Příliš hlučná samota

Stárnoucí Haňťa pracuje ve sběrně surovin u lisu jako balič starého papíru. Chystá se, že až zanedlouho půjde do důchodu, koupí svůj milovaný lis a postaví mu kůlnu na venkově v sadu u strýčka Alberta. Na železničářské slavnosti pod rozkvetlými stromy si Haňťa vyhlédne to nejlepší místo. – Cestou do práce se starý muž dá do řeči s Cikány. Jedna z žen čeká s veselým Pedrem už šesté dítě, a doufá, že to snad konečně bude kluk. U kypré, přátelské hostinské, která právě otevřela hospodu, si muž dá rum. Vypráví dychtivé ženě konec románku, který jí přinesl ze sběrny. – Ve sklepním bytě, plném knih, si Haňťa povídá s myškou. Čte si, a potom, místo aby šel do práce, usne s hlavou na stole. Zdá se mu sen o krásné Cikánce Ilonce. – Šéf sběrny se pohádá se závozníkem a potom seřve Hanťu, že jde pozdě. – Hanťa se pozdraví s lisem i s myškami. Zatímco lisuje první balík z nashromážděné hromady papíru, navštíví ho jeho první „host“: svatý s lilií. Pak muž „vylepší“ balík zakrvácených papírů z jatek milovanou Chválou bláznovství Erasma Rotterdamského. – Za Hanťou přijdou dvě mladé Cikánky, aby si ukrátily chvíli čekání, než se šéf uráčí zvážit jejich balíčky sběru. Dívka v tyrkysové sukni starému muži koketně nabízí, aby jí udělal syna. Vzteklý šéf návštěvnice vyhodí. – Haňťa se staví v hospodě na jedno pivo. Povídá si s kostelníkem, jehož jedinou prací v zavřeném, zanedbaném kostele je rozřezávat pilou dřevěné anděly. Dostane od něj dopis a vykládá hostinské, že je vzdělán proti své vůli knihami, jež se mu dostávají do ruky, aby je zničil, ale v nichž hledá odpovědi na otázky o svém životě. – Haňťovou lisovnou projede na koni další z mužových podivuhodných „hostů“, zestárlý Erasmus. – Cestou z práce muž ukazuje unavené, smutné hostinské hvězdy a cituje jí Kanta. Doma ho pak trýzní sen o dobytčáku, jímž jedou Židi do plynu; mezi nimi je i jeho Ilonka. – Ráno cestou do práce se Haňťa staví v kostele. Vypije s kostelníkem koňak a dá mu knihu o Lindberghovi. Do sběrny přiveze muž vozík s knihami, aby měl na pivo. Stará paní donese své milostné dopisy, jež pro ni mají velkou cenu a v nichž je celý její život. Haňťovými „hosty“ jsou dnes Baudelaire, jemuž starý muž ukazuje různá vydání jeho Květů zla, a Schopenhauer, procházející se se svým pudlíkem. – Šéf si z fronty lidí, čekajících, až jim zváží jejich balíčky papíru, odvede do kanceláře půvabnou dívku; za pár poukázek na jídlo si krasavice nechá „zvážit“ kyprá prsa. – Hanťu navštíví profesor, který od něj kupuje knihy. Dnes pro něj má balič krásné vydání Balzaka. Haňťovi, rozvíjejícímu teorii o své práci jako umění, požehná svatý. Šéf přinese podřízenému telegram: jeho matka zemřela. – Haňťa na obřadu v krematoriu pobyde jen chvíli: potom si povídá s topičem, vybírajícím žároviště. Ten dá strýci Albertovi urnu s popelem zesnulé, přestože to není dovoleno. – Strýc nabízí synovci, aby se k němu přestěhoval; ten však odmítne. – Sklíčený Haňťa vzpomíná na Ilonku, která se k němu kdysi přidala. Na bouračkách sbírala dřevo, aby milenci mohla topit v kamnech. – Muž se opije v hospodě. Hostinská žehrá, že ji nikdo nemiluje; Haňťa řekne, že jeho love story je, že třicet pět let lisuje starý papír. Povídá si s profesorem o alkoholu, který je pro něj jen prostředkem na podporu myšlení. – Druhý den mu dá šéf volno. Haňťa jede za strýcem. Pijí na smutek a Albert potom navrhne, aby vysypali sestřin popel do záhonu kedluben, které byly ženinou nejmilejší zeleninou. – Šéf hledá podřízeného v hospodě; stěžuje si na něj hostinské a neubrání se pokušení osahat ji. – Hanťa si dá rum a splete si kostelníka s Kantem. Muž mu radí, aby méně pil, a dá mu další dopis. – V Haňťově lisovně je plno „hostů“, spisovatelů, filozofů i literárních postav. Profesor se staví s penězi, a upozorní baliče na supermoderní lis, který právě instalovali do nové spalovny. – Haňťa se na něj jde podívat. Automatická linka, bez lásky ničící knihy, ho vyděsí. – Opije se. V průjezdu ho nějaký muž nožem nutí, aby si vyslechl jeho odmítnuté básně. Hanťa mu řekne, že dostává dopisy od své první lásky, Mančinky. Vypráví, jak se krásce vyznal na venkovské tancovačce; dívka si však zašpinila konce předlouhých stuh na záchodě, a v hanbě před všemi utekla. Haňťa už ji nikdy neviděl. Opilí muži se vydají na Mančinčinu adresu; cestou básník vypráví, že byl katovým pomocníkem. Zestárlá Mančinka sedí modelem pro kamenného anděla, kterého tesá její obdivovatel-sochař. Vypráví Haňťovi, že postavila dům z lásky: nejdřív si vybrala za milence zedníka, potom tesaře, pak malíře pokojů... Muž ji obdivuje: nečetla nikdy knihy, a přesto v životě došla dál, než on sám. Jen láska dává životu skutečný smysl. – Ráno se Haňťa probudí sám; je však jedno, co z včerejší noci byl sen, a co skutečnost... – Když muž přijde do práce, šéf mu řekne, že za třídenní absenci byl přeložen na balení čistého papíru. – Haňťa se modlí, aby se mohl vrátit k milované práci. Zjistí, že jeho lis ho „zradil“: v rukou druhých pracoval mechanicky a bez duše. Haňťa se začne loučit se svými věcmi, potom se však rozhodne jinak. Sundá si boty, vystele si lisovací koš trochou papíru a uvede lis do chodu. Cikánky, které přišly Haňťovi ukázat novorozeného syna, se dají do křiku. Je však už pozdě. -ap-