Po úspěšném dokumentu Marcela (2007) přichází Helena Třeštíková s dalším časosběrným dokumentárním filmem René. Navazuje přitom na starší snímek z cyklu o mladistvých delikventech Řekni mi něco o sobě – René (1992). – Život Reného Plášila dokumentaristka sleduje od roku 1989. Mladík se po nepříliš šťastném dětství dopustil v šestnácti letech menší krádeže, za niž byl nepřiměřeně potrestán dvouapůlletým vězením. V následujících letech střídavě pobýval v různých nápravných zařízeních a na svobodě, kde se ovšem znovu pohyboval za hranicí zákona. Režisérka se s ním setkávala ve vězení i „venku“. René jí také psal z věznic dopisy, zčásti citované ve filmu. Třeštíková u nenapravitelného a zahořklého recidivisty objevila literární sklony a pomohla mu vydat dvě knihy (s názvy Běžec na trati k... a Bohové s.r.o.), ve filmu rovněž citované. Naděje na řádný život, jež probleskávají jen v několika světlých okamžicích, však pokaždé zhatí další Reného zločiny a následné pobyty za mřížemi. Delikvent začínal drobnými krádežemi, pokračoval vykrádáním a kradením aut a vylupováním bytů včetně režisérčina. – Reného osud je konfrontován s politickými a společenskými událostmi, jež se odrážejí v dobovém televizním zpravodajství (listopadový převrat, rozpad ČR, uvádění prezidentů do úřadu, útok z 11. září 2001, vstup ČR do EU, režisérčina kandidatura a brzká rezignace na post ministryně kultury). „Velké dějiny“ tak kontrastují s bezčasím, panujícím ve vězení. René před kamerou pozoruhodně reflektuje svůj život. Třeštíková ho citlivě portrétuje v charakteristické mnohoznačnosti, vyvolávající mnoho otázek. Je René oběť systému, nebo nedokázal využít šance, které dostal? Jak přistupovat ke kriminálníkovi, který překvapuje svými inteligentními postřehy, ale přesto je „nepřevychovatelným“ asociálem? Zajímavý moment nastává, když se René režisérky zeptá, zda ho považuje jen za objekt zkoumání, či k němu cítí i něco víc. Upozorňuje tím na ambivalenci, existující ve vztahu dokumentaristy a natáčené osoby. A zároveň si uvědomuje, že mu filmaři významně zasáhli do života.
Dospívající René vzpomíná, jak po rozvodu rodičů zůstal s otcem hudebníkem. Nerozuměl si s jeho novou ženou, a tak odešel studovat na vojenské gymnázium. Zde se dopustil první krádeže za sedmnáct tisíc korun. Exemplárně dostal dva a půl roku „natvrdo“. – Září 1989, Libkovice, věznice pro mladistvé. René v dopise děkuje režisérce za návštěvu. Otci, který ho celý život podceňoval, chtěl něco dokázat. Zapletl se však do podvodů. Matku po rozvodu nepostrádal. – Říjen 1989, věznice Plzeň–Bory. René ve vězení hodně čte. Dělá namáhavou práci. V ČSSR probíhá „převrat“. René přemýšlí o své budoucnosti. – Amnestie prezidenta Václava Havla zkrátila vězni trest téměř o rok. Nemá kde bydlet. Jde k matce. Chvíli pracuje ve Škodovce, odkud ho vyhodí kvůli nekázni. Nové místo nenajde. Matka doufá, že se poučí. Vadí jí, že syn jen vysedává v hospodě. – René žije v opuštěné barabizně. Rodičům prý dělá ostudu a je jim na obtíž. Matka ho však neodmítá. – Květen 1990. Devatenáctiletý René je obviněn ze zpronevěry peněz; kradl i doma. Žije v holobytě s bratrem. Matka nad ním pláče. Myslí si, že nevyužil šance, které dostal. René nechce pracovat na nabízených místech. – Červen 1990. Mladík byl s bratrem přistižen při vykrádání auta. Matka hořekuje nad syny delikventy. Ze vzniklé situace obviňuje Reného. – V. Havel se stal prezidentem ČSFR. René píše Heleně o bratrových lžích u soudu a prosí ji o dopis. – Březen 1991. Ve vyšetřovací vazbě je i Reného bratr. René mu oknem cely radí, jak vypovídat. Sám cítí beznaděj. – Soud potvrdí, že způsobil škodu za necelých tři sta padesát korun. Matka se domnívá, že za synovo chování může doba. Sociální pracovnice si myslí, že ho dříve rodina nechala na holičkách. – Duben 1991, věznice Horní Slavkov. René dostal trest odnětí svobody na dvacet měsíců. Nechal se potetovat. V dopise prosí Helenu o kvasnice na výrobu alkoholického nápoje. – Václav Havel oznamuje chystanou rezignaci na funkci prezidenta ČSFR (z důvodu blížícího se rozpadu Československa). – René nevěří, že by mohl něco dokázat a být užitečný. Umí jen krást. Z basy strach nemá, klidně půjde sedět znovu. – Srpen 1992. René byl propuštěn. Na krku má vytetován nápis Fuck of people s gramatickou chybou. Myslí, že peníze získá i bez práce. – Podzim 1992. René vykradl několik bytů, mimo jiné i Helenin. V dopise se jí omlouvá. Lup zčásti propil a jinak utratil. Nelituje toho. Reného bratra zavřeli v Německu. – Leden 1993. Václav Havel se stal prezidentem České republiky. – Reného čeká šest let vězení. Z Valdic píše Heleně a posílá jí své literární pokusy. Jeho dívka Eva potřebuje peníze na potrat dítěte, které podle něj není jeho. Reného baví jen psát. – Prosinec 1995. Eva má dítě, René ji má rád. Helena mu předá korektury jeho knihy. Text čtou se zájmem spoluvězni. – Leden 1998. René posledních jedenáct vánočních svátků strávil v base. Má další kérky. Podle Heleny se už stal desperátem, do něhož se dřív jen stylizoval. Muž ví, že se své pověsti nezbaví. – Prezidentem republiky byl opět zvolen Václav Havel. – René v dopise děkuje Heleně: viděl obtahy své knížky a dostal i peníze. – René je venku po šesti letech a jednom měsíci. Volá Evě, neví, jak bude žít s ní a s dítětem. Hovoří o svém psaní. Neměl dost papíru, popsal tedy i volné strany svého rozsudku. Řeší formu další knihy. Má strach z budoucnosti, cituje Einsteina. Neví, zda ho bude psaní bavit i venku. – Po několika dnech svobody je bez peněz. Hádá se s Evou. „Udělal“ byt... – Říjen 1998, Renému vyšla první knížka. V dopise muž Heleně závidí práci, jež ji baví. – O Reném, který zase vykrádal, píší i noviny; je známý z filmu. Chystá další knihu. – Leden 2000. Reného matka se provdala do Německa, bratr pracuje v bezpečnostní službě Temelína. – Renému vyšla další kniha. Cítí se trochu jako spisovatel. Vězení pro něj na rozdíl od svobody znamená pocit jistoty. – Srpen 2000. René má problémy s očima a je převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci. Nevěří v hodnotu dobrých skutků. Ukazuje fotky Evy a malého Péti, kterého přijal za svého. – Září 2001. Eva je těžce nemocná; dochází na dialýzu. – Televize informuje o útoku z 11. září 2001. – Renému našli maligní buňky, má bolesti hlavy. Nevěří v Boha. Jeho největší starostí je vlastní existence. Uvědomuje si, že je snadné zavděčit se vydavateli lehčím textem. Nelíbí se mu realita jeho života. Helena mu prý velmi pomohla. Baví ho formulovat smysl žití. – Duben 2002. Eva zemřela. René trpí mozkomíšní sklerózou. Třeštíková ho vybízí k závěrečným slovům, protože neví, zda dostane peníze na další natáčení. René se jí znovu omlouvá za vykradení bytu. Rád by ji viděl na svobodě i mimo natáčení. Chce vědět, zda on pro ni představuje jen předmět zkoumání či něco víc. Podle režisérky každý představuje i něco víc. – Září 2002. René je na svobodě, pracuje v nočním klubu v pohraničí. Na psaní nyní nemá klid. – Říjen 2002. René je zamilován do Slovenky Katky, která slibuje, že na něj dohlédne. Živí se prodejem kradeného alkoholu. Katčini rodiče jsou proti němu. – Zoufalý René později nechává Heleně telefonický vzkaz, že nemá s Katkou kam jít. – Březen 2003. Za krádež je René odsouzen na deset měsíců. – Novým prezidentem je jmenován Václav Klaus. – René neúspěšně žádá o podmínečné propuštění. Obává se, že Katku ztratí, a cítí beznaděj. Smysl vidí jen v „pořádné“ trestné činnosti. – Česká republika vstoupila do EU. – René píše Heleně, že mu není dobře; chlastá a fetuje. – Prosinec 2004. René na svobodě plánuje dovozní firmu, fungující na hraně zákona. Katka fetuje a žije převážně s někým jiným. Renému je jí líto. Ztratil s ní i cíl svého života. – Březen 2005. René je opět ve vězení. Cítí se tu špatně. Nebaví ho ani psaní. V pornočasopisech vidí samé fotky Katky. Tlačí na něj banka kvůli splátkám za auto. – Prosinec 2006. Helena se má stát ministryní kultury. René se bojí, že na něj nebude mít čas. Ve Valdicích píše po nocích na záchodě. Později kvituje s pochopením, že Helena z funkce záhy odstoupila. – Duben 2007. René založil společnost proti tabáku, jíž „prezidentuje“ (sám je i nadále silný kuřák). Matka ho zve do Německa. Muž dál odmítá „normálně“ pracovat; je pro něj důležitá svoboda. – Červen 2007. René dostal od štábu digitální kameru, aby s ní natočil materiál pro film. Je unavený, nemá už chuť krást. Dál však páchá majetkovou trestnou činnost, ovšem tak, aby nebyl přistižen. – Červenec 2007. Helena se s Reném domlouvá v herně na předání kamery a natočeného materiálu. René si myslí, že svůj osud „prodává“ v jejím dokumentu. – Prezidentem je opět zvolen Václav Klaus. – Březen 2008. René kameru nevrátil a přiznal, že s ní točil jen porno... -dh-
Michael Třeštík, Jan Gogola ml., Martin Štoll, Darja Macáková (ČT)
Pavel Strnad, Kateřina Černá, Anna Becková (šéfproducentka ČT)
René
René
René
René – český Villon
film
dokumentárnídistribuční
sociální, časosběrný, sociologický
Česká republika
2008
2008
premiéra 24. 7. 2008 /doporučená přístupnost od 12 let/ (kino Světozor, Praha)
20 let mezi kriminálem a svobodou.
NEGATIV s.r.o., Helena Třeštíková, Česká televize, Centrum publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání (Česká televize)
dlouhometrážní
83 min
35mm , DVD
1:1,66
barevný, černobílý
zvukový
Dolby Digital, digitální zvuk
česká
česky
bez titulků
české
Festival: PRIX ARTE – 21. evropské filmové ceny, udílené Evropskou filmovou akademií
2008
Kodaň / Dánsko
nejlepší evropský dokument
Helena Třeštíková
Festival: 12. mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava 2008
2008
Jihlava / Česká republika
cena diváků
Helena Třeštíková