Myši patří do nebe

Je ráno. Modrooká myška Šupito hodlá dokázat sourozencům a spolužákům, že je statečná. Na zarostlém hřišti spícímu lišákovi Bělobřichovi vytrhne chlup a kořistí nadšeně zamává. Začne sněžit. Tající vločka spáče zastudí na čenichu. Probudí se a Šupito s ním v patách prchá... – (Minulost) Tatínek a malinká Šupito trhají borůvky. Objeví se krvelačný lišák Tlamoun, zvaný Myšovrah. Otec s dcerkou v náručí utíká až ke srázu. Dítě schová do dutiny pařezu, lišáka vyprovokuje k útoku a přeskočí ho. Vytrhne mu přitom pár chlupů. Šelma se zřítí dolů a on kořistí vítězoslavně zamává své ženě a dalším zvířátkům, které sem přilákal hluk. Jenže šelma se za ním vynoří... – Myšákův čin připomíná pomník na místě neblahé události. – Ze Šupito vyroste bázlivá školačka, ale odmítá si to přiznat. Má ambice a vytahuje se. Tři starší bratři sestru vynalézavě straší a cestou do školy jí utečou. Šupito si trasu zkrátí norou s krtkem Krťourem, svým jediným kamarádem. Ve třídě probírají čin jejího legendárního otce. Myška s výkladem nesouhlasí. Naštvaně opustí vyučování a běží na hřiště, kam myši nesmějí. Spolužáci se vydají za ní. Vidí, jak Šupito spícímu lišákovi vytrhne pár chlupů. Ten se vzbudí a vyrazí za ní (viz začátek). – Šupito se probere v mlze. Neví, kde je. Mine ji slon. Když se mlha rozptýlí, myšku, která nechápe, co se stalo, u nebeské brány vítá laskavá koza s obří hlávkou zelí, jíž listuje jako v knize. Zná její jméno. Vše, co Šupito potřebuje vědět, zjistí prý cestou. Napřed se jako všichni nově příchozí musí umýt v nebeských lázních. Myšce se v tlapkách objeví kartáček a mycí houba. Cestou narazí na kočku, od níž se dozví, že je na místě, kde už nikdo nikoho nesežere. Pochopí, že je mrtvá. – Obřími lázněmi, kde se zvířata koupají a mládnou, aby se zbavila instinktů a mohla se přátelit, jen projde. Krokodýlovi, který hlídá v nedaleké řece, lstí uteče. Za budkou u východu, kde mýval kontroluje čistotu zvířat, narazí na koktajícího Bělobřicha. Ani on se nekoupal a schovává se tu. Šupito, i když mu slíbila, že bude potichu, zaječí. Dají se na útěk před mývalem. Během divoké cesty kanálem myška zjistí, že ji na světě lišák nesežral, ale že je srazilo auto. Skončí v podzemí, kde obrovská žába dohlíží na čistotu vody. Dvojice neobratností způsobí potopu. Zřítí se na ni hromada harampádí. Když z ní vylezou, jsou spojeni kovovou pružinou. Musejí dál spolu, ať se jim to líbí nebo ne. Výbuch páry je katapultuje zpět k mývalovi. Lišák se dozví, že Šupito, které se stýská po domově, chce v nebi najít sežraného tatínka. Nemá zájem se s nechtěným společníkem bavit, jenže on ji musí nebeskou krajinou následovat. Marně se pokoušejí osvobodit se. – Cestou přes most spadnou do propasti. Rak, který obhospodařuje zrcadlo věčnosti, vodní nádrž, dvojici do něj umožní nahlédnout. Vypráví o koloběhu života. Konec jednoho znamená začátek jiného, a objasní jim, že se zpátky na Zemi v této podobě už nevrátí. Klepety přecvakne pružinu. Šupito chce pokračovat sama, ale aby zdolala vysoké schody, pokorně poprosí Bělobřicha o pomoc. Oba se připojí k procesí zvířat. Myška se kdekoho vyptává na tatínka. S lišákovou přítomností se smiřuje. Vidí, jak se tu o pořádek stará chroustí policie. Pokud někdo překročí pravidla, provinilce chytí, strčí ho do pytle, odletí s ním a on musí začít pouť nebem nanovo. – Za soumraku u obřího lunaparku Šupito narazí na Krťoura, kterého kloflo káně. Zvířatům tu rozdává bílý papoušek karty s obrázkem atrakce, kterou musí absolvovat, než budou pokračovat v cestě. Bělobřich má s kladivem, myška s netopýrem. Zvířátkům se zábavný svět líbí, užívají atrakce a nikam nespěchají. Když se Šupito a Bělobřich dosyta vydovádějí, ulehnou na louce a pozorují noční oblohu. Myška vzpomíná na domov. Bělobřich jí zazpívá ukolébavku, kterou ho uspávala maminka. – Kamarádi se vrátí do lunaparku. Lišák ke své atrakci nastoupí poté, co velitel chroustí policie napomene problematického jezevce, který ji demoloval. Po slibném začátku se rozpačitému Bělobřichovi nedaří pokořit úkol, tedy kladivem zatlouct do díry dřevěnou figuru Tlamouna, a překonat tak nedávné trauma. Osiřelého Bělobřicha Tlamoun adoptoval a ponižoval. – Rozrušený lišák se pohádá s myškou a zamíří do Lesa lesů. Havran, který hlídá, aby tam nikdo nepřipravený nevstoupil, ho pošle zpátky. Pak se promění v bílého papouška a odletí. – Šupito se zatím baví s ostatními myšmi. Když se Bělobřich vrátí, její kamarádi si z něho dělají legraci a ponižují ho. Tomu dojde trpělivost, zavrčí a jednoho vztekle popadne. Malý hlodavec se strachy pokaká. Objeví se tu velitel chroustí policie a dá Bělobřichovi první varování. Rozrušený lišák zamíří znovu k Lesu lesů. Šupito se vydá za ním, ale havran ji pošle napřed do strašidelného zámku. – Myška přisedne do vozíku k vyděšenému pejskovi. Když vjedou do atrakce, statečně dělá, že se nebojí. Najednou se setmí, ostatní vozíky zmizí a ona projíždí skutečným Lesem lesů. Zahlédne Bělobřicha volajícího o pomoc. Když vystoupí, zjistí, že je to jen loutka. A že další děsuplné rekvizity jsou neškodné. Vyjde ven. Havranovi proklouzne do Lesa lesů. Ten jí víceméně sám pro sebe popřeje štěstí, změní se v bílého papouška a odletí. – V temném lese je Šupito úzko. Od sovy dostane radu, aby se nebála být sama sebou jako beránek, který je právě minul. Myška odhodlaně vyrazí. Potká vyděšeného králíčka a spolu se schovají před vzteklým jezevcem. Toho vzápětí lapí chroustí policie. – Šupito najde nepříčetně vyhlížejícího Bělobřicha. Zdá se, že se na ni vrhne, a tak zacouvá do blízké nory. Tam se ze světýlek zhmotní tatínek a sdělí jí, že i on se Tlamouna bál. Kdo nepozná strach, nemůže být doopravdy statečný. Nemá se tedy zač stydět a má jít za Bělobřichem. Její přítel potřebuje pomoc. – Lišák myšku povalí. Chce jí ublížit. Šupito spustí jeho ukolébavku. Když situace vypadá nadějně, objeví se Tlamoun. Chce, aby synovec kamarádku sežral. Nebo se toho ujme on. Bělobřich se na strýce vrhne. Začnou se prát. Blíží se chroustí policie. Šupito se je snaží od sebe odtrhnout. Tlamoun zmizí. Ona přítele přesvědčuje, že není krvelačnou šelmou. Má ho ráda. Najednou jsou chrousti pryč, lišák vypadá jako dřív, objeví se papoušek. Zvládli zkoušku. Dá každému lístek do kina. – Dvojice ruku v ruce dojde k moři, přes které se zvířata na loďkách plaví k domnělému ostrovu. Je to přepychové Velrybí kino. Uvnitř obřího kytovce se jich ujme krab s portýrskou čepicí. V luxusním, několikapatrovém sále má každé zvíře přidělenou lóži, kde mu promítnou „jeho“ klíčové životní okamžiky. – Šupito zhlédne radost rodičů, když se narodila, škádlení s bratry, jak ji strážník přivedl po tatínkově smrti domů, sebe a Bělobřicha před osudnou honičkou. – Zajde za lišákem do jeho lóže. Tam vidí, jak Tlamoun malého synovce po zastřelení maminky týral a jak ho ostatní liščata šikanovala. Jediné místečko, kde měl klid a kam se uchyloval, bylo právě na hřišti, kde se setkal se Šupito. – Kamarádi si řeknou, že chtějí být pořád spolu. – Zvířata se shromažďují u ochozů. Je tady i Krťous. Blíží se okamžik návratu na svět. Vše, co se tady stalo, prý zapomenou. To je trápí. Všichni se pomalu vznášejí vzhůru k oslnivému světlu v otvoru ve stropě. Mohou si přát, jako co se chtějí narodit, jenže Šupito a Bělobřich se nestačí domluvit... – Jarní den. Liška učí potomky lovit. U nastražené kupky zrní se objeví myš se zrzavou šošolkou. Modrooké lišče k ní vyrazí jako první, popadne ji do tlamy a uteče s ní na hřiště, kde se Šupito a Bělobřich poprvé setkali. Tam ji pustí. Myši neloví. Domnělá oběť koktavě děkuje. Oba mají pocit, jako by se znali. Jsou to Šupito a Bělobřich v obrácených rolích. Radostně se spolu rozběhnou... – Konec...? -kat- / -mat-