství a dospívání, do nichž se stále „pletla“ rudá barva, pojednává kniha Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou (2007). Mrazivou realitu chtěl přiblížit svým dětem, které se narodily v Americe. – Petr Sís otevírá dřevěnou krabici s archiváliemi. Otec, odvedený na základní vojenskou službu do Armádního filmu, byl vyslán na expedici do Číny, během níž natáčel stavbu silnice v horách pro snímek Cesta vede do Tibetu. Vojáci a političtí vězni tam pracovali v drsných podmínkách. Když přestaly od Vladimíra chodit dopisy, rodina se obávala, že se „ztratil“. Jeho nepřítomnost poznamenala především děti. Po otcově návratu trvalo, než navázali důvěrný vztah. Změnil se z vojína socialistické armády na buddhistu. Dvouletá dobrodružství otec popsal v privátních denících, jež Petra později inspirovaly ke knížce Tibet: Tajemství červené krabičky (1998). Autorovi ji podepsal XIV. tibetský dalajláma Tändzin Gjamcccho, s nímž se jeho otec setkal jako s osmnáctiletým mladíkem. – Bratři zprovozní staré gramorádio a dál vzpomínají. Petra zaměstnávalo výhradně kreslení na střední umělecké škole až do okamžiku, kdy ho uchvátil bigbít. Spoluzaložil kapelu, zpíval, „vymetal“ kluby, nechal si narůst dlouhé vlasy. Na prvním koncertu zahraniční kapely Manfred Mann se zpěvákem Paulem Jonesem schytal během zásahu policie proti fanouškům ránu obuškem. Pohyboval se kolem kapely New Club, psal články do časopisu Melodie, poslouchal rádio Luxembourg, dostal první desku od Beatles, dělal rozhovory s muzikanty. Přistoupil na nabídku Šimka s Grossmannem a stal se diskžokejem v klubu Olympik. Bratři čistí vzácné singly. Sestra Hana vzpomíná, jak ji Petr autoritativně posílal v deset večer ze svých diskoték v klubu Sluníčko domů. – Okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. V roce 1969 přijela do Prahy skupina Beach Boys. Koncert v Lucerně Petr jako známý DJ konferoval. Hudební událost, jež je též je zachycena v knížce Zeď, v mladých budila naději, že bude svoboda. – Učitel na střední škole údajně netalentovaného Petra tepal. Přesto ho přijali na UMPRUM, obor animovaný film, do „kosmopolitního“ ateliéru profesora, malíře a ilustrátora Adolfa Hoffmeistera. Krátce nato na školu nastoupil jako pedagog Jiří Trnka. Výtvarník a režisér loutkových filmů chtěl Síse za svého studenta, ale ten směřoval ke kreslenému filmu. – Bratři procházejí současný ateliér. Petrův absolventský snímek Mimikry na motivy otcovy básně je animovaný videoklip kapely Blue Effect. Měl úspěch a autor získal zakázku pro Krátký film. – Český Ráj, obec Lhota. Sochař a loutkař Petr Kavan poznal Síse, dnes blízkého přítele, v roce 1968. V pookupační „kocovině“ se stáhli do svého světa. Sís porovnává Kavanův zahradní labyrint s ilustrací v knize. – První profesionální film Petra Síse, pohádka Ostrov pro 6000 budíků, skončil v trezoru a on propadl depresi. Další titul Hlavy, inspirovaný Giuseppem Arcimboldem, vyhrál hlavní cenu Zlatého medvěda v Západním Berlíně. Ocenění ani finanční odměnu za ni nikdy nedostal, skončila zřejmě v kanceláři nějakého soudruha. – Kokořínsko. Bratři na Davidově chalupě sekají dříví, na ohni si opékají špekáčky a probírají téma emigrace. – Petr dojde k Lennonově zdi, ve své době symbolu svobody uprostřed Prahy, jež byla leitmotiv knihy Zeď. – O Petrovu útěku na Západ kolovaly legendy. On však za železnou oponou skončil neplánovaně. Získal vízum do USA, aby natočil film pro olympijské hry v Los Angeles a následně nabídku na klip pro Boba Dylana. Kvůli zakázce, jež nakonec nevyšla, Sís překročil povolenou dobu pobytu. Než nastřádal prostředky na cestu do Československa, byl prohlášen za emigranta a v nepřítomnosti odsouzen. Tehdy si myslel, že je to navždy. David u ohně popisuje dění, jež doma následovalo. Až z návštěvy dvou policistek pochopil, že bratr, který případnou emigrací nechtěl ublížit rodině, skutečně zůstal venku. Podle Hany o Petrovi nic nevěděli a nikdo se s nimi nebavil. – Irvington. Sísovi obývají přestavěnou bývalou holandskou stodolu. Mezi oceněními, jež Petr ukládá za skříň, je i knižní „nobelovka“, Cena Hanse Christiana Andersena. Manželka Terry charakterizuje rozmanitý život s umělcem. V době seznámení byl Petr vážný, ale i vášnivý, vtipný, s ohromným smyslem pro humor a pracovitý, to ji přitahovalo. Na počátku známosti si ho se sestrou šly proklepnout do dětského knihkupectví. Z knih tam udělaly výstavku a byly na autora hrdé. – Čtyřicet minut jízdy z domu do newyorského ateliéru vyplňuje Petr prací. – Umělec rekapituluje přátelství a spolupráci s Milošem Formanem. Je autorem plakátu, jehož základem je Salieriho kostým a kulisa Prahy, k Oscary ověnčenému velkofilmu Amadeus z roku 1984. Strohé pojetí požadoval producent Michael Hausman, dnes kamarád, který natočil s Formanem osm filmů, včetně prvního Taking Off. V řemesle dává důraz na tři složky: inspiraci, realizaci a distribuci, ve všech je právě Petr, úspěšný po celém světě, dobrý. Oba Češi se stali součástí jeho života. – Sís tehdy „uvízl“ v Los Angeles, ale jediný filmový plakát ho nemohl uživit. Uposlechl výzvu spisovatele a ilustrátora Mauriceho Sendaka, aby se vydal do New Yorku nebo do Bostonu, kde sídlili významní nakladatelé, u nichž by se mohl uplatnit jako ilustrátor. Projel autem napříč státy až na Manhattan. Vysoké životní náklady ho dohnaly k urputnému shánění kšeftů. Začal ilustrovat pro časopisy a noviny. Podle uměleckého ředitele New York Times Stevena Hellera bylo vydavatelství k východoevropským umělcům vstřícné. Hned jako prvnímu Čechovi zadal Sísovi malou zakázku, oceňoval jeho smysl pro humor. Petr uspěl nezaměnitelným stylem, černou linkou, rozvinutou tisíci tečkami s akcentem na detaily. Dostával práci, někdy ani nevěděl, co dohodl, rychle mluvil, a tak mu zadavatel nerozuměl, nebo naopak on jemu. – Praha, 17. listopad 1989. Petr Sametovou revoluci sledoval v televizi, do Čech se nemohl vrátit kvůli práci na projektu Následuj svůj sen: Příběh Kryštofa Kolumba (1991). Vydání knihy provázela velká propagační kampaň. – Lhota. Sís a Kavan hledají v ateliéru loutku Fausta, kterého převlékli za Kolumba, když s knížkou na počátku devadesátých let objížděli dětská knihkupectví po celé Americe. – Terry vzpomíná na narození dcery Madlenky. Petr měl důvod stát se znovu dítětem, hodně si s ní hrál. V té době byl požádán Americkým vajíčkovým výborem (American Egg Board) vytvořit vejce pro první dámu a prezidenta USA Billa Clintona. S artefaktem, jejž obohatil o „hnízdo“ (vymalovaný slaměný klobouk s figurkami z války o nezávislost) u prezidentského páru při předávání v Bílém domě zabodoval. – Bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová věnovala knihy, jež jí Petr posílal, vnoučatům. Nejraději má ty o Madlence: Madlenka (2000), Madlenka's Dog (2002), Madlenka Soccer Star (2010). – Sís s manželkou a dcerou na newyorské křižovatce vypráví pointu první knihy (Madlenka obchází blok domů a obchodů, a všem říká, že se jí kýve zub, místo aby to řekla tatínkovi). – Umělec před domem, kde bydleli, na němž zrovna visí billboard s nápisem „umělec je přítomen“, komentuje tehdejší výhled na hasičskou zbrojnici. O ní udělal knihu Hasičák (1998) kvůli synovi Matějovi, který si tam chodil hrát. Jako malého si ho vyfotil David Černý a podle něj vytvořil sochy obřích miminek v Museu Kampa a na vysílači Žižkov. Madla mluví o 11. září 2001, kdy při teroristických útocích na Světové obchodní centrum zahynuli hasiči, s nimiž jsou vyfoceni před bývalou zbrojnicí, dnes je tu pietní místo. – Irvington. Halsey Pond Park. Sís popisuje genezi knížky Podivuhodný příběh Eskymo Welzla očima Petra Síse (1995). Měla úspěch, ale čelil dohadům, zda dobrodruh skutečně žil. S Davidem se tehdy rozhodli navštívit Aljašku a našli tam Welzlův hrob. Otce Vladimíra, který měl příběh rád, výsledek jejich cesty nadchl. Sís přiznává, že je to jedna z jeho nejoblíbenějších knížek. – Když se narodil Matěj, vydal knížku Hvězdný posel (1996). Mottem byl symbol vítězství pravdy nad lží s ohledem na legendární hvězdářova slova A přece se točí! – Na terminál Grand Central na Manhattanu přijíždí z Irvingtonu Sís „každý den“. Rušný středobod nakreslil v podobě velryby, ponorky a krokodýla. Předlohy nyní v podobě mozaik zdobí stanice newyorského metra na 86. ulici. – Flatiron Building. Angus Killick, vydavatel Macmillan Childrenʼs Publishing Group, obdivuje Síse pro jeho citlivost a pečlivost. Naposledy spolupracovali na knize Pilot a Malý princ (2014). Vladimír Sís tvrdil, že se globální knižní hrdina narodil právě v New Yorku během čekání Antoina de Saint-Exupéryho na audienci u prezidenta Roosevelta kvůli letecké licenci. Sís nechá na kamenné zídce u domu, kde měl spisovatel a pilot byt, dřevěné letadélko. – Základní škola v Harlemu. Kurátorka, ředitelka CITYarts Tsipi Ben-Haimová komentuje Sísovu podlouhlou mozaiku na hřišti, na níž spolupracoval s místními dětmi. – Téma evoluční teorie, zpracované v knize Strom života: Charles Darwin (2003), se ukázalo být pro nábožensky založenou Ameriku problematické. – DOX. Vernisáž výstavy O létání a jiných snech... Expozice, jež se uskutečnila při příležitosti třicátého výročí Sametové revoluce jako poselství, že svoboda jednotlivce je zásadní hodnotou, již nelze brát jako samozřejmost, proběhla s velkým návštěvnickým úspěchem. – Sís se setká se čtenářkou Olívií nad knížkou Robinson (2017), v níž se on-malý hrdina vypořádává s posměchem ostatních dětí kvůli kostýmu, který mu ušila maminka, onemocní a ve snu se přenese na pustý ostrov... – Podle Sísova českého vydavatele Joachima Dvořáka jsou Petrovy ilustrované knihy čtením na celý život, v každém věku lze objevit nové souvislosti. Autora si váží, je prý stále skromný a tvoří s radostí. – Petr pracuje všude, kde pobývá. Pro nejnovější projekt, knihu Nicky & Věra: Příběh Nicholase Wintona a jeho dětí (2021) tvoří „obrázkový scénář“. Bude o lidskosti a pomáhání, pokračování „gesta laskavosti“. – Sís hledí ze špice Manhattanu k soše Svobody a ostrovu Elis, kde byla před dvěma roky odhalena jeho tapisérie věnovaná New Yorku, Johnu Lennonovi a Žluté ponorce v přítomnosti Yoko Ono a členů skupiny U2 Bona a Edgea. – Francie, Paříž, Rue du Cherche-Midi, obchod s tkanými koberci. Tapisérie podle Petrových návrhů vzdávají hold velkým bojovníkům za svobodu Nelsonu Mandelovi, Martinu Lutherovi Kingovi a visí na význačných místech. Vznikají v aubussonském ateliéru Pinton. Sís v dílně obdivuje tkalce. Výsledek práce, pozitivní stranu, vidí až po odstřihnutí hotového díla. Zde vznikl i Letící muž (symbol Václava Havla vznášejícího se nad Prahou) pro výstavu v galerii DOX. – Sís obhlíží expozici. Domalovává dudka chocholatého na stěnu v sekci ke knize Ptačí sněm (2011), inspirované perskou básní Konference ptáků o opeřencích z celého světa, kteří se vydají na strastiplnou cestu, aby našli vůdce. Knížku po vydání v Čechách věnoval Havlovi k narozeninám těsně před jeho smrtí. – Sís odtuší, že odpovědi na své otázky hledá skrz knížky, ale zatím nemůže říct, zda je moudřejší. – Umělec s rozpaky balí newyorský ateliér, z něhož dostal výpověď. Oknem se vrátí kočka. Než za ním po pětadvaceti letech naposledy zabouchnou dveře, černá kočka proklouzne ven. Sís kolem ní projde na ulici s poslední krabicí s ideou, že opustit studio je dalším „začátkem“. – Coney Island. David si přeje, aby s bratrem stárnuli bok po boku. Na povzdechnutí, že se nedozvěděl, jak ho napadají „obrázky“ (první otázka na začátku) Petr pokrčí rameny... -kk-