Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý

Země původu

Československo

Copyright

1992

Rok výroby

1991

Premiéra

11. 9. 1992

Minutáž

108 min

Kategorie

film

Žánr

politický, tragikomedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý

Český název

Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý

Anglický název

It's Better to Be Wealthy and Healthy Than Poor and Ill

Souběžný název

Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (Director's Cut)

Pracovní název

Lepšie byť bohatým a zdravým ako chudobným a chorým

Anotace

Původní verze 1992:
Po snímcích Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) a Sedím na konári (1989) uzavírá Juraj Jakubisko svou volnou trilogii o štěstí a o svobodě filmem Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý. V satirické tragikomedii o polistopadových osudech dvou neobyčejných žen a jejich milence, věčně se vracejícího emigranta, přidává ke štěstí a svobodě ještě aktuální problém bohatství a morálky. K tématu Jakubisko říká: „Nikdo zatím nenatočil film o dvou národech v jednom státě, o vývoji demokracie a o svobodě, která se mění v určitou anarchii. Jsou v něm moje pocity, strach o osud společného státu, obavy, chaos. Muži s politickými ambicemi a závislostmi, disidenti, estébáci, komunističtí exponenti, emigranti. Ženy, které v přepolitizované době sní o štěstí a o rodině. Moje dvě hrdinky, rekapitulující svůj život, zjistí, že byly bohaté i chudé, měly život krásný a pestrý. Žít znamená prožívat vítězství a pády, čím víc prožitků, tím víc perliček na náhrdelníku...“ – Režisér svým typickým stylem podává rozsáhlý a velmi kritický obraz slovenské společnosti na počátku 90. let, přičemž vychází ze skutečných faktů a událostí. Opírá se přitom zejména o herecké výkony své manželky Deany Horváthové, Dagmar Veškrnové (Havlové) a Juraje Kukury.

Režisérská verze 2002:
V roce 1992 uzavřel Juraj Jakubisko svým snímkem Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý svou volnou trilogii o štěstí a o svobodě, kterou začal v roce 1969 titulem Vtáčkovia, siroty a blázni, uvedeným až po revoluci, a v níž pokračoval poválečnou tragikomedií Sedím na konári (1989). Ke zmíněným tématům přidal neméně aktuální téma morálky a bohatství. Se vším tím se po svém vypořádávají dvě nevšední hrdinky, slovenská fotografka Nona a moravská zdravotní sestra Ester, které se ocitají v podivném čase těsně po listopadu 1989. Součástí jejich osudů je emigrant Robert, představující v podstatě slabošský mužský element, s nímž i bez něj se obě emancipované ženy trápí. Nona a Ester sní o bohatství a na cestě za ním věčně klopýtají. – Tvůrce tehdy konstatoval: „Nikdo zatím nenatočil film o dvou národech v jednom státě, o vývoji demokracie a o svobodě, která se mění v určitou anarchii. Jsou v něm moje pocity, strach o osud společného státu, obavy, chaos. Muži s politickými ambicemi a závislostmi, disidenti, estébáci, komunističtí exponenti, emigranti... Moje hrdinky, rekapitulující svůj život, zjistí, že byly bohaté i chudé, měly život krásný a pestrý...“ Mnohé se od těch dob změnilo, mnohé zůstalo stejné. Juraj Jakubisko se dnes domnívá, že jeho „černá sametová komedie“ vyznívá v odstupu let ještě aktuálněji a komičtěji a že stále zůstává osamocená. Navíc tehdejší distribuce nebyla pružná, proto se rozhodl pro její nové uvedení, přičemž ji o málo zkrátil (omezil „politické“ pasáže a scény z demonstrací) a upravil zvukovou stopu. – Snímek vychází z Jakubiskovy poetiky a je nesporně svérázným obrazem i dokumentem doby, při němž tvůrce vycházel ze skutečných událostí i postav. – Je vlastně jen v řádu věcí, že se z představitelky jedné z hlavních rolí stala manželka prezidenta České republiky. – Snímek se uváděl pod českým názvem Lepší je být bohatý a zdravý, než chudý a nemocný, titul na kopiích je však slovenský. -tbk-

Obsah

Původní verze 1992:
Fotografka Nona otevře v přítomnosti komisní celnice velkou konzervu z Ameriky od bývalého milence, sochaře Roberta. Je v ní jen vzduch ze svobodné země. Žena se kvůli tomu ocitne na StB u kapitána Klince. – V roce 1978 s Robertem utekla a on ji v Mnichově opustil. Po návratu byla vyloučena z filozofické fakulty a je stále sledována, neboť žije s disidentem Vilem. – Estébák je náhle odvolán zpanikařenými kolegy. Je 17. listopad 1989. – Nona si při fotografování na listopadovém mítinku všimne sestřičky ze stranické nemocnice, Moravanky Ester, která se veřejně zastává slušných komunistů. O něco později oslavuje s Vilem a přáteli vítězství. – Při střihání hraničních drátů řekne mladá žena milenci, že čeká dítě. Ale Vilo tím není nadšený. Je teď čelným politikem a nemíní se ženit. – Na vernisáži Noniných fotografií jí novopečený ministr nabídne místo velvyslankyně a Vilův přítel, gynekolog Puco, zase snadný potrat. Uražená fotografka ztropí milenci velkou scénu a opilá skončí u Ester. Sestřička jí ráno vypráví, jak se zamilovala do estébáka Laca, který ji vydržoval. – Nonin disidentský přítel, teď ředitel nakladatelství, odmítne z ekonomických důvodů vydat knihu jejích fotografií. – Nešťastná Nona se pokouší u Ester o potrat, ale vyruší je sousedka Margita, bývalá jeptiška, která má slabost pro víno. Stará žena oběma mladším řekne, že se narodily ve znamení Psa, a předpovídá jim budoucnost. – Zoufalá Ester po pohřbu Laca, který spáchal sebevraždu, spolyká prášky, ale Nona ji včas zachrání. Sestřička brzy přiběhne se zprávou, že Laco nezemřel: zahlédla ho na ulici. Vzpomíná, jak ji estébák připravil v nemocnici o panenství, když mu kvůli ní na dlouho ztopořil úd, a proto nemohl být operován. – Nona dostane další konzervu, tentokrát z Japonska, s papírovým ptákem. Po nezdařené akci na striptýzu fotografuje doma nahou Ester, ale zakročí Margita, a tak Ester pózuje jako Panna Maria. Kolorované fotografie pak prodávají na trhu. Za vydělané peníze si koupí od veksláka videokameru a až doma zjistí, že je dřevěná. - Nona vzpomíná, jak se poprvé milovala po levitaci s Robertem. Dostane další konzervu (z Holandska), plnou květin. – Na trhu jde na odbyt víc máslo než fotografie a ženy se pro ně vydají Noninou stařičkou tatrovkou na Moravu. Cestou jen tak tak uniknou chlípnému řidiči avie a jeho závozníkovi. – V televizi je zpráva o tom, že Vilo byl agentem StB. - Další konzervu s nafukovacími palmami přinese sám Robert. Nona se na něj zpočátku zlobí, ale pak se usmíří. – Jenže muž Nonu opět opustí s tím, že si na Slovensko přiveze zvenku svá umělecká díla. – Fotografka přijde s nápadem, že by mohly propojit Esteřin byt s Margitiným a vybudovat videostudio pro seznamku. Odjíždějí s Margitou do Vídně nakupovat. Jeptiška svou jasnozřivostí zabrání autohavárii, nastražené dle jejich přesvědčení Lacem. Po nákupu jim však tatrovku někdo ukradne a ony jsou opět na dně. – Margita vzpomíná, jak ji znásilnil tetovaný skladník Pilát, když musela po zavření klášterů pracovat v továrně. – Mladé ženy si vydělávají jako prostitutky, ale vždycky klienta oberou ještě než k něčemu dojde. Později si ve Vídni nakradou v obchodním domě to, o co předtím přišly. Vracejí se v ukradeném kabrioletu přes Prahu a dostanou se tady do hádky s místními šlapkami. Skončí na policii, kde potkají Vietnamce Sajgona. Pomohou mu na letišti utéct před repatriací a vezmou ho s sebou. Na dálnici jim nabízejí sovětští vojáci zbraně. Ženy koupí samopal a granát. Ester mezi Rusy zahlédne Laca, ten však včas zmizí. Později obě s pomocí zbraní okradou v lese veksláka, který jim prodal dřevěnou videokameru. Teď jsou opravdu bohaté. – Vrátí se Robert. Chvíli mu trvá, než se smíří s Noniným těhotenstvím. Pochopí, že se na Slovensku svým uměním neuživí. – Sajgon se pokouší vyrábět falešné peníze. – Přátelům se teď vede dobře. Nona s nelibostí sleduje, jak Ester „vyjíždí“ po Robertovi. – Ženy se dostanou do hádky s kadeřnicí Julkou, zanícenou Slovenkou, a ta je vyhodí. Nona zahlédne na ulici veksláka a vyleká se. – Robert propašuje do Vídně Sajgona, převlečeného za jeptišku. – Nona má těžký sen, v němž se dostane do očistce všech Slováků, kde je Vilo, Laco i kapitán Klinec. Probudí se s mouchou v uchu a přistihne Roberta, jak natáčí nahou Ester. – Při rozhovoru v restauraci řekne Nona milenci, že teď je ten pravý čas na emigraci. Oba se ocitnou na nacionalistické demonstraci, kde řeční Klinec a kde je i přesvědčený národovec Vilo. Robert se dostane do rvačky. Nona později volá z budky domů a zjistí, že milenec se už vrátil. Najde byt prázdný: Robert utekl s Ester a se všemi penězi. Fotografka se opije šampaňským a chce se otrávit: dostane však porodní bolesti. – Po čase se k Noně, která je v parku se synkem Robertem, přihlásí Ester. Robert ji v cizině opustil a ona je v jiném stavu. Ženy se smíří. Nona zavede přítelkyni do zchátralého paláce, který dostala při restituci. Margita, čekající řadu měsíců na smrt, „vstane z mrtvých“, když slyší zvuk vytahované zátky. Dorazí Sajgon v šoférské livreji, s limuzínou a se strojem na padělání peněz. Po bizarním plesovém reji ve zpustlém paláci se mezi všemi objeví u skromného stolu Robert s další konzervou. Rodina je konečně pohromadě; konzervu nechají pro jistotu zavřenou...

Režisérská verze 2002:
Fotografka Nona vyvázne z výslechu u estébáka Klince (kvůli konzervě od emigranta Roberta) jen díky tomu, že vypukne „sametová revoluce“. Její současný milenec, disident Vilo, záhy udělá v oněch euforických dnech kariéru a rozhodně nemíní vzít si ji kvůli jejímu těhotenství. Nona se seznámí se zdravotní sestrou ze stranické nemocnice, Moravačkou Ester, zamilovanou do postaršího estébáka Laca. Ten později spáchá sebevraždu. Ženy se sbližují a do jejich spolku se přidá Esteřina stařičká sousedka se sklonem k pití, bývalá jeptiška Margita. Postupně si vyprávějí, jak přišly o panenství. – Nona a Ester se pokoušejí zbohatnout. Naletí vekslákovi, který jim prodá dřevenou videokameru. Prodávají obrázky Panny Marie i nevinné erotické portréty (k obému stojí modelem Ester), ale pak se rozhodnou zařídit si videostudio. Při nákupu ve Vídni však přijdou o stařičkou tatrovku i o veškeré zakoupené zboží. Vydělávají si jako nepravé prostitutky: obírají klienty dřív, než k něčemu dojde. Pak ukradnou ve Vídni nové vybavení a odjedou ukradeným kabrioletem. V Praze se dostanou do sporu s opravdovými prostitutkami a skončí na policii. Tady zachrání před nuceným vyhoštěním Vietnamce Sajgona. Cestou do Bratislavy koupí od ruských vojáků, s nimiž spolupracuje domněle mrtvý Laco, samopal. S pomocí této zbraně později okradou veksláka, který je podvedl. – Z ciziny se vrátí Nonin bývalý milenec, sochař Robert, s nímž kdysi emigrovala. – Všichni tři vydělávají peníze ve své firmě – videoseznamce. Těhotná Nona si s nelibostí všímá, jak Ester svádí Roberta. – Na Slovensku se vzmáhá nacionalismus, jehož protagonisty jsou bývalí estébáci a také Vilo, odhalený jako agent StB. Nona chce s Robertem emigrovat. Ten však uteče s Ester a se všemi penězi. Na Nonu přijdou porodní bolesti... – Po čase se v parku přidá k Noně a jejímu malému synkovi Robertovi Ester: Robert ji v cizině opustil a ona je teď také těhotná. Ženy se smíří. Po slavnosti, uspořádané ve zchátralém paláci, jejž Nona zdědila a v němž je s nimi i nesmrtelná Margita, se setkají s Robertem, který se opět vrátil s další konzervou. V té by však mohly být jejich duše, proto ji nebudou otvírat... -tbk-

Poznámka

Režisér Juraj Jakubisko z původní verze vytvořil v roce 2002 a v obnovené premiéře 28. listopadu 2002 uvedl režisérský sestřih o délce 100 minut s vylepšeným zvukem a zkrácenými dobovými scénami z demonstrací.

Hrají

Dagmar Veškrnová

zdravotní sestra Ester

Juraj Kukura

sochař Robert

Vilma Jamnická

sousedka Margita, bývalá jeptiška

V. D. Hoai Phuong

Vietnamec Sajgon

Tomáš Žilinčík

estébák Laco

Stano Dančiak

kapitán Klinec

František Velecký

nacionalista z baru

Zdeněk Dušek

závozník

Jiří Pecha

prodavač dřevěných kostelíků

Pavel Nový

vekslák

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Juraj Jakubisko

Scénář

Juraj Jakubisko, Jozef Paštéka (dialogy)

Druhá kamera

Stanislav Doršic

Výtvarník

Zuzana Mináčová (výtvarná díla), J. Rusňák (výtvarná díla), M. Marenčin (výtvarná díla)

Návrhy kostýmů

Peter Čanecký

Zvuk

Csaba Török, Pavel Dvořák (digitální remastering zvuku režisérské verze 2002)

Producent

Miroslav Voštiar (Mirofilm)

Vedoucí výroby

Ivan Filus

Zástupce vedoucího výroby

Miloš Remeň

Spolupráce

Karel Meister ml. (fotograf)

Produkční údaje

Originální název

Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý

Český název

Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý

Anglický název

It's Better to Be Wealthy and Healthy Than Poor and Ill

Souběžný název

Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (Director's Cut)

Pracovní název

Lepšie byť bohatým a zdravým ako chudobným a chorým

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

politický, tragikomedie

Země původu

Československo

Copyright

1992

Rok výroby

1991

Produkční data

konec distribučního monopolu 10. 9. 1995

Premiéra

premiéra 11. 9. 1992 /přístupný mládeži/
obnovená premiéra 28. 11. 2002 /doporučená přístupnost od 12 let/ (multiplex Ster Century Slovanský dům, Praha)

Distribuční slogan

Volné pokračování úspěšného filmu Sedím na konári..., kterým režisér Jakubisko uzavírá svou trilogii o štěstí a svobodě. (1992) / Deana Horváthová-Jakubisková & Dagmar Veškrnová-Havlová jako Thelma & Louise po česko-slovensku v lehce erotické komedii z poněkud ztřeštěné doby. (2002)

Výrobce

Mirofilm (původní 1992), J&J JAKUBISKO FILM, spol. s r. o. (režisérská verze 2002)

Nositelé copyrightu

Miro Film Praha (původní 1992), J&J JAKUBISKO FILM, spol. s r. o. (režisérská verze 2002)

Distribuce

Interama (původní 1992), Bontonfilm (obnovená 2022 /režisérská verze/)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

108 min

Původní metráž

3 078 metrů

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono, stereo

Verze

slovenská

Mluveno

česky, slovensky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

slovenské

Ocenění

Vítěz

Festival: 9. mezinárodní filmový festival Troia

1993
Troia / Portugalsko
Velká cena Zlatý delfín

Vítěz

Akce: Anketa časopisu Kinorevue

1993
Praha / Česká republika
Cena kritiky za nejlepší český film v premiéře od ledna 1991 do ledna 1993 – 3. místo
vyhlášena 17. 3. 1993 v pražské Viole v anketě české filmové kritiky