Řád

L. P. 1776. Rakouská monarchie. Hejtman v kasárnách malé zapadlé posádky mluví před ostatními důstojníky s despektem o ambiciózním poručíkovi, který je na rozdíl od něj studovaný. – Novicky v klášteře klarisek opakují po matce představené řeholní slib, zavazující je k životu v přísné klauzuře. Když jeptišky ulehnou, mladičká novicka Barbora potajmu vnikne do spižírny a jí tu marmeládu. Náhle se poleká nečekaného ruchu na chodbě. Na útěku rozbije sklenici s marmeládou, shodí vejce a další věci. Z okna zahlédne, jak správce Jakub na příkaz matky představené odvádí vojenského zběha, který před chvílí zabušil na bránu. – V kasárnách poručíka zoufale prosí o pomoc jiný zběh, který opustil svého kamaráda Janka a sám se vrátil. Zbitý mladík podle rozkazu hejtmana už běžel několikrát „uličkou“, ale další běh by však nepřežil. Poručík požádá hejtmana, aby vězni odpustil. S nevolí přijme nabídku, aby o milost pro vězně hrál karty. Vyhraje. – Při ranním nástupu velitel konstatuje, že voják nepoběží „uličkou“: dá přivést vězně před popravčí četu. Šokovaný poručík marně protestuje; trest smrti může přece udělit pouze plukovní soud. Hejtman přikáže vykonat rozkaz. Podřízený se s ním mezi čtyřma očima pohádá; hejtman vědomě porušuje řády. Jenže velitel mu přikáže, aby s eskortou přivedl druhého zběha. Řekne mu dokonce, že uprchlík se ukrývá v klášteře klarisek. Prozradil mu to vězeň za nesplněný slib milosti. – Poručík opouští kasárna se čtyřmi vojáky a se dvěma důstojníky, kteří mají dohlížet na něj. – Hospodyně Dorota objeví nepořádek ve spíži a při snídani podle umazaných bot přede všemi odhalí zlodějku – Barboru. Matka představená dívce domluví a pošle ji ke zpovědi za otcem Vojtěchem, duchovním správcem kláštera. – K bráně dorazí eskorta. Abatyše vpustí důstojníky do návštěvní místnosti. Hájí se církevními řády a právem církevního azylu. Tvrdí vojákům, že v klášteře žádný zběh není. Poručík je ochoten jí uvěřit. Jenže při odchodu vojáků jede okolo správce Jakub s povozem, v němž je zběh ukrytý. Mladík nevydrží napětí, vyskočí z vozu a po krátké potyčce uteče do klášterního křídla, kam muži nemají přístup. Abatyše zabrání vojákům, aby ho pronásledovali. – Jeptišky nemohou uprchlíka najít. Zvenku se vrátí otec Vojtěch. Vyčte matce představené, že vojákům lhala. Poukazuje na nebezpečnost doby pro církev; císař Josef II. vydává proticírkevní dekrety a mimo jiné zrušil i právo na církevní azyl. (Jenže to důstojníci nevědí.) Kněz chce situaci vyřešit co nejrychleji a námitky matky představené vyvrací poukazem na Ježíšova slova: „Co je císařovo, císaři, co je božího, Bohu.“ – Barbora uklízí ve spižírně a objeví tam ukrytého zběha. Mladík ji přemluví, aby o něm nikomu neřekla. – Vojáci postaví hlídky u všech východů z kláštera. - Barbora se nemůže soustředit při sborovém zpěvu. Její přítelkyně Veronika asi tuší, co se v dívce odehrává, a varuje ji před hříchem. – Poručík požádá kněze o zpověď. Chce od něj duchovní radu. Ví, že když zběha chytne, hejtman ho dá bez právoplatného rozsudku popravit. On chce dodržovat právo a řád; příčí se mu vydat vězně nespravedlnosti. Ale opatrnický Vojtěch tvrdí, že toto není žádná zpověď. Opustí zpovědnici s tím, že poručík se musí se svým dilematem vyrovnat sám. Církvi do toho nic není. – Kněz musí odejít, protože přijel místní hrabě. Ten přivezl před svátky dar a v rozhovoru varuje abatyši i otce Vojtěcha, aby byli opatrní. Armáda má díky novotářskému císaři velkou moc, a z kláštera by mohla brzy být kasárna. – Matka představená mluví k jeptiškám a novickám. Ale Barbora opět nic neprozradí. Jde se vyzpovídat. Ve zpovědnici se však místo kněze skrývá poručík. Když dívka řekne, že ví, kde je uprchlík, poručík se prozradí. Dívka před ním uteče, ale on ji dohoní na chodbě a žádá ji, aby zběhovi pomohla, jinak mu hrozí smrt. Pak se mu podaří nepozorovaně vyklouznout z klauzury. – Z císařského štábu odjíždí posel se zapečetěnými rozkazy. – Veronika ví o Barbořině tajemství. Přiměje ji, aby se spolu pomodlily proti ďáblovu pokušení. – Abatyše, na rozdíl od kněze, který se domnívá, že jde možná o provokaci, trvá na tom, aby vojáci opustili klášter. Poručík je svolný. Jenže v tu chvíli přiběhne za matkou představenou vystrašená Barbora a prozradí, že se zběh ukrývá ve spižírně. – Abatyše kvůli klidu v klášteře chce, aby vojáci chytili uprchlíka až v noci. Poručík přesvědčuje ji i otce Vojtěcha, že mladíkův život je teď v jejich rukou. Jen oni mohou zabránit nespravedlnosti a zachránit lidský život. Matka představená však už rezignovala. Kněz mluví o boží spravedlnosti, jež je vyšší než lidská, a znovu opakuje Ježíšův výrok. Důstojníci poslouchali za dveřmi a netají se svými úmysly informovat o všem hejtmana. Poručík se s nimi tvrdě střetne. – Posel doručí hejtmanovi rozkaz ze štábu. Velitel zuří. – Barbora má kvůli Jankovi špatné svědomí. Po večerní bohoslužbě se pokusí zmizet. Veronika běží za ní, a když si dívka nechce dát říci, že slouží ďáblovi, srazí ji ze schodů. Novicka se nakonec dostane do spižírny k Jankovi a přizná se mu. Zběh se na ni nejdříve zlobí, pak ji utěšuje. Nevěří jí, když mu dívka řekne o poručíkově snaze. Domnívá se naopak, že důstojník ho chce zastřelit „na útěku“. – Vojáci objeví ve spižírně otevřené okno. Ale Janek zůstal skryt pod policí, a když vojáci vyběhnou ven, dostane se díky Barboře ke dveřím, vedoucím na svobodu. Při loučení s dívkou ho přistihne druhý důstojník. Vypukne rvačka. Janek se ukryje v kostele. – Abatyše se modlí před oltářem, a pak otevře kostelní dveře. Když jimi chce zběh uprchnout, překvapí ho ukrytí vojáci. Poručík na něj míří (nenabitou) pistolí a naznačuje mu, aby utekl. Janek se domnívá, že je to zrada, a vrhne se na důstojníka s nožem, který sebral při rvačce v kuchyni. Poraní ho. Teprve pak zasáhnou ostatní vojáci a zběha zastřelí. - Eskorta odváží mrtvé tělo. Poručík konstatuje před otcem Vojtěchem, že světské spravedlnosti bylo učiněno zadost. – Abatyše utírá krev na podlaze kostela. – Eskortu dostihne posel, který předá poručíkovi jmenovací dekret: má v hodnosti hejtmana nastoupit na místo odvolaného velitele. Voják z toho nemá žádnou radost. Oba důstojníci mu hned začnou podlézat. – Při ranním kázání otce Vojtěcha se Barbora náhle začne hlasitě modlit otčenáš a prostovlasá odchází z klášterní kaple... -tbk-