René – Vězeň svobody

Sám zůstanu kým byl jsem, dál. Ať směje se svět, velký sál, kašlu na vás, fuck of people, zůstanu svůj. – Červenec 2008. PR manažerka distribuční skupiny Aerofilms Martina Reková, producent Pavel Strnad a režisérka Helena Třeštíková uvádějí premiéru celovečerního filmu René v pražském kině Světozor. Neukázněný protagonista se i přes zákaz pobytu v Praze slavnostního večera účastní a po představení si užívá zájmu novinářů a fotografů. Doprovází ho přítelkyně Tereza, s níž žije tři měsíce. Druhý den ráno po krátkém zatčení muž odjíždí vlakem z Prahy směr České Budějovice. – René je hostem televizního pořadu Show Jana Krause. Vzpomíná na začátky natáčení a dobu, kdy vyšel z vězení „do tržního hospodářství“. Na svobodě „kradl postaru“, okradl i samotnou režisérku a její rodinu. – O půl roku později, 2009. Renému je 37 let. Je po nehodě hospitalizovaný v nemocnici. Neví, co je s jeho přítelkyní, ani kde má osobní věci, jako doklady a klíče od bytu. U personálu je oblíbený. V poslední době jezdil jako nelegální taxikář pro prostitutky. Volá mu advokátka, sehnala mu knížky. Čte spisy Karla Čapka. – O tři měsíce později, 2009. Renému nehoda zvrátila plány na práci. Přišel o řidičák. V hospodě sedí nad rukopisem. Občas dává rozhovory, popularita je podle něj „zajímavá“. Připouští, že pro otce, koncertního mistra, je jeho všeobecně známá „kariéra“ nepříjemná. Žije po ubytovnách znovu s Terezou, starají se o psa. Muž cituje z recenze ze čtvrtého čísla Filmu a doby (2008). Těší ho, že je jeho fotografie na titulní straně. Tereza tvrdí, že když jsou spolu, nepije a nefetuje, je příteli vděčná za podporu. Má ráda nejistotu, a té je s ním dost. – Včelná. René je na mizině a bezradný, poctivý život považuje za náročný. – O měsíc později. Muž se přesunul do Liberce, kde se má zúčastnit několika projekcí, autorského čtení z knihy Bohové s.r.o. v kavárně Respekt knihkupectví Fryč a přednášet o historii českého národa. Bydlí u Vlasty, která program organizovala. Kamarádka ho „bezpodmínečně přijala“, stejně jako její děti a přátelé. Soužití klape a René má pocit, že konečně někam patří. Doma uklízí, nakupuje, pomáhá. S Terezou je v kontaktu jen na dálku. – René na autorském čtení okouzlí zapálenou studentku španělštiny Petru. Začnou spolu chodit. Pořád však bydlí u „samaritánky“ Vlasty, i když už si tam připadá cizí, rád by byl sám. Radí Petře, píšící seminární práci. Je rozmrzelý a postrádá užitečnou náplň existence. Pokání jako smysl života neuznává, nechce být asketa. – O pět měsíců později. René bydlí v Jílovém u kamaráda, kterému pomáhá s opravou domku „za byt a stravu“. Rozešel se s Petrou, která se zamilovala do Španěla. Nemá dobrou náladu, trápí ho zánět dutiny ústní, nemá co číst a televize ho nebaví. Jako překvapení štábu sdělí, že Tereza je kluk (vlastním jménem Petr Hruška), on je se skutečností srovnaný. Nejsou spolu, protože začala zase fetovat. – O měsíc později, 2009. René si léčí na infekčním oddělení syfilis. Už je tři roky na svobodě. Trápí ho, kdo se o něj bude po propuštění z nemocnice starat, když má až do odvolání zákaz jakéhokoliv styku. – O půl roku později, 2010. Muž vozí klienty na dlouhé trasy, nikoliv prostitutky. Doprovází ho Tereza. Tu propustili z dvouměsíční vazby. Má podmínku za obrání zákazníka, takzvané „elpaso“. Momentálně nefetuje. S rodiči nemá dobré vztahy. Prozradí, že se René při jedné z jízd srazil s policejním autem a ujel. Po zadržení se provalilo, že nemá řidičák. – O půl roku později, 2011. Renému je 40 let. Za porušení zákazu řízení vyfasoval tři roky natvrdo. Neví, co je s Terezou, která přišla o mobily a doklady. Rozepsal knihu o poměrech ve vězení. Posteskne si, že spoluvězni z nápravného zařízení typu B jsou primitivní zlodějíčci. Ve Valdicích, tedy ve vězení se zvýšenou ostrahou, byli prý odsouzenci „lepší“, vzdělávali se a „uměli sedět“. – Renému se ozve syn Petr Petscher, kterého má s Evou, s níž chodil na začátku devadesátých let a ona jej označila za otce. Mladík přijede k věznici a mává na tátu za mřížemi. Zná ho jen z filmu. Vychovávala ho babička a nepřála si, aby se s otcem stýkal. Máma, babička i prababička umřely, a tak dorostl v diagnosťáku. – O dva měsíce později. René pracuje ve vězeňské knihovně. Píše komiks, inspirovaný Alexandrem Solženicynem a Jackem Londonem. Výtvarné podoby se ujal kreslíř a hudebník Jaromír 99 v rámci projektu Věznice: Místo pro umění. René dostal dopis od syna, který pobývá v protidrogové komunitě, odkud už jednou utekl. Petr se bojí zodpovědnosti za sebe. Chce být truhlářem nebo tesařem. Úspěšné zvládne rituál na odvykačce, když se ponoří v polozamrzlé tůni do ledové vody. – O tři měsíce později. Vězeň dostane propustku na projekce dokumentu, jež organizuje Vlasta v Ústí nad Labem. „Celebritu“ osloví mladičká Veronika, které daruje svoji knihu s věnováním. Dívka se vrátí a nesměle mu vnutí na památku plyšáka. Na zpáteční cestě do zařízení má spoj zpoždění: někdo ukradl drážní zabezpečovací zařízení. – René cítí bezmoc. Po půlročním dopisování ho navštíví Veronika ve věznici Drahonice. V návštěvní místnosti mluví o společné budoucnosti. – O měsíc později, 2011. Autora nepustí na vernisáž komiksu pojmenovaném po něm. Jaromír 99 hosty informuje o vzniku, obsahu a formě díla. – O deset měsíců později, 2012. Veronika jede do vězení na poslední návštěvu, René po třech letech konečně balí. Jejich vztah se změnil poté, co mu dívka oznámila, že má přítele. Na osamění uvyklý muž nijak netouží po kamarádství. Prochází propouštěcí procedurou, dostane pár stovek, ale „o krok dál“ je odevzdá za dlužné poplatky. Dívka v hospodě odříká „naučený“ proslov. Z kabelky vyloví dalšího plyšáka. René ji doprovodí na vlak a s úlevou dojde do hospody, kde si udělá čajový dryák. Neví, co bude dělat dál, ani kde bude spát, ale za mříže se nechce už nikdy vrátit. – O tři měsíce později, 2013. René přenechal psa kamarádům, kteří ho hlídali, když byl ve vězení. Bydlí po známých. V herně sleduje přenos z inaugurace prezidenta Miloše Zemana. Půjčil si peníze na vlastní hospodu, ale plán nevyšel, tak obnos vrátil. Na praktiky kamaráda z Valdic, který založil církev, aby měl příjem, nemá žaludek. Rediguje svůj rukopis. – O tři měsíce později. René pracuje v nonstop baru Rockotéka. Za podnikem si upravuje prostor na bydlení. O holky nemá nouzi. Setká se s Petrem, který dodělává školu v Budějovicích. Štve ho, že sportovně nadaný syn, který po dokončení truhlářského oboru od září nastupuje do učení na čalouníka, hulí. – O tři měsíce později, 2013. Renému je 42 let. Má novou partnerku. S Michaelou, která ho znala z dokumentu, se potkal náhodou v hospodě. Rozešla se s přítelem, otcem jejího synka Zdeňka. Žijí teď společně u její mamky, soudní exekutorky. Ta v minulosti řešila i Reného dluhy. – O čtyři měsíce později, 2014. Trojice žije „v klidu“, syn má nastoupit do školky. René kvůli zvýšení nájmu přestal provozovat bar. Vyžijí z mateřských dávek, protože mají nízké výdaje na bydlení. Plánují rekonstrukci jiného bytu v domě. – O rok později, 2015. René je spokojený, buduje novou domácnost a vztah. Pracuje v reklamní společnosti jako poslíček, měsíčně splácí dvanáct tisíc na exekuce. Vyzvedne syna ve školce. Vlastní dítě zatím neplánuje, ale dělá vše tak, aby se jim dobře žilo. Michaela pracuje ve finanční společnosti. Dvojice probírá soužití, žena kvituje, že se může na partnera spolehnout. – O dva roky později, 2017. Renému je 46 let. Muž pracuje v kovošrotu, kolegového ho chválí. Výdělek dává domů, nechodí ani do hospody. Dohání ho pořád minulost, prohřešků lituje. – O tři roky později, 2020. Pandemie koronaviru. V rodině to klape. Michaela prodává v obchodním domě pánskou módu, Zdeněček se učí doma. – O rok později, 2021. Renému je 50 let. Pár se po osmi letech rozešel. Míša si našla nového přítele a odešla. René nechtěl žít „v trojúhelníku“. Při stěhování vepíše „bejvalce“ věnování a poděkování do své knihy. Se synem je prý denně v kontaktu. Pracuje v rybárně. U sádek přemítá o Sysifovi... -kk-